Irena (47): Můj dospělý syn se ke mě chová jako ke služce. Kam až to může zajít?
Začalo to celkem nevinně. Irena je ženou v tradičním slova smyslu a cítí, že muži jsou od toho, aby zajistili rodinu a ženy zase od toho, aby udržovaly domácnost v čistotě a aby bylo vždy co jíst. "Mám v sobě zakotvené, že my ženy jsme pečovatelky, a proto jsem se tak vždy chovala i ke svým dětem a manželovi. Beru to tak, že přijde po náročné práci domů a chce mít chvilku klidu," začíná vyprávět paní Irena, která ovšem sama chodí do práce. "Od dětí jsem očekávala, že se postupem času naučí o domácnost dbát stejným způsobem, jako to dělám já. Vždyť se přece učí hlavně nápodobou."
"Dcera byla od začátku mnohem samostatnější. Sama po sobě uklízela, sama otřela umyvadlo poté, co si vyčistila zuby. Syn však se mnou nadšení pro úklid a pořádek nesdílel nikdy. Myslela jsem si, že když mu budu pomáhat a ukazovat mu, jak se co dělá, časem se to naučí," vypráví paní Irena. "Filip ale asi z mého počínání spíš pochopil, že úklid a péče o pořádek v bytě je jen moje starost a začal si ze mě dělat poskoka a služku."
Filip po své matce vyžaduje vše od úklidu nádobí po jídle přes praní prádla po úklid v pokoji. "Vážně si připadám už jako služka. Chodím normálně do práce, jsem také utahaná a nejraději bych si sedla, dala si kávu a nohy na stůl, ale copak to jde? Já nechci žít v chlívě!" Paní Irena je z chování svého syna nešťastná a neví, co má dělat. "To je pořád něco. Jednou mě zavolá, abych mu přinesla pití, když hraje na počítači, pak chce, abych utřela vodu, co rozlil, abych vyřešila ucpaný záchod a přinesla mu čisté oblečení. O tom, že mu musím uklízet v pokoji, protože tam má "bordel jako v tanku", ani nemluvím. Ale copak se v tom dá žít? Nesnáším nepořádek a tohle zkrátka nesnesu," pokračuje Irena.
"Jednoho dne jsem si ale uvědomila, že můj syn se skutečně učí nápodobou. Jenomže já mu nejsem tím vzorem. Tím vzorem je manžel. Filip asi pochopil, že chlapi jen sedí a odpočívají a ženy po nich vše uklidí. Jenže zapomněl na rozdíl, že manžel chodí do práce a potřebuje si odpočinout. Filip sice chodí na vysokou školu, ale podle jeho chování odpočinek tolik nepotřebuje," vysvětluje Irena. "Už je to dospělý člověk, žádné výchovné metody na už něj neplatí. Ale co teď s ním? Přece musí pochopit, že ženská není služka."
Filip si nedávno domů přivedl i přítelkyni a protože se chtěl blýsknout, pomáhal mámě každou chvíli s něčím. "Sám od sebe najednou vynesl koš, umyl nádobí, vyprázdnil pračku, zkrátka vše po sobě uklízel. Ono to najednou jde, řekla jsem si," vypráví paní Irena. Jenže po pár týdnech se vše vrátilo do starých kolejí. "Ani ne za měsíc se Filip začal chovat jako vždycky, a dokonce jsem si všimla, že tak začíná jednat i se svou přítelkyní. Byli u něj v pokoji a on ji neustále posílal pro něco k pití, pro svačinu, odnášela talíře po jídle. Zkrátka dělala to co já. V tu chvíli jsem se hrozně zastyděla. Asi jsem ho to nevědomky naučila já, pomyslela jsem si. Teď už je na všechno pozdě. Už se nenechá vychovávat. Jenže v rodičovství děláme všichni to, co nejlépe umíme. Kdyby mi někdo řekl, že moje přehnaná péče bude jednou problém, určitě bych se zachovala jinak. Teď už to nejspíš nezměním," uzavírá příběh paní Irena. (Čtenářka si přála zůstat v anonymitě, a proto byla pozměněna jména a fotografie je pouze ilustrativní.)
A co si o tom myslíte vy? Udělala chybu paní Irena, nebo její manžel? Je opravdu na výchovu dospělého syna už pozdě? Může se všechno ještě změnit?
Zdroj: Autorský článek, rozhovor s paní Irenou.
