Kde se v mozku bere slušné chování a proč tedy v Česku tolik chybí?

 Ostatní 
04. července 2022 12:24 / Michael Veselý
  6
📷
1 fotografie v galerii
Jak pracuje náš mozek, aby si zafixoval slušné chování? Depositphotos
Chování se samozřejmě vyvíjí už v dětství. Pokud si dítě osvojí špatné návyky, bude z něj nakonec problémový dospělý. Jak to tedy ale probíhá, aby si mozek utvořil správné mechanizmy chování? Všechno záleží na rodičích a správném přístupu k problematickým situacím.

Dovolím si tvrdit, že pokud si má člověk utvořit slušné návyky, daleko snáze to udělá nenucenou cestou než pod nátlakem. Každý lidský mozek totiž funguje na bázi homeostáze. To znamená, že má tendenci vracet se vždy zpět do stavu, kdy v podstatě vytěsní veškeré nátlaky a manipulace, které nevycházely z jeho vlastních impulzů. Všechny ostatní změny než ty, které sám produkuje, se dříve či později setkají s odporem. Vnucovat tedy druhému, jak se má chovat, je nejen úmorné, ale navíc neefektivní. Možná jste taky měli takového kamaráda, co do vás ještě v 17 letech, když jste přišli k němu domů, šťouchal na chodbě a šeptal, ať hlavně pozdravíte. Upřímně, měli jste pak chuť jít do obýváku a pozdravit jeho rodiče? A to je přesná ukázka toho, jak mozek od jakživa reaguje na nátlak.

Dobré vztahy jsou základem úspěchu

Někteří rodiče razí radikální přístup, že dítě musí poslouchat a tečka. Nepovažuji to vůbec za správné, protože většina osobností, ať už dětských či dospělých má vlastní názor a není jim příjemné podřizovat se. Daleko efektivnější se mi zdá udržovat s dítětem přátelský přístup, vše mu rozumně vysvětlit a přimět ho, aby si samo uvědomilo, proč je na místě poslechnout. Nejde to samozřejmě pokaždé, ale základem výchovy by měla být vzájemná důvěra.

Uvedu jeden příklad za všechny. Když jsem vyrůstal, moji rodiče praktikovali ve výchově zcela odlišný přístup. Máma byla vždycky spíš moje kamarádka než rodič. Dávala mi plnou důvěru a očekávala ode mě, že ji nezklamu. Nikdy mě nemusela příliš hlídat, připomínat mi, co je správné a co ne. Když mě chtěla něco naučit, dělala to pohádkou a přesvědčovala mě, že lidem, kteří jednají správně, se jejich jednání nakonec vždy vrátí. Pokud někomu pomůžeš, když je v nesnázích, on ti pak nejspíš pomůže také. Dnes mi to zní jako přehnaně pozitivní interpretace světa, nicméně mámin typ výchovy fungoval a dal mi něco do života. Táta byl naopak ten typ, který nevysvětluje a koná. Živě si pamatuji, jak jsem jednou přijel na prázdniny a zeptal se, jestli hned můžu s kamarádkou ven. Řekl mi, že ne a odůvodnil to, protože to nedovolí. Dodnes nechápu, proč jsem nemohl ven a mockrát za ty prázdniny jsem doma lhal, aby nezjistil, že jsem byl v době jeho nepřítomnosti pryč s kamarády, a abych řekl pravdu, přesně kvůli tomuhle přístupu jsem měl vždycky automaticky pocit, že táta nemůže mít pravdu a neměl bych ho poslouchat, když pro své jednání nemá žádné argumenty. Jeho autoritu to opravdu nepodpořilo tak, jak si myslel.

Nicméně princip dětské mysli je jednoduchý, pokud rodič dítě komanduje a není schopen to racionálně odůvodnit, jestliže často křičí a nesnaží se pochopit, ono se nebude snažit pochopit jeho a „příkazům“ se pokusí vyhnout. Stejné je to i v případě, že pak dítě učíte, jak se chovat. Chcete-li aby bylo slušné ke svým vrstevníkům, přistupovalo k jejich názorům s respektem a bralo ohled na ostatní, musíte se mu snažit porozumět. Mnoho lidí na tohle při výchově zapomíná. Lidský mozek ale funguje na docela jednoduchém principu. To, kým budeme po celý život, se formuje zejména v dětství. Jestliže nedostaneme lásku a pochopení, nebudeme v dospělosti schopni vkládat podobné pocity do druhých. Stejně tak, pokud nejsou názory dítěte nikým respektovány a vnímány, pravděpodobně z něj vyroste zatvrzelý člověk, který si stále dokola jede tu svou a nechce ničí názory poslouchat. Jinak řečeno, pokud chcete, aby se k vám dítě dobře chovalo, chovejte se tak i vy k němu. Člověk má přirozenou tendenci vracet to, co je mu dáno.

Přehnaná disciplína škodí

Někteří rodiče na své děti odjakživa dost tlačí. Nutí je do nejrůznějších kroužků, později náročných škol, k tomu jim kladou na srdce, aby se učily jazyky a ideálně věnovali sportu. Dává smysl, že pak mohou být na své dítě hrdí, mnohým pak ale chybí čas na jednu opravdu zásadní věc. Hru a v pozdějším věku zábavu s přáteli. Ač se to asi nezdá, i tohle může velice ovlivnit vychování člověka a to rozhodně víc než naučit jej, že po škole přijde domů, naučí se na výbornou na zítřejší test, bude cvičit na klavír, pak se přijde najíst do kuchyně a oba rodiče bude respektovat za vše, co mu do života dali. Každý potřebuje socializaci, oddechový čas a možnost uvolnit mozek od neustálé snahy na něčem pracovat.

Koukněte se na špatné chování z druhé strany

Pokud se k nám někdo chová ošklivě, chodí do práce pozdě, je sprostý na kolegy, uráží vlastní rodinu, nikdy neposlouchá názory ostatních a za pomoc nepoděkuje, řekneme si, že je to hulvát. Běžně má pak člověk tendenci k někomu takovému přistupovat negativně, s nesympatií a distancovat se z jeho dosahu. Mnohdy takovými lidmi i opovrhujeme, což je pochopitelné. Zkusili jste se ale na takové chování někdy podívat z druhé strany? Není za tím nic víc, než že se dotyčnému dostalo velmi špatného přístupu v jeho životě. V dospělosti jde tohle již jen těžko zvrátit, ale pokud v dětství zaznamenáte signály přehnané agrese, drzosti, bezohlednosti, či jiných nevhodných projevů, jde o volání o pomoc.

Fungování dětského mozku není stejné jako u dospělých. Dítě automaticky touží po uznání rodičů a dalších autorit. Na rodičích je závislé, takže jim nechce záměrně přidělávat potíže, a pokud jedná způsobem, který je nevhodný, něco mu brání dělat to jinak. Rodič, který nad svým dítětem láme hůl a říká, že je nezvladatelné, často jen nechce řešit problém, protože je to pro něj příliš náročné. To bych si dovolil propojit s faktem, že je na lidi vynakládán čím dál větší tlak. I ve střední vrstvě si rodiče hledají více než jednu práci, aby své rodiny uživili. Čas na péči o potomky se pak výrazně krátí, což vede k nedostatku prostoru pro řešení jejich problémů.

Málo času, málo snahy

Dvě zásadní věci, které tedy ovlivňují, jak se budou lidé v dospělosti chovat, jsou čas a iniciativa rodičů, co jim věnují v dětství. Slušné jednání nepramení z přísného režimu, vštěpování zásad a tlačení dítěte k tomu, aby samo na sobě co nejvíce pracovalo. Žijeme v době, kdy mají lidé málo času a peněz, musí se ohánět, aby zaplatili hypotéky a studia pro své potomky. Nemají čas vysvětlovat, a tak často používají nátlak, aby si to „ulehčili“, ve skutečnosti tím ale způsobí, že výchova bývá neefektivní a jak už jsem psal výše, pokud dítě naučíte, že vy jste dospělí, a tak bude po vašem, nemůžete se divit, pokud z něj jednou vyroste typ člověka, který se neomlouvá a neděkuje, protože má být po jeho.

Autorský článek - komentář.

Reklama

Mohlo by vás zajímat

Celebrity

Mladá manželka Beckhama pláče na Instagramu. Od té doby, co vyšlo najevo, že se nesnáší se svou tchýní...

Styl

Tuk na pažích má různé příčiny: Axilární prsní tkáň, hormonální změny a další důvody, proč se...

Tech

Rusko chce mít nový jaderný bombardér už za dva roky. Nejspíš ale nebude mít vůbec žádný