Máte kočku, buďte opatrní, může vás nakazit toxoplasmou
Vyskytuje se po celém světě, v evropských zemích má protilátky proti toxoplazmóze vytvořeno 10 - 60% obyvatelstva v závislosti na stravovacích zvyklostech. Vyšší výskyt je zaznamenáván především v zemích, kde se s oblibou konzumuje nedostatečně tepelně zpracované maso. V České republice se séropozitivita (přítomnost protilátek v krvi) pohybuje kolem 20 - 40%.
Toxoplasma je vůbec velmi rafinovaný parazit ovládající řadu triků, jak se dostat z jednoho hostitele do druhého. Infikovaná kočka vylučuje s trusem desítky až stovky milionů odolných cyst, které v půdě přetrvají v infekčním stavu měsíce a roky. V tělech mezihostitelů, tedy i lidí, zase vytváří tkáňové pseudocysty, ve kterých prvoci trpělivě čekají na kočku (vašeho mourka nebo třeba lva), která nakaženého jedince uloví a sežere. Aktivní stadia prvoka se zase mohou přenést při transfúzi krve, nebo transplantaci orgánu, možná i během pohlavního styku.
Jak se dá onemocnění zjistit?
Diagnostika onemocnění se provádí obyčejně vyšetřením vzorku krve (séra) pacienta na základě klinických a laboratorních nálezů. Na specializovaných laboratorních pracovištích jsou standardizovány sérologické metody, které umožňují s určitou mírou pravděpodobnosti zjistit přibližný počátek infekce. Tyto metody se ve zvláštních případech doplňují přímým mikroskopickým průkazem parazita po jeho izolaci na myších (přirozený zdroj potravy a infekce koček).
Výsledky diagnostických reakcí je třeba hodnotit individuálně kvalifikovanou osobou. Přítomnost protilátek v séru nemusí vždy znamenat onemocnění a s tím spojené další léčení či dokonce riziko transplacentárního přenosu. Opakovaně je nutno zdůraznit, že přítomnost protilátek v séru po dříve prožitém onemocnění naopak chrání ženu před primárním onemocněním v graviditě.
Inkubační doba onemocnění bývá kratší než 10 dnů a některé protilátky mohou být detekovány již koncem druhého týdne po infekci a zůstávají ve středních a nízkých titrech (hodnotách) po řadu let.. Po nákaze se vytvoří částečná (tzv. nesterilní) imunita, jejíž důsledkem je vytvoření rovnovážného stavu mezi hostitelem a parazitem. Onemocnění přechází do chronického nebo latentního stadia s typickými stabilními titry (hodnotami) protilátek. V případě jiného infekčního onemocnění, při oslabení imunity organismu, po některých lécích, nebo i v průběhu těhotenství může dojít k opětovnému vzestupu hladiny protilátek, což nemusí vždy znamenat reaktivaci onemocnění. Proto je nutný komplexní rozbor a správná interpretace každého pozitivního případu.
