Nejnovější

Televize je stále oblíbené médium, v průměru před "bednou" prosedíme až 4 hodiny denně

Jedovatost celé řady léčivých rostlin je celkem logická. Vždyť léčivá látka v celé řadě případů působí negativně. U některých rostlin jde o celkem známý fakt, u jiných poněkud překvapí. Proto je dobré znát alespoň základní informace o některých rostlinách a zásady dávkování, abyste se vyhnuli případné otravě.

Pijte pestře

O pestré stravě se hodně mluví. Stejné to ale je i s pitím. Jestliže totiž veškerý svůj denní příjem tekutin realizujete pomocí bylinných čajů, hrozí vám vážné nebezpečí. Nejde přitom jen o předávkování léčivou látkou, ale obecně o přítomnost řady toxinů v bylinných směsích. Některé jsou součástí rostlin, jiné se do rostlin dostávají v důsledku zemědělské výroby a jiného působení člověka.

Platí zásada, že bylinných čajů bychom měli vypít maximálně tři hrníčky za den. Výjimkou samozřejmě bude, pokud vám určitý čaj doporučí skutečný odborník. Jestliže si ale koupíte nějaký čaj v lékárně či u bylinkáře, vždy si přečtěte informace o dávkování. Dávku nepřekračujte a určitě kombinujte bylinné čaje s vodou nebo jinými nápoji, které nemohou škodit.

Byliny do pěti procent

Je zajímavé, jak široký okruh bylin by mělo být v různých čajových směsích zastoupeno poměrně malou měrou. Konkrétně je stanovena hranice pěti procent a týká se i tak známých bylinek, jako je bazalka, brusinka, celer, divizna, jitrocel, lékořice, levandule, ořešák, olivovník, pelyněk, petržel, řebříček, šalvěj, topol, tymián či zeměžluč. Není to pochopitelně výčet kompletní, ale i z tohoto zkráceného vyplývá, jak mohou být i poměrně známé druhy bylin nebezpečné. Riziko u řady z nich není ani tolik v akutní otravě, jako v postupném intoxikování organismu jedy z bylin. Jako lék obvykle podáváme jen po určitou dobu, ani různé byliny nejsou vhodné k pravidelnému pití. Pokud vás přesto zajímají různé možnosti, z čeho připravit léčivé čaje, zkuste článek zde.

Riziko záměny

Dalším rizikem, kdy může dojít i ke smrtelné otravě, je záměna léčivky za jedovatou bylinu. Příkladem může být třeba bolehlav, který si občas někdo splete třeba s petrželí nebo anýzem. Obsahuje silně jedovatý alkaloid koniin i některé další jedy. Po požití je třeba vyprázdnit žaludek, podávat některé stimulanty jako kofein, ale v každém případě okamžitě přivolat lékařskou pomoc. Zejména děti se mohou nechat nalákat na vraní oko a zaměnit je s některými jedlými plody.

Jedovaté rostliny

Jedovatý je i břečťan, který se užívá jako léčivka. Poměrně rozšířený je durman, který někteří zneužívají jako halucinogenní drogu. Vyvolává totiž v určitých dávkách silné pohybové halucinace, včetně létání. Býval používán kdysi v různých rituálech, takže proto také domnělé čarodějnice popisovaly, že letěly na koštěti. Z dalších je známý rulík zlomocný, blín černý, kýchavice, náprstník červený, kde stačí sníst pouhé dva listy, ocún, ze kterého se ovšem také připravují i léčivé tinktury, rozpuk jízlivý či hlaváček jarní, který je méně nebezpečný, přesto byla i u něj zaznamenána smrtelná otrava u dítěte.