Lokomotivy v Československu jezdily pomaleji a se zpožděním, ale měly ohromné kouzlo

 Retro 
07. srpna 2019 11:11 / Terezie Zamlynová
  8
📷
6 fotografií v galerii
Lokomotivy měly v Československu všechny pěticípou hvězdu Archiv
Byla to doba, kdy měla každá lokomotiva ze zákona na svém předku pěticípou hvězdu. Doba, kdy se jezdilo na jízdenky v podobě malých kartiček, které přicházel procvaknout speciálními kleštěmi průvodčí. Poslední vagóny obsazovali trampové či mladí lidé jedoucí ze škol, internátů a učilišť. Doba, kdy ve vlacích vznikaly první lásky a při jízdě tunelem padly první polibky.

Samozřejmě ale jízda vlakem v dobách socialismu měla i své stinné stránky. Přesto, anebo právě proto, si zaslouží vše připomenout.

Z hlediska cestujících problém socialistické železnice spočíval v tom, že osobní doprava vždycky hrála druhé housle. V polovině 60. let jsme však v Československu drželi světový rekord v počtu jízd na jednoho pasažéra. Odpovídalo to číslu 50 jízd ročně. Svůj podíl na tom určitě měl fakt, že tarif, za který se cestovalo, byl také jedním z nejlacinějších ve světě.

Jen necelá třetina lidí pak cestovala vlakem za plné jízdné, většina lidí těžila z výhod levnějších dělnických a žákovských jízdenek, slevy mohli čerpat i další cestující.

Práce na železnici se sice dědila často z otce na syna, ale kredit postupně ztrácela. Nepomohl tomu ani seriál Dynastie Nováků, který s tímto záměrem v socialistickém Československu s tehdy populárními herci vznikl a měl masovou sledovanost.

Vlaky a nádražní restaurace – místa spíše odstrašující

I samotné osobní vlaky se stávaly známější spíše kvůli častým zpožděním, lhostejnému personálu, neuspokojivé hygieně a špíně na záchodech a ve vagónech. Samostatnou drsnou kapitolu tvořily nádražní hospody a restaurace. Záznamy vypovídají o tom, že prý v 60. letech pouze 6 procent nádražních podniků vyhovovalo provozním a zdravotním normám!

Kalamitní stav pokračoval i v dalších desetiletích. Zajímavý byl třeba výsledek takzvané prověrky Výběru lidové kontroly v letech osmdesátých. Odhalil, že zatímco československé expresy jezdily v průměru šedesátikilometrovou rychlostí, u sousedů v západním Německu už dávno tyto vlaky jezdily rychlostí sto kilometrů za hodinu. O to víc u nás ale ještě bývalo pravidlem, že tyto expresní vlaky mívaly zpoždění. Navíc – třetina osobních vagonů byla starší 20 let, vázl prodej jízdenek i místenek. Čtěte také: V Číně jezdí nejrychlejší vlaky. Dočká se i Česko v nejbližších letech takto rychlých vlaků?.

Smělé plány brzdu nepotřebovaly. Mířily až na Jadran

Přesto se právě v tomto období objevila myšlenka a plány na to, že by z Československa vedl železniční tunel až k Jadranu. Jak už víme, i téměř 30 let poté stále zůstalo jen u projektu.

ČSD (Československé státní dráhy – zkratka bývala vtipálky vysvětlována také jako: Člověče, seď doma) působily navenek se svými třinácti tisíci kilometry kolejí, čtvrt milionem zaměstnanců a majetkem ve výši 200 miliard korun československých impozantně. Přitom to byl podnik, který ztrácel rychle dech. Lidé začali jezdit do práce stále víc autobusy, a tak dráhy sloužily spíše k dopravě uhlí do elektráren.

Věrné příznivce však vlaky měly stále, i když jejich počty klesaly. Rodiny, které neměly auto, mohly vlakem vyjet na výlet za pár korun. Skalními příznivci vlaků byli taky trampové. Nádraží v pražském Braníku nebo Smíchově by o tom mohla vyprávět.

Punc nenahraditelnosti vlaků při cestách do přírody tomu nakonec dal i Wabi Daněk, když nazpíval písničku Rosa na kolejích, která se stala hymnou trampů. Čtěte také: Není to tak dávno, kdy bylo létání pro většinu lidí nedosažitelný luxus. Jak se cestování letadlem změnilo?.

Reklama

Mohlo by vás zajímat

Celebrity

Dcera heavy metalového bouřliváka Ozzyho Ozbourna, Kelly je těhotná

Styl

Trampolína na zahradě představuje stejné riziko jako nestřežený bazén. Nepouštějte děti z dohledu

Dům a zahrada

Slimáci jsou neúprosní a dokáží zlikvidovat celou vaši úrodu. Jejich invazi se můžete bránit

Zavřít reklamu