Posuzování vzhledu v dětství může způsobit pochybnosti o vlastním těle na zbytek života
Všichni máme určitě v okolí někoho, kdo se trápí svou váhou, akné nebo jiným vzhledem, jenž neodpovídá ideálům. Je to pravděpodobně proto, že byli tito lidé v dětství postaveni před určité normy. Málokterá rodina učí své děti, že každý je jiný a být jiný je zcela v pořádku. Je běžné snažit se napodobovat něco, co je považováno za ideál a nevyčnívat vzhledem, jenž společnost nepřijímá jako atraktivní.
Když přemýšlíme o našem těle, je často těžké přesně určit, odkud pochází naše spokojenost nebo nespokojenost. Pokud se však v mysli vrátíme do dětství, možná si vzpomeneme na poznámky nebo komentáře k našemu tělu, které v nás něco zanechaly. Nic z toho se sám o sobě nemusí jevit jako zásadní, ale i přesto může být jejich účinek překvapivě silný. Děti jsou citlivé a někdy i jedna jediná věta zůstane v mysli roky.
Ať už přichází tyto poznámky ve formě komplimentů nebo kritiky, tento druh pozornosti k tvarům těla může položit přesvědčení a nejistotu, které je těžké setřást. Důsledky mohou být velmi silné a způsobit kupříkladu nízké nebo i přehnané sebevědomí na základě toho, co v dětství slýcháme. Velký vliv mají na děti komentáře ze strany sourozenců, jak ukázala studie, jež se zabývá právě tím, jaký vliv měly podobné poznámky na lidi po jejich psychické stránce a hodnotí i vliv na poruchu příjmu potravy.
Nejkritizovanější je nadváha
Pokud jde o hodnocení těla, největší kritiku samozřejmě schytávají obézní lidé. Pokud přichází v dětském věku, výrazně to ovlivňuje jejich sebevědomí. Časté je například srovnávání dětí v hodinách tělocviku. Ty, které jsou při těle, jsou obvykle považovány za méně šikovné a spolužáci je nechtějí do týmů. Fyzické ideály se v průběhu času a různých kultur velmi liší. V současnosti vzniká mnoho projektů prosazujících tzv. „body positivity“, tedy myšlenku, že každé tělo je krásné a není potřeba jej odsuzovat. Oslavují se tak všechny tvary a velikosti. Ani tak se ale nepodařilo vystrnadit myšlenku, že tenké tělo je ideální, ta zůstává dominantní na sociálních sítích, v tradičních médiích, v televizi, na velké obrazovce a v reklamě.
Děti jsou pak mnohdy zaujaté na základě preferencí, jimiž se řídí jejich rodiče a přejímají od nich názory. Sebe samé nutí, aby udržovaly nízkou váhu a podobaly se ideálům, pokud na to byl kladen důraz v jejich rodině. Pokud dívka pravidelně slýchala od prarodičů, že by měla zhubnout, protože tlusté dívky nikdo nechce, v dospělosti bude téměř jistě trpět nízkým sebevědomím, pocitem, že o ni nikdo nestojí a odsuzovat sama sebe za svůj vzhled. V podstatě jde o něco, co se naučila v dětství stejně jako že po jídle se vždy myje nádobí nebo že špatné známky je třeba si opravit. Tlustý člověk musí zhubnout, tak to má mysl dívky zakódované.
Uvědomění si tělesných ideálů začíná brzy a odráží se na tom, jak děti nakonec vstoupí do světa. V jedné studii byly děti ve věku od tří do pěti let požádány, aby si vybraly postavy z řady hubených až obézních velikostí. Tyto postavy měly reprezentovat dítě s pozitivními a negativními vlastnostmi. Pak musely děti vysvětlit, která z nich má dobré či špatné vlastnosti. Také odpovídaly na otázky jako z koho z nich by si dělaly legraci, koho by se stranily a koho by pozvali na narozeniny. Děti měly tendenci volit osoby silnější postavy a označovaly je jako ty s negativními vlastnostmi. Z toho jasně vyplývá, že děti považují obezitu za špatnou a lid trpící nadváhou za ty špatné.
Zásadní je, že tato zaujatost byla ovlivněna jejich rodiči. Děti mnohdy kopírovaly názory a přesvědčení, které znají od vlastních rodičů. Také se ukázalo, že starší děti vykazovaly silnější zaujatost v tomto směru než mladší. I to dokazuje, že se děti těmto názorům učí postupně během života a nerodí se s nimi. Vlastní tělesná velikost vnímaná dětmi pozitivně obvykle odpovídala velikosti postavy vybrané pro pozitivní vlastnosti. Postoj matky k tělu také odpovídal výběru velikosti postavy pro pozitivní i negativní vlastnosti. Zjištění tedy ukazují, že sociální prostředí dětí, přístup jejich rodičů a dalších příslušníků rodinného kruhu, je klíčový pro rozvoj negativních a pozitivních postojů k váze.
Již malé děti přebírají společenské vnímání lidí kolem sebe a věnují velkou pozornost tomu, jak se dospělí chovají a mluví o tělech a jídle. To pokračuje a může se dokonce zhoršovat, jak stárnou. Existuje dokonce výzkum, který měl za úkol zhodnotit, jak spokojené jsou děti samy se sebou a ten šokoval zjištěním, že již děti ve věku pěti let jsou si vědomy diet. U dětí ve věku od pěti do osmi let se zjistilo, že touha po hubeném těle se objevuje kolem šestého roku věku. Od tohoto věku dívky hodnotily svou ideální postavu jako výrazně hubenější, než je jejich současná postava. Dětské vnímání tělesné nespokojenosti matek opět předpovídalo, zda se pak dívky také cítí nespokojené se svým tělem. Může se tak snadno stát, že potíže s příjmy potravy jsou zakořeněny již od dětství a mnoho dívek (i chlapců) trpících tímto onemocněním vlastně nerozumí tomu, že dělá něco špatně. Mají zafixováno, že to jejich tělo je tím, co je tu špatné a musí jej změnit. Většina lidí s takovýmto onemocněním se nevyléčí, protože se v jejich mozku jedná již o přirozené nastavení a nahlížení na postavu.
Autorský článek. Další zdroje: Jahonline.org, Sciencedirect.com, Onlinelibrary.wiley.com
