Nevěra není vždy jen fyzická. Ta emocionální zničí vztah mnohem rychleji
Některé páry dodržují přísnou monogamii, protože si myslí, že jakýkoli sexuální kontakt s třetí stranou je zrada. Pak také existuje mnoho párů, které se k tomu staví tak, že mají otevřenějšími vztahy, ve kterých si různě stanoví pravidla, co se ještě za nevěru počítá a nepočítá. Fyzická nevěra může být snadno definovatelná, ale emocionální nevěra může být něco jako minové pole. Lidé mívají různé představy o tom, co to znamená být emocionálně nevěrný, a ty se nemusí vůbec sjednocovat. Zkuste si teď sami odpovědět, co jste si pod tímto tématem představili. Bylo to dopisování si po večerech s kamarádkou, která je vám bližší než přítelkyně? Obědy s kolegou, který je neuvěřitelně přitažlivý? Nebo lajkování fotek na sociálních sítích někomu, kdo vás opravdu zaujal, a lehce flirtující komentáře?
Je normální, že každý pár se musí vypořádat s tím, jak vnímá nevěru a co je ve vztahu povoleno. Nastavit jí ale hranice ale není snadné. Případné neshody v očekávání toho, co bude partner dělat, nebo ne, mohou klidně ohrozit nebo rozbít vztah, pokud nejsou dostatečně komunikovány. Ale nebylo tomu tak vždy. Myšlenka emocionální věrnosti je relativně nová. Myšlení společnosti se v tomto směru posunulo. Nyní už společnost dokáže formovat, co od vztahů očekává nad rámec základních potřeb.
Lidé ve dvacátém prvním století často čekají, že partnerství bude znamenat sdílení intimních emocionálních záležitostí pouze mezi nimi. To mnohdy naráží v kontextu s digitální dobou, ve které žijeme a díky které je velice snadné sdílet jakýkoliv svůj zážitek takřka s celým světem. Pochopit, které interakce mimo vztah překračují hranici do nebezpečného území a následně se těchto pravidel držet, je stále obtížnější než kdy jindy.
Definice emocionální nevěry
Přesně tenhle stav specifikovat nelze, obecně se ale dá říct, že za emocionální nevěru je považována situace, kdy jeden z partnerů nebo oba vytvoří důležitou emocionální vazbu s někým dalším mimo jejich vztah. Toto emocionální pouto je druhou stranou považováno za takové, které překračuje hranice. Celé je to podmíněno myšlenkou, že určité typy intimity by měly být sdíleny pouze s významnou osobou a že emocionálním propojením se třetí stranou může jeden z partnerů udusit vztah a výjimečnost emocionálního sdílení v něm.
Dnes lidé chtějí, aby jejich partner naplňoval jejich emocionální potřeby. Z toho vyplývá, že naplňování emocionálních potřeb někoho dalšího a sdílení s ním osobních zážitků je vlastně pro mnoho lidí již nevěrou. Z pohledu partnera může být takové chování vnímáno jako zrada a to i v případě, že z pohledu protějšku ani jeho emocionálního milence to není považováno za něco špatného, ani zde není žádný úmysl nabourat původní vztah. Být fyzicky věrný už dnešním lidem nemusí stačit, nyní mnoho párů věří, že obrátit se na třetí stranu kvůli některým aspektům štěstí a emocionální pohody může být druhem zrady. Chodíte se svěřovat kamarádce? Máte od dětství kamaráda, se kterým pravidelně navštěvujete kino a je to pro vás jedinečný zážitek, který byste s partnerem sdílet nemohli? Je tu někdo, kdo vám jako jediný porozumí, pokud jde o vášeň k vaší práci? Partner či partnerka to mohou vnímat jako kudlu v zádech.
Obecně výzkumy ukazují, že lidé považují sexuální nevěru za více znepokojující než nevěru emocionální. Ale studie z roku 2015, která byla provedena mezi více než patnácti sty Brity ukázala, že 44 procent respondentů cítí, že vytvoření emocionálního vztahu s někým, kdo není jejich partnerem, představuje podvádění. Dokonce jim to dělá větší problém, než podvedení fyzické. Mezitím 15 procent respondentů uvedlo, že sami ve vztahu provozovali nebo zažili takové chování, které překračovalo hranice zdravého přátelství a naplňovalo definici emocionální nevěry.
Rozmanitá povaha citové nevěry, která není snadno uchopitelná působí ve spoustě vztahů potíže. U fyzické nevěry je často jasné, kdy byla překročena hranice. Emocionální nevěra může začít mnohem pozvolněji, s chováním, které si jednotlivec může zpočátku ospravedlnit sám před sebou i před svým partnerem a okolím. Někdy si ani sám neuvědomí, že sklouzl do bodu, kdy je mu s někým jiným na emocionální rovině příjemněji, než s jeho současným partnerem. Většina lidí, kteří se dopustí citové nevěry, se o to záměrně nesnaží.
Mnohdy situace emocionální nevěry nastane i tím, že jejich partner jim nevěnuje dostatek pozornosti, necítí se pochopeni a chybí jim podpora na domácí půdě. Toto uspokojení pak musí hledat jinde. Mohou investovat energii do přátelství, které jim poskytne podporu nebo emocionální náklonnost, což neúmyslně vede k vytváření citů. Pokud je někdo ve vztahu nešťastný nebo se od své drahé polovičky oddělil, možná proto, že začal chtít v životě jiné věci, které jsou pro něj stěžejní a nemůže je s tím druhým sdílet. Pak snadno začne hledat spojení s někým, kdo se mu více podobá, pokud jde o jeho cíle a hodnoty.
Schopnost párů přečkat tento druh potíží souvisí s tím, zda dokážou mluvit o svých problémech a společně na vztahu pracovat. Je potřeba, aby byla na obou stranách snaha vzájemně vyhovět, uspokojit potřeby toho druhého a definovat si, co je to vztah, kde jsou jeho hranice a proč nám na tom druhém jeho chování vadí. Problém pro páry spočívá v tom, že se neshodují na tom, jaký závazek mezi nimi vznikl, když šli společně do vztahu. Existují lidé, jež mají pocit, že jednorázový sex nic neznamená a nejde o podvod, když v něm nejsou city. Jiní si zase myslí, že mít přátelství na vyšší emocionální úrovni, než je jejich vztah s partnerem, je něco, na co mají právo a cítí se omezeni, pokud je partner proti. Pokud nedojde ke kompromisu, tyto situace bohužel končí rozchodem.
Autorský článek. Další zdroje: Nature.com, D25d2506sfb94s.cloudfront.net, Bbc.com
