Československé závodní jídelny. Co nás umělo na talíři potěšit nejvíce?
Po roce 1989 se u nás v Československu měnilo všechno. I způsob stravování. Včetně toho pracovního. Někde se začaly rozpadat továrny a skončily i závodní jídelny. Jinde velmi brzy pochopili, že je dobré na tuto osvědčenou tradici navázat. A tak se na řadě míst závodní stravování zachovalo. Tam kde ne, nabízejí často firmy jiná řešení. Dobře najezený zaměstnanec bývá totiž též spokojeným zaměstnancem. A to i když se časy mění.
Protože jsme v tomto roce slavili 30 let od sametové revoluce, udělala společnost Sodexo exkluzivní průzkum nazvaný „30 let obědové revoluce“. Odhalil, jak si u nás lidé zvykli na nový svobodnější výběr, bohatší čerstvé obědy a kvalitnější suroviny.
Průzkum mapoval rozdíly ve stravování v práci před rokem 1989 a dnes. Až dvě třetiny českých strávníků v něm mimořádně pozitivně zhodnotily porevoluční éru, protože je větší výběr jídel, respondenti ocenili též vyšší hygienu při zpracování jídel a potravin.
Naopak zbývající třetina dotazovaných lidí s nostalgií vzpomněla třeba na větší obědové porce, které byly v té době běžné. Nejčastěji tento fakt zmiňovali strávníci se základním vzděláním a rovněž obyvatelé na Vysočině, v Ústeckém, Moravskoslezském, Plzeňském nebo Středočeském kraji. Necelá pětina dotázaných zase připomínala, že před listopadem bylo závodní stravování levnější. Zajímavé je, že na nižší ceny si vzpomněli spíše muži než ženy. Čtěte také: Vraťme se do minulosti a pojďme na nákupy potravin. Co jsme si nejčatěji nosili z obchodů a za kolik?
Další skoro pětina strávníků zmínila fakt, že před listopadovou revolucí byly poctivější receptury. Průzkum ukázal, že dřívější obědy více chutnaly 15 procentům Čechů. Každý desátý člověk uvedl to, že dříve bylo více času pravidelně si zajít na oběd.
Nikdo nesledoval náklady na jedno uvařené jídlo
V současnosti je průměrná cena oběda podle aktuálních statistik společnosti Sodexo 127 korun. Nejvíce za něj platí lidé Praze (138 Kč) a nejméně lidé v Karlovarském a Ústeckém kraji (113 Kč). Levněji to prý nejde, i když se řada lidí domnívá, že by to možné bylo. Zvlášť s ohledem na dřívější ceny hromadného stravování. Čtěte také: UHO, mléková polévka nebo buchtičky se šodó. Měly by socialistické jídelny dnes šanci na úspěch?
„Možné to bylo jen proto, že tehdy nikdo nesledoval náklady na jedno uvařené jídlo. Pouze se sledovaly náklady na suroviny, které se musely vyúčtovat s přesností na 0,01 Kč (jeden haléř) a zaměstnanci platili minimální částku za jedno jídlo,“ vysvětlil Pavel Trmal, který před listopadem 1989 pracoval v legendárním podniku Restaurace a jídelny (RaJ) v Praze 1 a dnes je regionálním ředitelem pro catering v jídelnách Sodexo na Slovensku.
Pravdou je, že tradice dotovaných obědů je u nás dlouhá a mezi zaměstnanci oblíbená, proto ji i nyní zaměstnanci oceňují. Čtěte také: Doba, kdy bylo vaření z pytlíku IN: Které druhy polévek socialistické ženy nejvíce uvítaly?
