Ikona socialistických bufetů. Proč byl kdysi pochoutkový salát z papíru lepší než dnes
Jak je to možné? Nestává se zrovna často, že by socialistické produkty svojí kvalitou převyšovaly ty dnešní. Pochoutkový salát to ale dokázal, a to díky socialistickým normám, podle kterých se vyráběl.
Ikony socialistických bufetů
Nebyl to samozřejmě jen pochoutkový salát, ale také vlašský nebo pařížský, které se kupovaly k obědu, svačině i večeři. A zárukou jejich kvality byly tzv. československé státní normy, podle kterých se saláty, ale i další potraviny vyráběly.
To znamená, že normy jasně stanovovaly, jaké suroviny mohou být v salátu použity a v jakém poměru. To zaručovalo, že takový pochoutkáč chutnal stejně v Aši i v Jihlavě. Podle tehdejší normy se do pochoutkového salátu musela dávat majonéza vyrobená z vajec a oleje. Dále se do něj dávala šunka ale v pozdějších normách se nahradila kvalitním salámem s vysokým podílem masa.
Do pochoutkáče se nedávaly konzervační látky, zahušťovadla ani jiné chemikálie. Byl složen pouze z čerstvých surovin, protože tehdy byl určen především k okamžité konzumaci. Prodával se zejména v lahůdkách, kde si ho většinou také sami vyráběli, popřípadě ho dováželi ze specializovaných výroben.
Dnešní pochoutkový salát je úplně o něčem jiném. Žádné normy neexistují a každý výrobce si do něj může dát, co chce. Navíc už dnešní vakuované saláty ani nejsou určeny pro okamžitou konzumaci, takže obsahují chemické látky, aby vydržely.
Pokud si doma chcete vyrobit vlastní pochoutkový salát podle tehdejších norem, je to celkem snadné:
Na kilogram pochoutkového salátu je třeba:
- 400 dobrého šunkového salámu
- 180 g sladkokyselých okurek
- 55 g sterilizovaného hrášku
- 25,5 g cibule
- 300 g domácí majonézy
- 10 g cukru
- 8 g worcesterské omáčky
- 20 g plnotučné hořčice
- 5 g soli
- 6 g octa
- 0,5 g pepře
Dále čtěte: Dětskou přesnídávku za socialismu jedli všichni. I dospělí ji milovali.
