Zachraňte Willyho! Znáte skutečný osud nejslavnější kosatky světa? Je to smutný příběh
Skutečný příběh "Willyho" je o kosatce, která nakonec odmítla život na svobodě a dala přednost společnosti lidí.
Život kosatky Keiko
Willy se ve skutečnosti jmenoval Keikó, což je japonské slovo a znamená Šťastný. Keikó se narodil na svobodě, nejspíše v roce 1977, a to v Atlantském oceánu nedaleko Islandu. V roce 1979 byl rybáři chycen nedaleko Islandua a prodán do islandského akvária v Hafnarfjörðuru. Od té doby žil mezi lidmi. Místo oceánu tak Keikó žil jen v malém bazénu bez rodiny a bez možnosti potápění se do hlubin, ve kterých kosatky tráví 90 % svého času na svobodě. Jedinou společnost mu dělali lidé a nepříbuzní delfíni.
V zajetí se kosatky dožívají mnohem nižšího věku než ve volné přírodě, protože trpí stresem a různými kožními chorobami. O tři roky později byl Keikó prodán do zábavního parku v Ontariu, kde začal poprvé vystupovat před publikem. U Keikó se první vředy a rány na kůži začaly objevovat již v Marinelandu v Ontariu.
A v roce 1985 byl samec opět prodán jinam, tentokrát do zábavního parku Reino Aventura v Ciudad de México. Doposud byl Keikó zvyklý na chladné severské vody a nyní, v subtropickém Mexiku, měl příliš teplou vodou.
Z obyčejné kosatky hvězdou a plán na jeho záchranu
V roce 1993 hrál hlavního hrdinu ve filmu Zachraňte Willyho!, který se natáčel v Mexickém zálivu. Byl natočen druhý, a pak i třetí díl. Ale úspěch filmu nespočíval jen v jeho finanční návratnosti, ale kosatka si získala srdce diváků a lidé z celého světa chtěli její skutečné osvobození. V roce 1994 byla založena nadace Free Willy/Keikó Foundation, a s její pomocí, stejně jako s pomocí darů milionů dětí z celého světa, bylo přispěno dost peněz na to, aby byl Keikó vyléčen a vypuštěn zpět do volné přírody. Celý projekt na záchranu Keikó a jeho návrat do divočiny stál 20 milionů dolarů.
Plán návratu měl však háček. Kosatčí samec znal jen lidi, neznal volné moře, neuměl ani lovit ryby a jeho kůže byla navíc samá rána. Kdyby byl okamžitě vypuštěn na svobodu, zahynul by. Proto byl nejprve (již roku 1994) umístěn do vhodnějšího prostředí, kdy žil v obrovském bazénu naplněném chladnou mořskou vodou z místního zálivu v mořském akváriu v Oregonu. Zvykal si na chlad a zotavoval se, dokonce i kožní onemocnění se mu hojila.
Zpátky v oceánu a neschopnost oddělit se od lidí
Teprve po předchozí aklimatizaci mohla být šestitunová velryba naložena do letadla a převezena do islandského Westmannayaeyjaru. Na Keikó už zde čekal dočasný domov ve speciální ohradě umístěné ve volném moři. Téměř čtyři roky se tam Keikó seznamoval se životem kosatek ve volném moři, učil se starat sám o sebe. Osamělá a psychicky zlomená kosatka vychovaná u lidí byla najednou v cizím prostředí a byla zase v chladných vodách svého rodiště. Již po dvou letech výcviku ho jeho cvičitelé začínali brát (pod dohledem) na výlety do volného moře. Zde se měl učit lovit ryby. Zpočátku ale vůbec ryby nežral, ale oddaně je přinášel svým cvičitelům. Poprvé se odvážil své úlovky sežrat až v srpnu roku 1997.
Po čtyřech letech učení byl Keikó v roce 2002 vypuštěn ze své ohrady do volného moře. Ale i přes jeho výcvik zůstal závislý na týmu pracovníků, kteří ho střežili na jeho cestách oceánem. Odmítal se živit sám a vyžadoval svou každodenní dávku potravy (kolem 40 kg ryb). Žil sice v moři volně, ale stále potřeboval lidi. Nikdo přesně neví proč, ale v roce 2002 opustil Keikó vody Islandu. Nakonec byl nalezen 1 400 kilometrů od pobřeží Norska. V zálivu u městečka Halsa, kam doplaval, se stal atrakcí a přitahoval turisty. Ti si s ním hráli, hladili ho, plavali s ním, fotografovali se s ním. Nadace Zachraňte Willyho/Keikó vydala jakéhosi průvodce, v němž radila, jak se chovat, aby Keikó zůstal opravdu svobodný a nevázal se na lidi.
Tato doporučení ovšem návštěvníkům nestačila. Navíc nespolupracoval ani Keikó, lidi naopak vítal a nechal se hladit. Keikó začal být po čase apatický a jen ležel, neplaval, nelovil (i když toho byl schopen, neboť jeho cesta do Norska trvala pět týdnů a plul sám bez lidí) a nežral. Norská vláda nakonec musela vydat nařízení, v němž zakazovala přibližovat se k němu na vzdálenost kratší než 50 metrů. Ale aby se Keikó vzpamatoval, nezbylo než ho zase začít krmit. Z Islandu také přiletěli jeho trenéři, začali s ním znovu cvičit, znovu ho brali na výlety po moři.
Poslední dny života
Protože fjord u městečka Halsa v zimě zamrzá, Keikó se musel na zimu přestěhovat. Jako nejvhodnější řešení se ukázal nedaleký záliv Taknes. Tady Keikó prožil poslední měsíce svého života. Lidé se o něj dál starali, krmili ho, dohlíželi na jeho zdraví. A doufali, že jednoho dne odplave s divokými velrybami navždy. Bohužel, Keikó se toho dne nedožil. 12. prosince 2003 tato nejslavnější kosatka světa zemřela v norském zálivu Taknes ve věku 27 let. Jako příčina smrti byl později uveden akutní zápal plic. O dva dny později byl v noci z neděle na pondělí Keikó tajně pohřben na břehu zálivu. Tajně proto, aby alespoň po smrti nalezl klid a nerušila ho veřejnost a média. Dále čtěte: Bella a Sebastián: Jak dnes vypadá klučina ze seriálu, který dojímal tři generace?.
