Jedním z největších ničitelů vztahů je žárlivost. Odkud se bere a jak s ní pracovat
Jednoznačně můžeme říct, že kořeny žárlivosti vyrůstají z pochybností o sobě samém. Žárlivost, která zdaleka nebyla vymazána, je spolu s láskou, osamoceností, starostlivostí a sympatií stálá a trvalá. Stále nás šokuje a děsí svou bodavou bolestí potřeby, zranitelnosti a závislosti, ukazuje nám, jaké lásky, zděšení a hněvu jsme schopni. Bohužel žárlivost také vede v příliš mnoha případech k trýznivým mukám, paranoidním fantaziím, zoufale nepřátelským scénám a násilným skutkům i vraždám. A zdaleka zde naplatí, že ten, kdo žárlí, velmi miluje. Naopak, žárlivost je hrobem vaší lásky.
Co je žárlivost?
Žárlilo se, žárlí se a bude se žárlit. Žárlivost je součástí každého vztahu. Je to mezi partnery naprosto přirozený jev, objevuje se spolu s láskou a jen málokdy nejdou ty dvě ruku v ruce. Zdravá žárlivost je zároveň kořením vášnivého, láskyplného vztahu.
Žárlivost je záporná emoce, projevující se úzkostí z pocitu nejistoty a strachu z možné ztráty milované osoby, a to jak v heterosexuálních, tak i homo či bisexuálních vztazích. Žárlivost je zaměřená vůči třetí osobě nebo osobám, které jsou vnímány jako ohrožující prvky stability vztahu.
Žárlivý jedinec má potřebu ujišťovat se o lásce partnera, vyžaduje důkazy a činy ujišťující ho o lásce k němu. Žárlivost má také několik stádií. Chronická žárlivost, která vzniká bez jakéhokoliv podnětu ze strany partnera, hraničí s patologickou žárlivostí.
Podle psychologů je žárlivost nejdestruktivnějším citem, který má na svědomí řadu nejtěžších zločinů včetně únosů a vražd. Žárlivost obvykle vzplane takovou měrou, že potlačí rozumné uvažování. Člověk se začne chovat tak, že místo, aby si milovaného člověka udržel, ho naopak odradí a ztratí. Žárlivost je velice bolestivý pocit. Zcela zatemní mysl a je velice obtížné se jí zbavit. Podle psychologů její projevy záleží do značné míry na charakterových vlastnostech člověka. Nejvíce postihuje nejisté jedince, kteří si nejsou jisti ani v jiných oblastech, například v práci, společenských kontaktech a podobně. Jen málokdy je tento destruktivní cit využit pozitivně – k tomu, aby se člověk zamyslel nad důvody, proč ho partner podvádí nebo opouští, aby se zamyslel nad sebou a svými kvalitami.
Nedefinovatelný jev
Žárlivost zatím nikdo nedokázal přesně definovat. Je to dáno tím, že jde o velice složitý cit, který zahrnuje mnoho pocitů – strach z opuštěnosti a ze ztráty milované bytosti, lítost, zlost, silný pocit zrady, ale také závist a pocit ponížení a ublíženosti. Podle některých psychologů může žárlivost někdy působit i kladně, pokud se projevuje umírněně. Partnerovi se tak dává najevo, že o něj ten druhý stojí. To je dobré zejména v počátcích vztahu. Dvoří-li se muž cizí ženě ve společnosti, je to rozbuška, která zapálí žárlivost jeho přítelkyně nebo manželky, která si uvědomí možnost ztráty.
V jednom se shoduje většina psychologů. Žárlivost mužů a žen vyvolávají rozdílné příčiny a také průběh je jiný. Zatímco muži žárlí na případné sexuální aktivity své partnerky, u žen vyvolává žárlivost možný citový vztah jejich partnera s jinou ženou. Jednorázovou nevěru jsou schopny ustát, citový vztah nikoliv.
Umíte rozpoznat zdravou žárlivost od chorobné?
Žárlivost mezi partnery je naprosto přirozený jev, objevuje se spolu s láskou a jen málokdy nejdou ty dvě ruku v ruce. Zdravá žárlivost je zároveň kořením vášnivého, láskyplného vztahu a asi by nám nepřipadalo přirozené, kdyby nám partner nebo partnerka jednou za čas nevyčetli něco, co bychom si my rozhodně vyčíst neodpustili. Můžeme být však také obětí žárlivosti sebezničující a destruktivní pro náš vztah. Takovou žárlivost je nutné včas rozpoznat a snažit se jí dostat pod kontrolu dřív, než ovládne ona nás.
Žárlivost patologická
Je vytvářena na základě bludu. Je doprovázena bludem nevěry protějšku. Je to žárlivost nesmyslná. Žárlivec žárlí prokazatelně na něco, co se nestalo. Sám si to vymyslí a zřejmě to i sám sobě opakuje. O opakovaném věří přinejmenším, že by to tak s vysokou pravděpodobností mohlo být. Popis vlastního bludu si sám upraví tak, že kromě nepravděpodobných základů v něm nejsou zcela neuvěřitelná fakta. Za určitých okolností by se to mohlo stát. To, že okolnosti nenastaly, je pro žárlivce vedlejší.
Chorobná žárlivost
Je obrazem neschopnosti vyrovnat se s nejistotou o věrnosti partnera. Pokud je i uváděná příčina žárlivosti, je buď vymyšlena na základě nepřímých důkazů, nebo přinejmenším nadsazena. Postiženého děsí právě ona nejistota – co když se tak stane. Dotyčný často klade otázku, zda lze protějšku věřit, nebo naopak je nutné nevěřit.
Obecně platí: V klidu si s partnerem sedněte a řekněte mu všechny své pocity a obavy. Měl by vás pochopit a uvědomit si, jaký vztah je pro něj důležitý. Také by vám měl vysvětlit své pocity a důvody, proč takto jedná. Dohodněte se na pravidlech komunikace a ty dodržujte.
A když to nepomůže? Běžte běhat, jezdit na kole, venčit psa, umývat okna, uklidit sklep, vše do únavy a hlavně sami.
A co na budoucnost žárlivosti říkají psychologové? Není nejmenší naděje, že by vymizela, i když z evolučního hlediska je v podstatě přežitkem. Navíc v uvedeném průzkumu se více než padesát procent účastníků, žen i mužů, přiznalo, že se nejméně jednou v životě pokusili odloudit partnera někomu jinému. Někomu se to podařilo, někomu ne. Pro silné jedince by ani takový problém neměl být nepřekonatelný a měl by se vyrovnat se ztrátou bez zbytečných výbuchů žárlivosti. Jak úspěšně bojovat se žárlivostí, si přečtěte zde.
