Nejnovější

Televize je stále oblíbené médium, v průměru před "bednou" prosedíme až 4 hodiny denně

"Trvalo to dlouho, než bylo započato se sériovou výrobou tohoto typu automobilu, který pod zn. P 50 byl ve Zwickau zkoušen, konstruován a vyvíjen a teprve pak pod jménem Trabant získaným v soutěži, nesporně ovlivněné úspěšnými starty sovětských Sputniků, byl dán do sériové výroby. Říká se, že co dlouho trvá, bývá dobré — toto platí zejména v případě Trabantu. Již samotné pečlivě provedené analysy, nesčetné vývojové postupy a zkoušky jsou zárukou konečného úspěchu," tak psal v roce 1958 o Trabantech československý časopis Technický magazín.

Wartburg smrděl, Trabant nejel

Trabant ale nebyl jediným autem importovaným do Československa z tehdejší NDR. Čtyřdvéřová limuzína, jak Němci Wartburg rádi označovali, se začala vyrábět o pár let dříve než Trabant. A kdo si tohle auto pamatuje, tak dobře ví, jaký rámus dělalo a jak doslova smrdělo. Z výfuku Wartburgu se totiž po nastartování linul nezaměnitelný modrý dým a také velmi charakteristický zápach.

To Trabant se zase vyznačoval svou lehkostí, protože jakožto bakelitové auto vážil pouhých 600 kilo. Měl ale slaboučký motor s výkonem kolem dvaceti koní a kdo se někdy Trabantem svezl, dobře ví, že při rychlosti 90 kilometrů v hodině se už v autě klepalo prakticky všechno, tedy to málo, co v něm bylo. Trabant totiž neměl prakticky žádnou výbavu, kromě volantu a sedaček uvnitř vozu vlastně nic dalšího nebylo.

Rozzuřený vysavač je dnes sběratelským hitem

Bakeliťák, rozzuřený vysavač, modrofuk nebo splašené trsátko či dokonce Hitlerova pomsta, to je jen několik základních přezdívek, které Trabant za socialismu dostal. I u nás to bylo vlastně auto pro "chudé", protože cena Trabantu se pohybovala někde okolo poloviny ceny domácí škodovky.

Přestože pád socialistického bloku a znovusjednocení Německa odhalilo, jak špatné a vlastně i nebezpečné a nespolehlivé to bylo auto, dnes mají Trabanty tisíce přiznivců. I u nás. A co víc, díky tomu, že poslední Trabant sjel z výrobní linky před třiceti lety, má dnes Trabant nárok na status veterána, takže jeho znovuuvedení do provozu je o to jednodušší.

Dnes po Evropě existuje nespočet klubů přátel Trabantu a z těchto bakeliťáků se znovu stávají sběratelské kousky. Když narazíte na dobře udržovaný a opravený Trabant, jeho cena dozajista začíná na nějakých 100 tisících korunách, což je na auto z plastu, které navíc ani nejede, opravdu pozoruhodný výkon. Dále čtěte: Ať žije Sovětský svaz, největší záruka světového míru. I tato hesla se za socialismu provolávala na 1. máje.