Nejnovější

Televize je stále oblíbené médium, v průměru před "bednou" prosedíme až 4 hodiny denně

Bojíte se spát pod širým nebem, že vás ráno budou bolet záda? Zřejmě to bude tím, že jste špatně vybavení na pobyt v přírodě. Unikátní technické stany a lehounké spacáky vám zaručí, že se v přírodě budete cítit jako doma.

Jak vybrat ten správný stan

Pokud kempujete častěji, rozmyslete se, nejen pro kolik osob by stan měl být, ale i v kterém ročním období ho budete používat a jak ho budete přepravovat.

Velký, nebo malý?

Všichni výrobci udávají, kolik spáčů se vejde do jednoho stanu. Přesto není od věci si při výběru prostudovat informace o vnitřním prostoru. Jedna osoba by měla mít minimálně 55 centimetrů na šířku.
Na délku by pak měl být stan minimálně o 25 centimetrů delší, než je výška postavy nejdelší osoby, která v něm bude ležet. A z výšky stanu pak poznáte, zda do něho polezete po čtyřech, nebo si v něm budete moci kleknout, či dokonce stoupnout.

Áčko, nebo kopule?

Klasické stany ve tvaru písmene A se už moc nevyrábějí. Díky své konstrukci mají hůř využitelný vnitřní prostor a také méně odolávají větru než stany kulaté. Proto je nutné je více kotvit pomocí lan a kolíků.

Dnes jsou nejrozšířenější stany ve tvaru kopule nebo takzvané geodetické, u kterých se nosné pruty kříží na více místech. Proti áčkům nabízejí lépe využitý vnitřní prostor. Některé jsou i samonosné, takže je nemusíte zajišťovat pomocí kotvicích šňůr, pokud zrovna nefouká silný vítr nebo jste stan nepostavili na sněhu. Kopulovité a geodetické stany se většinou dají i přenést na jiné místo, aniž byste je museli složit.

Dobrou volbou jsou i tunelové stany, které se lehce stavějí, nabízejí dostatek prostoru, ale musí se kotvit.

Abyste se ve stanu cítili dobře, měl by mít dostatek větracích otvorů. Praktické jsou i dva protilehlé vchody. Zajistí osvěžující průvan v teplých letních nocích, navíc se vám bude snáze vylézat.

Samozřejmostí je síťovina, takzvaná moskytiéra na vstupních otvorech, která vás ochrání před dotěrným hmyzem. A když bude mít stan krytý vchod třeba stříškou, jenom dobře. Umožní vám větrat i za deště a poslouží dobře i jako úložný prostor, kam si můžete dát vyschnout třeba zablácené boty.

Dvouplášťový, nebo jednoplášťový?

Víte, proč má většina stanů dvojitou střechu? Je to proto, aby se vodní páry nesrážely uvnitř stanu, ale až na vnější stěně, takzvaném tropiku, a vy jste byli v suchu. I přes výhody dvouplášťových stanů jsou v nabídce i jednovrstvé varianty.

Jak vybrat ten správný spacák

Peří, nebo syntetika?

Pro výběr nového spacáku je třeba zvolit, jaká bude jeho náplň. Pokud bychom to řekli zjednodušeně a co nejstručněji, přednosti péřového spacáku se uplatní především ve větší zimě, a hlavně v suchých mrazech, syntetická vlákna zase ocení ten, kdo nestíhá o spacák patřičně pečovat a bude ho používat spíše ve vlhčím prostředí.

Je to proto, že syntetická vlákna jsou méně náročná na údržbu a nevadí jim tolik vlhkost. Spacáky s méně kvalitními vlákny jsou levnější a pro běžné použití a letní podmínky určitě postačují. Pokud se pro třísezonní a zimní spacáky použijí kvalitní umělá vlákna, dobře poslouží i v zimě. Ovšem s požadovanou vyšší mírou izolace přece jen oproti peří více narůstá jak hmotnost spacáku, tak objem po sbalení. Syntetika se také uplatní u alergiků. Naopak pro peří mluví skutečnost, že je špičkový izolant, který poskytne při stejných izolačních vlastnostech nejnižší hmotnost a zároveň dobrou sbalitelnost. Tato výhoda se ještě zvýrazní použitím vysoce kvalitního peří, které ovšem vyžaduje i odpovídající kvalitu použitých materiálů. Nevýhodou peří je složitější údržba, absorpce vlhkosti či pomalejší schnutí. Složitější proces získávání a zpracování peří i náročnější výroba jsou příčinou vyšší ceny jak oproti syntetice, tak v rámci stoupající kvality použitého peří (stále mluvíme o srovnání při stejných izolačních vlastnostech). Každý musí posoudit, jestli pro něj výhoda lehčího batohu na zádech převažuje nad vyšší pořizovací cenou kvalitního péřového spacáku.

Tvar a velikost spacáku

Dalším vodítkem pro výběr jsou výhody a nevýhody tvaru a konstrukce. Nejjednodušší dekový spacákje vhodný jen do kempu nebo na chalupu, ve stanu nebo venku teplo příliš neudrží. Mumiový spacák snižuje únik tepla a optimalizuje velikost vyhřívaného prostoru. Rozšířené mumie jsou vhodné pro majitele netypických postav, anatomické a také nedávná novinka – pružné mumie– naopak mnohem lépe kopírují lidské tělo, a tím opět zmenšují velikost zbytečně vyhřívaného prostoru.

Důležité je vybrat správnou velikost a délku. Spacák má označenou délku postavy, ale nejlépe je ho odzkoušet: nikde nesmí být natěsno, rezerva by měla být taková, aby se nestlačovala izolační vrstva u hlavy ani u nohou. V malém a těsném spacáku hrozí stlačení izolační vrstvy, a tím i výrazné zhoršení jejích vlastností. Ovšem ani druhý extrém není vhodný, protože malé tělo obtížně vyhřívá příliš velký spacák. Vhodný tvar a velikost můžou také slušně přispět ke snížení hmotnosti spacáku, často ovšem na úkor pohodlí.

Jednoduché i složité teplotní určení

Důležitou podmínkou pohodlného spánku je dostatečně teplý spacák. Změny normy v roce 2002 sjednotily značení teplot na visačkách spacích pytlů. Díky tomu se dnes můžeme na údaje porovnávající jednotlivé modely u většiny výrobců spolehnout. Postačí si ujasnit, k čemu má spacák sloužit a v jakých teplotách v něm hodláme spát. Nejjednodušší je řídit se označením použití podle ročního období – letní, třísezonní a zimní (vztažené na středoevropské klima). Hranice se trochu překrývají, ale pro hrubou orientaci je toto dělení praktické. Přesnější je řídit se přímo hodnotou teplotního určení. Pro ženy platí teplota označená jako komfortní, pro muže teplota limitní. Při této teplotě by měl muž nebo žena přespat v pohodě (zkušenější outdooroví spáči zvládnou o nějaký ten stupínek chladnější počasí). 

Karimatka

Klasické karimatky zůstávají na vrcholu oblíbenosti jako podložky při spaní. Snažte se vybírat alespoň dvouvrstvou karimatku, případně můžete zkusit věřit i vnitřní hliníkové fólii se spornými výsledky. Rozhodně však vyzkoušejte nějakou povrchovou úpravu ve formě vroubkování, zabraňuje sjíždění z podložky při spaní na nerovném terénu. Nezapomeňte také na tloušťku karimatky. Tlustší karimatka je lepší izolací.
Pochopitelná nevýhoda karimatek je jejich špatná skladnost, mnohé děti si je navíc nedokážou samy připnout smotané na batoh.
Karimatky nosí turisté často připevněné vně batohu. Při tom může dojít k jejich poškození o ostrou větev. Je proto dobré karimatku doplnit o jednoduchý šusťákový obal, který ji ochrání před poškozením či vlhkostí.