Magická svatojánská noc: Znáte všechny zvyky a pověry?
Svatojánská noc (z 23. 6. na 24. 6.), předcházející svátku narození Jana Křtitele, je plná zázraků. Po celé generace se v ní chodilo na sběr bylinek do léčivých či kouzelných lektvarů. A všichni toužili nalézt alespoň jednou pověstný květ kapradí. Poblíž vesnic se zapalovaly obřadní ohně.
Důvod nebyl jen v tom, že slavil svátek jeden z nejvýznamnějších křesťanských světců, ale ten, že vrcholilo období letního slunovratu. V těchto významných dnech pohanští předkové proto prováděli magické obřady a rituály.
Svátek nastávajícího léta
V předkřesťanských dobách byl slunovrat svátkem nastávajícího léta. Lidé věřili, že slunce obracející se na své pouti oblohou ztrácí na chvilku svoji moc nad magickými silami země. Ty se tak dostanou na povrch a mohou tím pádem ovlivnit magickou moc rostlin a otevírat poklady.
Pokud se někomu podařilo najít kvetoucí kapradí, mohl se podle pověstí stát neviditelným, rozuměl řeči zvířat i stromů a mohl věštit budoucnost. Navíc měl takový člověk do konce života prý zaručené štěstí. Pravdou je, že se žádné zdroje z těch dob nedochovaly, které by odkazovaly na někoho, komu se takový květ podařilo skutečně najít.
Nebát se démonů a mít pro strach uděláno
Kdo se vydal kvetoucí kapradí hledat, musel u toho zachovávat tajné magické rady. Třeba tu, že se nelekne démonů a strašidel, které se mu zjeví, nebude se obávat zemětřesení, blesků ani hromů. Jak postupně pronikalo na naše území křesťanství, z démonů se časem stali čerti, avšak víra a touha po hledání kouzelného květu setrvala.
Ostatně prastaré obyčeje měly i na území dnešního Česka tuhý kořínek. Církvi se je nepodařilo vymýtit ani ustanovením svátku svatého Jana Křtitele. Lidé si obojí spojili a postupně propojili legendu o křesťanském mučedníkovi s podstatně staršími pověrami. Bylinám nasbíraným v předvečer svátku nebo časně ráno se začalo říkat svatojánské koření. Přidávaly se do různých směsí, a ty se podávaly jako lék proti nemocem či v kouzelných nápojích lidové magie.
Zvyky podobné vánočním?
Dívky si dávaly věnečky z devatera kvítí na tuto noc pod hlavu, ráno je pak hodily do vody. Věřily, že jim Jan Křtitel ukáže budoucího ženicha (ano, tento nebo podobný zvyk se opakuje v průběhu roku několikrát).
V některých krajích se zachoval zvyk připravit v předvečer svátku takzvanou postýlku pro svatého Jana. Byl to polštářek naplněný mateřídouškou, který se položil pod stůl a na něj obrázek Jana Křtitele. Rodiče pak dětem vyprávěli, jak si v noci unavený světec přišel odpočinout a na oplátku zanechal malé dárky a sladkosti (že by podobnost se zimním slunovratem a vánočními svátky?).
Svatojánské ohně
S tímto datem je spojeno také ve své době velmi rozšířené pálení ohňů v celém období letního slunovratu. Kdysi bývalo spojeno asi i s oběťmi pohanským bohům. Dnes už jsou původní ochranné a magické vlastnosti ohně zapomenuty a z pálení velkých hranic se stala zábava nejčastěji pro mládež. I když dnes už zná většina lidí spíše ohně u příležitosti „Čarodějnic“ z 30. dubna na 1. května. Ty svatojánské pomalu upadají v zapomnění.
Na magickou noc svatojánských bylin ale dosud mnoho lidí nedá dopustit. Každopádně, pokud někdo bude chtít hledat poklady, protože nevyužil příležitosti o Velkém pátku (před Velikonocemi), vyzkoušet to může. To, že se tyto zvyky a obyčeje dochovaly až do dneška, je samo o sobě vzácnost. Čtěte také: Svátek práce i lásky. Odkud se vzal 1. máj a proč se stavěly májky?
