Jaké věty bychom měli dětem říkat co možná nejčastěji?
Možná vám to přijde zbytečné pořád dokola svému dítěti opakovat to samé. Že ho máte rádi, že jste na něj pyšní. Ale taková povzbuzující slova ovlivní vaše dítě víc, než si myslíte. Dokonce ještě mnoho let po tom, co jste je vyslovili. Děti díky nim získají sebevědomí, protože pochopí, že pro mámu s tátou jsou těmi nejdůležitějšími lidmi na světě.
Mám tě moc ráda!
Tuto větu by měly děti slýchávat co nejčastěji. A to nejenom od maminky, ale i tatínka. Rodiče jim tak dávají najevo, že se jim jejich dítě líbí takové, jaké je, a že oceňují, jak se k nim chová. Poskytují mu tak silné zázemí a pocit jistoty. Existují také věty, které byste dětem moc často neměli říkat. Více jsme psali zde.
Prosím a děkuji!
Po dětech chceme, aby vždy, když něco chtějí, poprosily, ale také za to i poděkovaly. Ale děláme to sami? Pokud ne, je to velká chyba. Nejlepší učení je totiž učení vlastním příkladem. Sociální zručnost se dá okoukat od rodičů. Když budou uctiví mezi sebou i k dětem samotným, stane se tento přístup pro jejich potomky automatickým standardem chování.
Podívej, to je zajímavé!
Každé dítě potřebuje objevovat. Proto je třeba, aby jej v této činnosti podporovali sami rodiče. Vidíte při procházce něco zajímavého? Ukažte to i svému dítěti a povídejte si spolu o tom. Protože pokud se vám podaří v nich vzbudit zvídavost a vztah k učení v útlém dětství, umožní jim to přežít ve škole i výuku, která by je jinak vysloveně nudila.
Promluvme si o tom
Pokud se s dítětem dostaneme kvůli nějaké věci do konfliktu, dejte mu najevo, že vás jeho názory i myšlenky zajímají. A zkuste najít společný kompromis. Tímto mu dáváte signál, že si vážíte jeho úsudku a zároveň ho přitom na svém příkladě učíte naslouchat. Vhodnou formou pak můžete rozhovor využít i k poznání, jak fungují kompromisy, protože právě na nich je soužití rodiny založeno: "Když mi teď pomůžeš s úklidem, půjdeme o to dřív ven." Díky tomu dítě pochopí, že problémy se dají řešit dohodou a férovým přístupem.
Promiň, to mě mrzí
Uznat svou chybu a říct promiň, bývá někdy skutečně těžší, než to vypadá. Na druhou stranu, je důležité dítěti ukázat, že i dospělí mohou udělat chybu a musí za ni nést zodpovědnost. Ale že to není hanba, nýbrž šance na poučení, kudy cesta nevede. Přiznat chybu navíc vyžaduje nadhled a empatii, které se dětem budou v životě moc hodit.
