Zbožňovaní milionáři aneb jak se žilo řidičům v Československu
Zbožňovanými milionáři byli ti, co sedávali za volantem. Počítalo se to ale jen tehdy, pokud ujeli určitý počet kilometrů bez nehody. Alespoň milión kilometrů, aby bylo tedy jasno. Takový milionář byl hvězdou tisku a dalších médií. Na fotografiích byl většinou zvěčněný v uniformě, protože byl zaměstnanec Československé státní automobilové dopravy – ČSAD.
ČSAD byla pro přepravu lidí od 60. let naprosto klíčová. Tehdejší čísla, která dokumentují autobusovou obslužnost, ohromují i dnes – v době, kdy se o osobní dopravu na silnicích stará více společností. ČSAD obsluhovala téměř 6000 linek, což bylo přes 135 tisíc spojů. Autobusové zastávky či nádraží byly v 80 procentech všech obcí v Československu. Delší trasu než dva kilometry k autobusu museli absolvovat jen občané ve třech procentech těch nejmenších vesnic.
Autobus odvezl na školní výlet i na rekreaci
ČSAD zajišťovala i místní dopravu v některých městech a autobusy poskytovala cestovním kancelářím i podnikům, organizujícím hromadnou rekreaci. Běžné bylo, že se autobusy objednaly na školní výlet.
Význam autobusů a autobusové dopravy byl v době socialismu velmi silný. Zpětně to potvrzují i předimenzované nádražní budovy v celé republice, které se bohužel po sametové revoluci mnohdy staly stavbami, se kterými si města najednou nevěděla rady.
Florenc – jen kousek do nákupního socialistického ráje
Největší monument, kterým se stalo Ústřední autobusové nádraží (ÚAN) na Florenci v Praze, však společenské i politické změny ustál a je ještě živější, než býval v dobách své slávy. Toto autobusové nádraží začalo fungovat pár let po válce a je dodnes symbolem toho, že v té době obrovské dopravní projekty měly zelenou. Nebyl problém s cenou pozemků (v centru Prahy), ani s ekologií.
Polohu Florence si chválili v dobách "retra" všichni, co do Prahy zamířili, protože odsud bylo pouhých pět minut chůze do Bílé Labutě. A to byl v onom období nejlepší obchodní dům u nás. (Dále čtěte: Zboží z Jednoty do každé samoty: Vzpomínáte si na pojízdné prodejny za socialismu?).
Ujel tři milióny kilometrů bez nehody
V roce 1989 v říjnu nikdo netušil, kam se vývoj Československa a Evropy už za pár dnů posune. A tak se odehrávala jedna velká sláva, při které se stal rekordmanem řidič ze s. p. ČSAD Brno. Jako první v Československu ujel tři milióny kilometrů bez nehody!
„Hrdina socialistické práce, komunista, spojil s veřejnou automobilovou dopravou život před 34 lety. Vypracoval se na opravdového mistra volantu a vlastně 75krát absolvoval s nákladním vozem cestu kolem rovníku,“ přibližovala tehdy čtenářům rekordmana agentura ČTK.
Tento řidič byl ale trochu jiný. Kilometry nenajezdil na dálkových mezistátních trasách, avšak poctivě den co den se svou těžkotonážní tatrovkou vozil štěrk nebo kamení po naší republice.
Sláva jistého pana Urbánka
Při takové příležitosti si samozřejmě museli přihřát polívčičku i soudruzi z nejvyšších míst. „Mimořádný výkon ocenil člen předsednictva ÚV KSČ a předseda výboru pro stranickou práci v ČSR Karel Urbánek. Hovořil o pracovním hrdinství řidiče Oldřicha Hudečka. Uvedl, že patří mezi ty poctivé dělníky, kteří vědí, že svým úsilím napomáhají rozvoji socialistické společnosti,“ informovala dále ČTK.
A co onen řidič? Dostal kromě poplácání po zádech nějakou odměnu? Zdroje vzpomínají, že ano. Šlo o zbrusu novou Tatru 815 s dvanáctiválcovým turbomotorem. Samozřejmě k užívání pouze pro práci... Byl posledním socialistickým oceněným v této oblasti.
