Tento pocit povědomosti se označuje francouzským termínem ´déjà vu´, který v překladu znamená „již viděno“. Dle výzkumu se tento jev objevuje příležitostně u 60 až 80 procent populace. Téměř vždy je prchavý a nastává náhodně.

Existuje několik teorií, které popisují vznik tohoto pocitu. Jedna z nich nachází příčinu v časovém sladění mezi levou a pravou hemisférou našeho mozku. Každá vnímá a zaznamenává informace a události nezávisle na té druhé. Neustálá komunikace mezi oběma stranami pak vyvolává iluzi jejich jednoty. Pokud však dojde ke krátkému zpoždění přenosu z „nedominantní“ (obvykle pravé) do „dominantní“ (obvykle levé) hemisféry, obdrží dominantní strana mozku stejnou informaci dvakrát – jednou přímo a jednou s určitým zpožděním. Mozek pak v momentě, kdy „dorazí“ druhý obraz, zjistí, že „tam už byl“. Nedokáže totiž rozlišit, jestli ta „první“ informace přišla před půl sekundou nebo před rokem a tím vyvolá dojem, že danou scénu jsme již jednou prožili.

Jiná teorie tvrdí, že tento jev může být způsoben únavou.

Podle nejnovější studie Milana Brázdila, oceněné cenou Johanna Gregora Mendela, má déjà vu neurologický původ a je způsobeno určitými strukturami v mozku. Lidé, kteří pocit často zažívají, mají menší oblast zodpovědnou za paměť a uchovávání vzpomínek. Souvisí též s vyšší dráždivostí hipokampu.

Odborníci tvrdí, že alespoň jednou se s ním setkají dva ze tří lidí, někdy se mluví až o 80 procentech populace. Pohlavní při tom nehraje téměř žádnou roli. Na rozdíl od věku – po třicítce jeho výskyt dramaticky klesá.

To, že většinou jeho výskyt zaznamenávají lidé mezi 15 až 25 lety, vede některé odborníky k otázce, zda nějak souvisí s vývojem mozku. Jeho vývin totiž pokračuje od narození až do nějakých 25 let, někdy i déle.

Vyšší výskyt u vzdělaných lidí

Nejčastěji se s déjà vu setkávají vzdělanější lidé ze střední sociálně-ekonomické třídy a pak ti, kteří hodně čtou a cestují. Je to poměrně logické, vzhledem k tomu, že jde o pocit něčeho už viděného nebo prožitého.

Lidé, kteří mají vyšší příjmy a mohou si dovolit více cestovat, se dostanou na místa, o kterých už předtím četli nebo je viděli v televizi. Mohou tak mít vnitřní pocit, že na nich už někdy předtím byli.

Výzkum ukazuje, že k němu dochází často, když je člověk pod stresem nebo vyčerpaný. Pak stačí jen málo a zlomek nějaké události v nás vyvolá pocit známosti.