Nejnovější

Televize je stále oblíbené médium, v průměru před "bednou" prosedíme až 4 hodiny denně

Kdo by nemiloval řízečky z bedel? Možná právě proto jsou právě bedly jedny z nejoblíbenějších hub u nás. Právě teď je jejich sezona. Najít je můžete nejenom v lesích, ale tak na loukách, mýtinách, pasekách. Není zcela náhodou, že můžete bedlu nalézt také ve městě nebo na zahradě. Pozor, právě tato bedla může být jedna z těch jedovatých. A není jediná.

Bedla vysoká

Tato bedla obvykle zaujme svými obrovskými klobouky, které mnohdy přesahují i rozměry košíku. Tuto bedlu nelze moc s čím jiným zaměnit. Dělá totiž čest svému jménu. Dosahuje výšky až 40 centimetrů. Dobrým určovacím znakem je také posunovatelný prsten na třeni.

Bedla červenající 

V lesích můžete narazit také na bedlu červenající. Poznáte ji podle lehce zabarveného klobouku a dužiny, která po stlačení nebo naříznutí zčervená. Bedla červenající je na rozdíl od bedly vysoké menší a štíhlejší a po otlačení mění barvu do žlutooranžova až hnědočervena. I když je tento druh houby jedlý, citlivějším lidem může být ale po obou těchto houbách dost špatně. Pokud si nejste jisti, jak se vaše tělo vyrovnává s trávením hub, nebo jste alergici, raději ji nekonzumujte. Jak postupovat při otravě a jaká je první pomoc, jsme psali zde.

Houbová otrava

A pak tu máme bedly, po jejichž konzumaci můžete opravdu skončit v nemocnici. První z nich je bedla zahradní, která se rovněž po naříznutí zabarví do červena nebo červenohněda. Ale co je důležité - má ráda hnojenou půdu, takže ve velké míře ji najdete na zahradách, záhonech nebo třeba kompostech. Dalším jedovatým druhem je bedla ostrošupinná. Její klobouk je pokrytý vztyčenými šupinami a všimněte si také prstenu, který je tenký jako blána. Může se navíc stát, že ho smyje déšť a pak tato bedla budí dojem, že prsten nemá.

Tato houba je nahořklá a nepříjemně páchne. Stejně jedovatá jako zelená mochomůrka je bedla kaštanová. Není však třeba se tím příliš znepokojovat – tyto bedly jsou totiž velice drobné, vysoké asi 5 cm a s kloboukem okolo 2 cm širokým, takže záměna s „klasickými“ jedlými bedlami nehrozí. Ideální je tedy sbírat bedly opravdu jednom rozvinuté, ty malé raději ještě nechejte den či dva být.

Bedlová sůl

Z bedel se nejčatěji dělají řízky nebo "škvarky", malé nerozvinuté kloboučky se často plní masovou směsí. K sušení se sice moc nehodí, ale pokud nevíte, co s úrodou, zkuste si připravit skvělou houbovou sůl. Na ni můžete poutíž třeně. Ty nejprve nakrájejte na tenké plátky a usušte. A poté společně se solí roztlučte v hmoždíři na jemný prášek. Přidejte hrubou sůl, promíchejte a uložte do sklenice. Hodí se do polévek, omáček, gulášů, na topinky a podobně.