Napadlo vás někdy, nakolik domácí mazlíček ovlivní vaše dítě?
Mnoho lidí dělá při výběru mazlíčka zásadní chybu. Koupí si ho, protože se jim líbí. Zamysleli jste se ale nad tím, že každý druh má své jedinečné potřeby a schopnosti? Že každé zvíře svého druhu má ojedinělou povahu? Tohle jsou ty nejdůležitější aspekty, které byste měli zohlednit, než si mazlíčka vyberete. Mnoho rodičů dá na to, jaký mazlíček se jejich dítěti líbí. Přece mu nebudou nutit morče, pokud chce křečka. Věděli jste ale, že křečci syrští jsou samotáři a pokud se časem rozhodnete pro druhého, nemohou být chováni spolu?
Výběr mazlíčka, který se do vaší rodiny hodí
Děti milují zvířata a přestože si to vaše možná zrovna teď přeje hada, určitě ho nadchnete i méně náročným tvorem, třeba rosničkou nebo potkanem. Na to vždy myslete a nenechte výběr jen čistě na potomkovi, který ještě netuší, že hadi nejsou na mazlení, laso z něj při hře na kovboje také neudělá a dost možná ho za dva týdny přestane bavit do terária jen koukat. Stejně tak pro něj určitě nebude nejvhodnějším mazlíkem tvor, který se líbí vám samotným. Dospělí mívají často jiné preference a mnohem větší trpělivost, proto musíte počítat s omezenými možnostmi vašeho dítěte.
To podstatné bude vztah, který si dítě se svým novým živým kamarádem vytvoří. Mimo jiné ale získá i cenné lekce, když bude muset o tvora pečovat. Malé děti se tím učí zodpovědnosti, ale i empatii. Pod dohledem rodičů zkoumají, jak zvířátko reaguje, co je mu příjemné a čeho se naopak bojí. Naučit se k němu správně přistupovat je důležitá vlastnost, jejíž osvojení se potomkům bude hodit do života. Snáze později pochopí i jiné děti v kolektivu, když se s nimi seznámí a porozumí chování ostatních kolem sebe.
Všimněte si lidí, kteří si nevypěstovali pozitivní vztah ke zvířatům, nedokážou je pochopit ani ocenit. Mají potíže ve svém okolí? Dokážou vycházet s rodinou a známými? Pokud si vezmu příklady ze svého okolí, jednoznačně mohu říct, že pokud někdo nenajde empatii ke zvířatům a soužití s nimi považuje za jednostranný vztah dominance, kdy jsou mu podřízena bez ohledu na to, zda se cítí dobře, přesně tenhle přístup sdílí i k lidem.
Domácí zvířata však neovlivňují jen sociální schopnosti dětí. Mohou přispět i jejich fyzickému zdraví a kognitivnímu vývoji. Některé výzkumy dokonce prokazují, že lidem stačí pouhý pohled na mazlíčka ke zlepšení jejich duševního zdraví. Tohle je část, kterou mohu s jistotou potvrdit. Nikdy jsem nebyl člověk se zrovna veselou povahou, zhruba před dvěma lety jsme ale začali chovat činčily. Když se tak zamyslím, od 13 let jsem doma žádné vlastní zvíře neměl, když nepočítám psa nebo kočku, kteří žili obvykle v jiné části domu. Tihle mazlíčci byli ale moji a náleželo mi se o ně každý den starat, krmit je a vážit. S tím byla skutečně práce, ale zároveň mi to působilo i potěšení. Jelikož jsme jejich klece nechávali po dlouhou dobu na společné chodbě, často jsem se mezi pauzami ve své práci chodil projít po domě a pohled na činčily, ať už spící nebo při nějaké hře, mě neskutečně uklidňoval. Po čase jsem to začal dělat záměrně v situacích, kdy jsem se necítil dobře. Mít doma mazlíčka skutečně prospívá náladě a odbourává stres.
Během pandemie covidu, kdy zůstalo mnoho lidí uzavřeno doma, se ukázalo, jak přínosná pro ně může být přítomnost zvířete. Útulky pozorovaly, že vzrostl zájem o adopce. Lidé, kteří trpěli depresemi z nedostatku sociálního kontaktu přijali domů psa nebo kočku, který s nimi trávil čas a jejich život zpříjemňoval.
Lidé, kteří už například psa měli dříve se zase setkávali s problémem, kdy nemohli navazovat řeč s dalšími pejskaři. Zjistili, že se cítí ochuzeni o možnost sdílet zážitky, které se svým mazlíčkem měli. Ne nadarmo se říká, že je zvíře členem rodiny nebo přítelem. Ač se jedná o jinou formu života, která s námi nemůže komunikovat tak snadno a rozsáhle jako další lidé, stále jsou to živé bytosti. Vnímáme je proto jako tvory, se kterými interagujeme a rádi se dělíme i o události, které jsme s nimi prožili. Ty člověka na zvíře vážou. Například pokud budete mít dvě děti a každé má křečka ve svém pokoji, není příliš pravděpodobné, že si utvoří vztah ke zvířeti toho druhého, se kterým se nevídají.
Vrátím se na chvíli zpět k výběru zvířete. Svou roli tu hraje jak druh, tak i čas. Možná jste se setkali se situací, kdy jste měli nějakého psa odmalička, teď jste už dospělí, ale nikdy jste si znovu k žádnému takové pouto nevytvořili. Může to být ovlivněno tím, že dítě do deseti let si vytváří na zvíře mnohem silnější vazbu. Také je pravděpodobnější, že si udělá silný vztah k vyvinutějšímu tvorovi jako kočka nebo pes než k akvarijním rybičkám, jejichž chování není stejně rozvinuté.
Další nespornou výhodou zvířat v domácnosti je, že děti, které mají mazlíčka, stráví mnohem méně času u obrazovek počítačů a televizí. To je v dnešní době docela vzácné. Generace, které vyrůstají jsou na elektroniku zvyklé, ne-li přímo na ní závislé. Pořídit dítěti živého mazlíčka, zejména pokud s ním může chodit ven, je tak dobrý krok i pro jeho fyzické zdraví. Venčení ať už psa nebo králíka zajistí pohyb na čerstvém vzduchu a umožní mozku zaobírat se i jinými skutečnostmi než počtem zabitých nepřátel na PlayStationu.
Nechci tvrdit, že každé dítě, kterému rodiče pořídí domů zvíře, musí projít lepší vývojem než dítě bez něj. Péče o mazlíčka může přinášet i negativní vlivy jako problémy s chováním, pokud se zvíře nepovede náležitě vychovat. Mohou přijít komplikované lékařské potřeby a finanční zátěž spojená s péčí o zvíře, to vše může způsobit, že život s domácím mazlíčkem bude náročný, přinese stres a pro dítě i negativní zkušenosti. Ne pro každou rodinu je vhodné vzít si domů psa nebo hlodavce. A pak tu máme také rodiny, které žijí v nájmech, kde jim majitel v pořízení mazlíčka brání. Přesněji řečeno, dle zákona nemůže zvíře zakázat, rozhodně má ale možnost neprodloužit smlouvu. To vše může působit velký tlak.
A co na to zvířata?
Domácí mazlíčci se snadno naučí žít vedle lidí a vnímat je jako rodinu, pokud jim k tomu dáte příležitost. Každé zvíře je jiné, některé si utvoří vazby snáze, platí ale, že pokud k němu dobře přistupujete, přivykne si na vás. Psy a kočky vítají své pány po příchodu domů, chodí si k nim lehat a ví, že jsou jedna smečka. Podobně je to ale i s hlodavci. V posledních letech není neobvyklé nechávat králíky volně puštěné po bytě. Ti se tak klidně naučí přijít na zavolání, přátelí se s jinými zvířaty a obývají například vlastní deku, kterou si poznají. Naše činčily jsou na tom obdobně, poznají, v jaký čas jezdím v pátek domů, čekají všechny připravené u dvířek klecí na drbání, krmení a další benefity, jež jim z lidské společnosti vyplývají. I hlodavec pozná bez potíží svého pána. Z osobní zkušenosti mohu říct, že jedna z mých odchovaných činčil se nenechá krmit od nikoho jiného stejně tak nikomu dalšímu nevyleze z klece na rameno. Nikdy nepodceňujte inteligenci zvířat, protože mohou být do života skvělými partnery.
Autorský článek - komentář. Další zdroje: Tandfonline.com , Link.springer.com
