Socialistický Dům potravin nabízel luxusní lahůdky, které jinde nebyly k dostání
Na rozdíl od prodejen Tuzexu nebyl Dům potravin určen jen pro komunistickou smetánku a zahraniční diplomatickou klientelu. Do Domu potravin mohl přijít zkrátka nakoupit každý. Navíc stál na rohu Václavského náměstí a Washingtonovy ulice, kde je dnes restaurace rychlého občerstvení.
Luxusní potraviny si každý dovolit nemohl
Dům potravin se otevřel veřejnosti v roce 1957 a nakupovat se dalo hned v několika patrech. Dům potravin měl dokonce i vlastní značku, pod kterou se prodávaly například marmelády, konzervy či čerstvá mletá káva a sypané čaje v luxusním balení.
A co víc, ve své době se Dům potravin dočkal i jednoho velkého prvenství. Jako první začal džemy a hořčice prodávat v tubách.
Největším tahákem byly ale samotné lahůdky, které si Dům potravin vyráběl sám. A na ty tam dělnická třída chodila především. Nic totiž nebylo za socialismu tak oblíbené, jako chlebíčky a čerstvé saláty jako vlašák nebo pařížák.
V Domě potravin byl k sehnání sice i kaviár a další luxusní potraviny, pro obyčejného občana Československa byly tyto pochutiny ale cenově nedostupné, nebo si je mohl dovolit jen výjimečně.
Navíc se stávalo poměrně často, že i v Domě potravin se prodávaly pochutiny, které byly k dostání v běžné obchodní síti, jen na Václaváku stály asi o třetinu víc.
Obchoďák poskytoval neuvěřitelné služby
Na svou dobu Dům potravin fungoval skutečně velmi moderně. Kromě toho, že sám vymyslel některé produkty, tak už ve své době dokázal svým klientům nákup doručit až domů.
Dům potravin totiž pravidelně vydával svůj katalog s luxusními pochutinami, z katalogu si jen stačilo vybrat a pak už jen doma očekávat, až přijede poslíček s vaším koňakem a kaviárem pro bujarý večírek.
To se ale samozřejmě netýkalo obyčejných lidí, ti si něco takového nemohli dovolit. To bylo jen pro smetánku, mezi kterou samozřejmě patřili hlavně komunističtí pohlaváři, včetně členů vlády a úředníků Pražského hradu. A to byl zřejmě jeden z hlavních důvodů, proč v Domě potravin bylo tolik dobrot a nikdy prázdné regály. Dále čtěte: Rifle za socialismu stály v Tuzexu půlku platu. Vydržely ale dlouhá léta.
