Problémy s psychikou: I muži prožívají poporodní deprese
U některých otců může po porodu narůstat hněv a frustrace, pokud se jim nedaří s dítětem správně pracovat. Každému narozenému dítěti trvá, než si zvykne na vnější svět. Pokud se ale stane, že opakovaně pláče a rodičům se stále nedaří jej uklidnit, vezmou si to někdy až příliš osobně. Matky bývají na tuto situaci o něco lépe připraveny, ale otec může mít dojem, že se mu nedaří dělat dobře svou práci. Vnímají to jako „útok“ na svou osobu, že dítě pláče, protože je nemá rádo, a to zejména pokud on má k němu silný vztah.
Někdy se stane, že muži cítí velkou odpovědnost za to, jakým jsou rodičem. „Bude z tebe dobrý otec,“ slýchají od svých rodičů a pak mohou být zklamáni, pokud se jim s dítětem nedaří. Pláč dítěte může být velmi rozrušující, a pokud se nedaří dítě uklidnit, kterýkoliv z rodičů může propadat frustraci a depresím.
Projevy poporodních depresí u muže
Deprese, které mohou nastat během těchto náročných období, jsou opravdu ošklivé. Pacienti, kteří jimi prošli, popisují, že to začínalo situacemi, kdy oni sami křičeli na dítě. Nedokázali si udržet chladnou mysl. Život s dítětem vidí jako peklo a neumí si představit nadále takto strávené dlouhé měsíce. Může se stát, že začnou vidět grafické obrazy páchání násilí na svém dítěti, a dokonce i na sobě. Potomka vnímají jako přítěž, životní komplikaci a cítí se náhle příchodem dítěte udušeni.
Postnatální deprese se projevuje během prvního roku života dítěte a je vnímána především jako ženský problém. Jde o depresivní onemocnění, které postihuje 10 až 15 z každých 100 žen, které mají dítě. Mezi příznaky patří špatná nálada trvající alespoň dva týdny. V závislosti na závažnosti můžete mít potíže se postarat o sebe a své dítě. Jednoduché úkoly se vám mohou zdát obtížné. Můžete být podráždění nebo naštvaní na svého partnera, dítě nebo jiné děti. I když jste unavení, nemůžete usnout. Můžete ležet a dělat si starosti. V noci se budíte, i když vaše dítě spí. Můžete se probudit velmi brzy, ještě než se probudí vaše dítě. Některé ženy ztrácí chuť k jídlu, jedí jen tak, a pak se cítí špatně, že přibírají. Zjišťujete, že se nedokážete ničím těšit ani zajímat. Možná vás nebude bavit být se svým dítětem. Často také dojde ke ztrátě zájmu o sex. Mnoho otců také dostane generalizovanou úzkost, OCD a PTSD.
Takhle se jedná o docela normální depresivní příznaky, stavy však mohou dojít až k sebevražedným náladám. Například v Coloradu popisují pacienti, že je svírá hluboký smutek nebo paralyzující záchvaty úzkosti a vyčerpání. Pocity perinatálních poruch nálady, které často vyúsťují v pocit beznaděje, přepadají hlavně matky. V Coloradu jsou předávkování drogami a sebevraždy hlavními zabijáky novopečených matek, tím se zvedá úmrtnosti matek v zemi. Už léta mají Spojené státy nejvyšší úmrtnost ze všech rozvinutých zemí. Počty v roce 2020 opět vzrostly a oproti roku 2018 je to téměř o 37 procent více.
Podchyťte neduhy včas
Závažným problémům lze zabránit, pokud jsou tyto deprese včas podchyceny a léčeny. Problém je v tom, že dokonce i v lékařské oblasti je nedostatek informací o tom, že muži mohou dostat PND také. Existují nejrůznější dotazníky i rodičovské skupiny, které mají problémům předcházet, případně je odhalit. Ty jsou ale primárně určeny ženám. Dokonce i příznaky, které si lidé běžně spojují s PND, se týkají spíše žen než mužů. Snadno se tak stane, že u otců nejsou tyto problémy zachyceny. Přidejte k tomu nepříjemné pocity, které muži mívají, když vyjadřují problémy s duševním zdravím a je jasné, že zjistit takovou depresi včas u otce je mnohem zapeklitější. Podle studie však těmito potížemi trpí až 10 procent mužů během prvního roku po narození dítěte. To je ale ještě příliš málo. Existují i takové výzkumy, ve kterých se potvrdilo, že během prvního půl roku života dítěte vykazuje příznaky těchto depresí každý čtvrtý otec. Stává se dokonce i to, že prochází depresí ve stejnou dobu, kdy jí trpí i matka. Takové prostředí je pak již pro dítě nezdravé, dokonce může být i ohrožující, pokud se rodiče neléčí.
Vzhledem k nedostatku informací mnoho můžu nehledá pomoc a často ani sami nevěří, že by mohli onemocněním trpět. Obecně platí, že muži mají tendenci vyhýbat se lékařské péči více než ženy. Pokud je partner nepřesvědčí, aby šli, snaží se řešit situaci jinak. Ale je to také z velké části kvůli pocitům studu z toho, že muž – zvláště otec – by mohl trpět depresí. Přiznat potíže s duševním zdravím a hledat pomoc vnímají mnohdy jako feminizaci.
Velká potíž je také v tom, jak otec vnímá svou roli ve vztahu k matce a dítěti. Nemusí se účastnit prenatálních schůzek, kurzů nebo dokonce z porodu samotného. Jeho funkce je být oporou, a tak pociťuje nutnost ji plnit bez ohledu na to, jak se sám vnitřně cítí. Jde o zaběhlý stereotyp, který od mužů očekává, že budou pevnou oporou a brání jim tak, aby sami žádali pomoc. Přiznat si duševní potíže zejména ve vztahu k malému dítěti však může být velice zásadní. Předchází se tím problémům, které mohou končit katastroficky – úrazem či smrtí dítěte nebo rodiče.
Autorský článek. Další zdroje: Rpsych.ac.uk, News.cuanschutz.edu, Pubmed.ncbi.nlm.nih.gov, Jamanetwork.com
