Dana (50): S manželem nám to neklapalo. Našla jsem si milence a ztratila úplně všechny
„Čtyři roky jsme spolu žili, než jsem konečně otěhotněla. Bylo to náročné, proto jsem začala být dost opatrná a sex odmítala. Pak přišla malá na svět a já najednou řešila úplně jiné věci než náš vzájemný vztah,“ přiznává dnes už padesátiletá Dana. „On taky často přišel z práce a jen si sedl k televizi, zatímco já ho obsloužila s večeří. Ta vzájemná interakce tam prostě nebyla už tehdy. Rozvádět jsme se ale nechtěli už kvůli malé,“ vypráví.
Dnes má jejich osmnáctiletá dcera před maturitou, vztah mezi manžely se ale s jejím věkem nezměnil. „Prostě mi to tak vyhovovalo. Říkám to nerada, ale měli jsme s mužem často názorové konflikty, já si s ním žádnou romantiku nikdy moc neužila a intimnosti mi nescházely, někdo to asi za každou cenu nepotřebuje,“ krčí Dana rameny. Zároveň ale nevyhledávala vztah ani jinde.
„Stalo se to úplně náhodou. Šla jsem z nákupu a táhla tři tašky, jak už to u nás bývá. U hospody se mě chytil chlapík, který se tam s někým vybavoval. Až moc ochotně se nabízel, že mi pomůže s nákupem domů, ale já ho nechtěla dát z ruky,“ popisuje Dana, jak narazila na svou novou známost. „Byl dost neodbytný a došel se mnou nakonec opravdu až domů, i když o tašky jsme se neustále trochu přetahovali. Řekl mi, že bydlí pár ulic od nás. Tehdy jsem vůbec neměla v úmyslu se s ním vídat. Dokonce si živě pamatuju, jak jsem doma dceři popisovala, že se na mě nalepil nějaký obejda,“ říká Dana.
„O pár dní později jsem na něj ale cestou z města narazila znovu. Vysedával u hospody zjevně celkem pravidelně, to na mě dojem neudělalo. Musela jsem ale uznat, že vzhledově byl tenhle Viktor můj typ,“ vzpomíná a popisuje, že zhruba při druhém setkání se začali sbližovat. Byl to velmi sebevědomý a zábavný muž, který jevil o Danu zájem, což jí doma chybělo. Manželovy zvyky vysedávat u televize se za léta nezměnily a dcera se neustále věnovala jen studiu na umělecké škole a kamarádům.
Nakonec Dana usoudila, že i vdaná žena může mít kamaráda a s Viktorem se začala scházet u něj doma. „Nemohla jsem si pomoct, mně se s ním prostě skvěle povídalo. Byla jsem s ním ráda, my jsme si nějak lidsky sedli,“ říká upřímně. „Že mě přitahuje i jako muž jsem si uvědomila velmi brzo a vzápětí se náš vztah přehoupl na úplně jinou úroveň. Budu znít jako puberťačka, ale já prostě nepřemýšlela o následcích, o rodině, o budoucnosti... Bylo mi po strašně dlouhé době dobře,“ přiznává Dana.
„Na kávu“ za Viktorem začala chodit každý den, přece jen to měla kousek. „Někdy jsem se vracela až ve tři ráno, ale manžel už dávno spal. Často usínal u televize. Kdo ale obvykle nespal byla naše Martinka. Překvapilo mě to, protože byla už v podstatě dospělá, ale ta mě považovala za největšího zrádce,“ vysvětluje Dana s povzdechem, jak rychle se její štěstí změnilo v další starosti. Martina nedokázala unést, co se děje za zády jejího otce. Několikrát matku požádala, ať už se s milencem znovu neschází. „Čím víc na mě tlačila, o to víc jsem z domova chtěla utéct. Tam na mě čekaly jen samé povinnosti a atmosféra u Viktora byla prostě jiná,“ říká Dana.
„Tátovi to ale brzo řekla a moje snaha uklidnit situaci tvrzením, že jsme s Viktorem jen přátelé, nepomáhala. Doma jsme se neustále hádali, až manžel podal žádost o rozvod. Martina to samozřejmě nechtěla a ze všeho vinila mě,“ popisuje slet událostí, které následovaly. „Netušila jsem, co mám dělat. Rodinu jsem si přála zachovat, vzdát se ale vlastního štěstí mi taky nepřišlo správné. Martinku jsem nakonec zkusila s Viktorem seznámit. Hledala jsem u ní porozumění. Vzala jsem ji na jednu z návštěv s sebou a nechala je chvíli samotné v kuchyni, abych si odskočila. Když jsem se vrátila, dcera mě minula ve dveřích, řekla mi, že budu litovat, protože je Viktor manipulátor a ještě několik sprostých nadávek. Tehdy jsem ani na moment nevěřila, že z ní mluví něco jiného než rozčilení,“ přiznává Dana, která už dnes ví, že měla situaci se svou rodinou více řešit.
Krátce poté, co se s manželem rozvedli, se i s Martinou odstěhoval. V rodinném domě, kde dceru vychovali, zůstala Dana úplně sama. „Ztráta dcery pro mě byla příšerná, mnohem horší než konec nepovedeného manželství. Že jsem ale přišla úplně o všechno jsem pochopila záhy,“ lituje, že se nechala strhnout emocemi a upřednostnila život s neznámým mužem. Netrvalo to ani tři měsíce, když přišla Viktora navštívit a našla ho s jinou. „Nemohla jsem se doklepat, tak jsem dům obešla a podívala se oknem. Krve by se ve mně nedořezal, když jsem je uviděla v posteli.“
Ukvapený vztah s přítelem i přes jeho vysvětlování okamžitě ukončila, ale požádat rodinu o odpuštění se teď bojí, přestože si svou neomluvitelnou chybu uvědomuje. (Čtenářka si přála zůstat v anonymitě, a proto bylo pozměněno jméno a fotografie je pouze ilustrativní.)
A co vy, umíte sklopit hlavu a přiznat chybu? Bojíte se čelit následkům vlastního jednání? Zažili jste sami nějakou zradu? Nebojte se s námi o své příběhy podělit.
Autorský článek, rozhovor s paní Danou.
