Vraťme se do minulosti a pojďme na nákupy potravin. Co jsme si nejčatěji nosili z obchodů a za kolik?

Nabídka v obchodech v socialistickém Československu byla výrazně odlišná od té současné
📷
Dalších 11 fotografií v galerii
 Retro 
13. října 2019 10:34 / Archív
  1   0
Je nesporné, že nakupování se v průběhu let mění. Mění se i náplň nákupních košíků. Zajímavé tak může být srovnání obsahu tašek s dobou v socialistickém Československu. Poznáváte také zboží, které se domů do spíží nosilo nejčastěji?

Asi nejzásadnějším rozdílem bylo to, že se do obchodu chodívalo denně, a tak to zabralo víc času. Samoobsluhy, ve kterých by zboží bylo pohromadě, totiž nebyly všude. Hospodyňky tak musely zvlášť do drogerie, do pekárny a do mlékárny, do ovoce a zeleniny. V síťovkách či v nylonových taškách, které dominovaly, tak byly téměř totožné nákupy.

Mléko v pytlíku

Nákupy, přestože zaplnily většinou maximálně jednu tašku, byly dost těžké. Hlavně v době, kdy se mléko prodávalo ve skleněných lahvích, stejně tak jogurty. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vstoupila do Československa polyetylenová fólie a mléko se začalo plnit do sáčků. Nákupy se tím trochu odlehčily, zato vzrostlo riziko toho, že se sáček poškodí a mléko cestou domů vylije (hlavně děti, které v té době žily a chodily nakupovat, o tom vědí své).

Začátkem 70. let se už do sáčků plnila jedna třetina produkce mléka. Zdůvodňovalo se to oblíbeností obalů, což ovšem nevycházelo z žádného průzkumu, ale pouze subjektivním pocitem špiček, které o tom rozhodovaly. Brzy se v sáčcích začala nabízet i smetana a šlehačka. Pamětníci si vzpomenou na to, že mléko se dělilo na modré a červené. Nikoli samozřejmě podle barvy tekutiny uvnitř, ale podle barvy potisku na sáčku. Červené bylo plnotučné (stálo 3, 10 Kčs), modré polotučné (cena 2 Kčs).  Později se dala mléka koupit i v půllitrových a čtvrtlitrových sáčcích. Právě ty poslední se používaly převážně pro školní svačiny.

Granko

V 70. letech Čechoslováci chtěli po vzoru západu vyrábět vlastní rozpustný kakaový nápoj. Na jeho název byla vypsaná soutěž, kdy nakonec vyhrálo Granko ze zkratky „granulované kakao“. Znamenalo hlavně to, že připálené kakao v rendlíku se škraloupem mohlo odkráčet do historie (alespoň pro ty, co o to stáli). Ve spížích tento vynález brzy zaujal své nezastupitelné čestné místo. Tedy až poté, co ho někdo koupil a donesl domů. Čtěte také: První rozpustné kakao strhlo revoluci nejen mezi mlsnými jazyky.

Čas polotovarů

Od socialistické ženy se očekávalo, že nebude svůj čas marnit zbytečně v kuchyni víc, než je nezbytně nutné. A tak začaly sílit reklamy, které vyzývaly k tomu, aby si vaření ulehčily, jak jen to bude možné. Správná moderní hospodyňka byla ta, co uvařila polévku z pytlíku (jak jinak než od Vitany), k tomu přidala něco z konzervy a jako přílohu zvolila knedlíky z prášku (když je rovnou nekoupila už vařené). O generaci starším ženám to zvedalo žluč, protože tušily, jak moc tím dostává životospráva na frak, ale trend byl takový a jen málokdo mu odolal. Psali jsme také: Doba, kdy bylo vaření z pytlíku IN: Které druhy polévek socialistické ženy nejvíce uvítaly?

V hlavní roli sýr tavený

Sýrů bylo v 70. a 80. letech k dostání možná víc, než dnes – tedy v tehdejších obchodech. Nabídka byla bohatá zejména v případě tavených sýrů. Nebyly drahé, a tak se za dvě koruny dala v klidu pořídit svačina. Časopisy přinášely řadu receptů, jak ze sýrů zpracovat ještě různé pomazánky, takže sýry šly na odbyt dennodenně. Psali jsme také: Uherák byl za socialismu většinou nedostupný. Víte, jaký salám si Čechoslováci zamilovali místo něj?

V 70. letech se však u nás začalo též vyrábět a v obchodech nabízet (od roku 1977) pomazánkové máslo – vytvořilo částečně konkurenci sýrům, protože kvůli tomu, jak snadno se mazalo na chleba, velmi rychle získalo své příznivce téměř v každé domácnosti.

Vejce za kačku nezdražilo téměř 20 let

V roce 1966 stálo podle ČSÚ jedno vejce v Československu korunu, cena se zvýšila až o 18 let později, v roce 1984. Tehdy za vajíčko bylo třeba zaplatit o dvacet haléřů víc. Cena zůstala však pouze do roku 1989. Od revoluce stoupá a často se mění – nutno dodat, že jak směrem nahoru, tak i dolů.  

Když ještě zůstaneme u dalších běžných surovin domácností, tak v roce 1989 stál kilogram kostkového cukru v obchodech 8 Kčs. Litr polotučného mléka (v sáčku) znamenal výdaj 2 Kčs. Většina těchto věcí byla k dostání denně, do ledniček či spíží se dostávala jen dočasně, spíše krátkodobě.      

Šťáva do vody

Když byla na počátku textu zmínka o těžkých nákupech, je pravda, že se do domácností běžně kupovaly také minerálky (bývaly plněné do lahví 0,75 nebo litrových), lahvové pivo a limonády v lahvích (chuť měly neopakovatelnou a stávaly 0,70 Kčs). Přesto ještě asi nebyla kuchyně, kde by nestála na lince litrová lahev se sirupem - šťávou. Druhů bylo poměrně dost, když se smíchala s vodou, jako limonáda to sice nechutnalo, ale žízeň zahnala spolehlivě.

Čokolády a bonbóny

I když jsme byli odděleni od západního světa železnou oponou, osladit život bylo v Československu rozhodně čím. Výběr byl široký a kvalita cukrovinek vysoká. U čokolády jedna z nejvyšších. I proto si připisovala ceny na různých mezinárodních potravinářských přehlídkách. Různé typy čokolád přežily až do dnešních dnů – jako třeba Kofila (ta navíc se stále velmi podobným obalem), Studentská pečeť nebo Kočičí jazýčky.

Vedle lentilek, které se začaly prodávat v Československu už v 50. letech, bylo možné v regálech socialistických cukráren i obchodů najít též celou řadu různých bonbónů – většinou tvrdých k cucání. Balíček stával 2 Kčs, pokud se jednalo o kulaté v ruličce, tak korunu. Byl to nákup, který pomáhal utužovat nejedno dětské přátelství té doby.

Potraviny – to bylo několik desítek tisíc položek

Seznam zboží v potravinách na československých pultech obchodů měl v roce 1989 přibližně 30 000 položek. Nealkoholických nápojů bylo asi 34 druhů, a to včetně čtyř sirupů (ovocný, jablečný, lesní směs a zahradní směs), tří druhů džusů, kofoly, 0.25 l lahve Coca-Coly za 4,20 Kčs. Jak je ale známo, ne vše bylo vždy běžně k dostání, takže bylo mnohdy nutné se předzásobit (byla-li možnost). Psali jsme také: Vytvořte konkurenci pro Coca-Colu, znělo zadání soudruhů. Výsledkem byla Kofola.

Sázkou na jistotu však byla mouka, sůl, cukr, olej. Těstoviny si v té době ještě poměrně často dělaly hospodyňky svoje vlastní (nebo je dostávaly od maminek). Další jistotou byly masové konzervy, různá sušená mléka nebo slazená kondenzovaná mléka. A pak ještě polévky v pytlíku nebo v kostce. Samozřejmě konkurovat dobrému vývaru nemohly ani náhodou, ale ideologie hlásala dnem i nocí, jak moc by měly ženy tyto vymoženosti vzít na milost. Přibývaly k tomu později i knedlíky, palačinky nebo buchty v prášku. Psali jsme také: Retro reklamy táhly k obrazovkám miliony lidí. Pamatujete si ještě některou z nich?

Terezie Zamlynová | inStory.cz
Komentáře
Reklama

Mohlo by vás zajímat

Cestování

Chcete-li poznat to pravé Španělsko, musíte navštívit Jerez. Učaruje vás i v zimě

Dům a zahrada

Trávíte podzim s knížkou v ruce? Vyrobte si vlastní záložku do knihy

Bydlení

Ceny energií a dalších komodit rostou. Přinášíme stručný přehled inspirací, jak v domácnosti ušetřit

Zavřít reklamu