Nejnovější

Televize je stále oblíbené médium, v průměru před "bednou" prosedíme až 4 hodiny denně

Když Tatra na počátku padesátých let minulého století musela ukončit výrobu osobních vozů, měly z ní vycházet jen ty těžké, nákladní. Nevedly ji přitom k tomu ekonomické důvody, ale nařízení. Výrobu luxusních limuzín dostal totiž v rámci RVHP (Rady vzájemné hospodářské pomoci) na starosti Sovětský svaz. A tak bylo třeba ustoupit.

Tatra 603 - šestsettrojka

Protože ale československá vláda potřebovala reprezentační automobil pro státní úřady, velvyslanectví a stranické funkcionáře a vozy ze Sovětského svazu zrovna kvalitou nevynikaly, bylo třeba nařízení chytře obejít. Vývoj reprezentačního auta tak vlastně probíhal tajně, povolení z patřičných míst dostal až v lednu 1954.

Jednalo se o auto Tatra 603, které vznikalo v neveselé době temna za železnou oponou. Převážně černé vozy pak sloužily vládnoucí garnituře včetně ředitelů velkých národních podniků, ale i tajné služby.

Do ukončení výroby, ke kterému došlo 25. října 1975, vzniklo v Kopřivnici a ve finále v pobočném závodě v Příboře celkem 20 422 kusů těchto automobilů, roční produkce se počítala zpočátku na desítky, v závěru přesáhla ale šestnáct set kusů.

Škoda Octavia - oktávka

Její příběh se začal psát před šedesáti lety - v roce 1959. S tou současnou toho vizuálně moc podobného nemá. Historii však mají společnou každopádně. První Škoda Octavia byla osmým modelem poválečné československé automobilové éry a podle pořadí získala i své jméno. Vyrobilo se jí v té době opravdu nedostižných 360 tisíc kusů. Není tedy pochyb, že se stala nejprodávanějším českým poválečným autem. Předběhnout se ji podařilo až vozům Škoda 1000 MB. Čtěte také: Hvězda automobilů v Československu? Tak žádaná, že na ni byly dlouhé pořadníky.

Dnes si tuto automobilovou krásku pořizují fajnšmekři a milovníci veteránů. Svého času patřila ale ke hvězdám automobilového průmyslu a vozů, které bylo možné na československých silnicích vidět.

Škoda 1203 aneb dvanáctsettrojka

Převážela různé náklady od rodících matek, pacientů až po nebožtíky. Používali ji ale třeba i pošťáci. Užitková Škoda 1203 je dnes už považována za legendu. Byla pomalá, kvůli motoru v kabině byla nadměrně hlučná a katastrofálně nespolehlivá. Říkávalo se, že jízdní vlastnosti měla mírně řečeno dobrodružné.

Jednalo se ale o jedinou československou dodávku trambusového typu, která se dočkala sériové produkce, a tak si svoji oblibu mezi Čechoslováky vydobyla, i kdyby nechtěli. Na druhou stranu zvládla odvézt rodinu na dovolenou i velký náklad třeba stavebního materiálu na chalupu. Nesporným kladem bylo pak i to, že se dala snadno opravit.

Dnes už se ale asi neví, že její vývoj byl několikrát zastavený a znovu rozběhnutý. Trval tak dlouhých dvanáct let, díky tomu zahrnoval i mnoho prototypů. Když se ve Vrchlabí rozběhla 5. června 1968 výroba těchto samonosných karoserií, už to vlastně bylo zastaralé auto. Oficiálně byla Škoda 1203 prezentována na Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně 14. září 1968.

Koupit si ji však nemohl každý. Tedy míněno tím soukromou osobu. V dobách socialismu pro ni do Mototechny mohli mířit jen zástupci státního podniku, družstva či jiných organizací a institucí. Ostatní měli jedinou naději: počkat až na vyřazené ojeté kusy. Psali jsme také: Auta, ve kterých jsme jezdili za socialismu: Měli jste Trabanta, Ladu nebo Škodovku?

K vidění tyto lehké užitkové vozy ale přece jen nebyly jen u nás. Vyvážely se také do bratrských zemí socialistického tábora. Homologovány byly ale i ve Francii, v Belgii a také v Egyptě.

Trabant – splašený vysavač nebo modrofuk

Trabant měl být původně lidovým vozem. Ale i v NDR, kde se vyráběl, se na něj čekalo 15 a více let. Výjimkou nebylo, když se rodině narodilo dítko, že se hned nechávalo zapsat do pořadníku na toto bakelitové auto. Byla tak naděje, že si pro něj na prahu dospělosti bude moci přijít. Zájem o tato auta, kterým někdo přezdíval podle zvuku motoru splašený vysavač, byl totiž velký. A to jak v tehdejším socialistickém východním Německu, tak u nás. Na černém trhu se dal Trabant pořídit za 20 tisíc východoněmeckých marek. Ne každý měl však na takovou transakci žaludek. A v neposlední řadě samozřejmě i peníze. U nás v Československu stál v roce 1977 model 601 S asi 36 500 Kčs, typ Combi Universal o tři tisíce korun více.

Trabanty v rámci RVHP odebírali Čechoslováci, ale též sousedi v Polsku, Maďarsku, Rumunsku, Bulharsku a Jugoslávii. Jezdily ale také na Západě, třeba ve Švýcarsku.

Jejich dvoutaktní motory navíc jezdily prý skoro na všechno. Tradovaly se dokonce historky, že dokázaly jezdit na nitroředidlo, ale dokonce na oleji z řízků. Správná směs vypuzovala z výfuku namodralý kouř. I proto někdo Trabantům říkal modrofuk.

Favorit

Celých 10 let trvalo, než se fanoušci motorismu v Československu mohli podívat na tehdejší automobilový zázrak vyrobený u nás. V roce 1987 ho konečně spatřili na Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně. Nové české auto, o kterém se spekulovalo a pěly chvály, neslo jméno Favorit. Čtěte také: Automobilový zázrak v Československu. Kdo si ho pořídil, tomu ho chodili okukovat lidé z okolí.

Měl nahradit u Čechoslováků v té době stále oblíbené, ale už zastaralé typy škodovek, které po technické stránce měly zenit dávno za sebou. A poněvadž na dovoz moderních aut ze Západu nebyly potřebné devizy, konstruktéři zapracovali na tom, aby se na našem trhu objevilo auto srovnatelné s konkurencí zemí kapitalistického tábora.

Jak už bylo zmíněno, na tu dobu se jednalo u nás o moderní auto. Ten, kdo si ho pořídil, stával se často terčem závisti a zvědavosti ostatních, kteří si auto zaparkované na ulici chodili mnohdy v noci tajně prohlížet. Byl to takový malý automobilový a hlavně NÁŠ zázrak. Favorit byl v zemích sovětského bloku totiž jedním z mála moderně řešených osobních automobilů, který se nevyráběl v zahraniční licenci.

První auto Favorit 136 L se prodávalo od 84 600 Kčs. To bylo hodně peněz, protože třeba Škoda 120 L stála v té době o dvacet tisíc méně. Člověk s průměrným platem tak musel na Favorita šetřit nejméně dva a půl roku, pokud by neutrácel za nic jiného. I přesto chtěli toto auto téměř všichni a pořadníky byly naplněné vždy do posledního místa. Čtěte také: Co bylo za socialismu prací snů? Dominovalo několik profesí.