Jak rozeznat nevychovaného spratka a dítě s ADHD?
Známe to všichni. Občas se dítě prostě "utrhne z řetězu" a řádí jako tajfun. Jak ale rozeznat, že je nevychované, anebo má ADHD, tedy hyperaktivitu?
Zlobí občas každé dítě. Příznaky hyperaktivity ale můžete zaregistrovat, pokud se níže popsané situace u vás stávají každodenně. Důležité je nebát se jít k odborníkovi (dětský psycholog, psychiatr), ten vám dokáže pomoct a pomocí testů ADHD a jeho rozsah potvrdit či vyvrátit.
Hyperaktivita není nemoc, kterou dítě jednoho dne onemocní, a kterou lze pomocí léků vyléčit. Jedná se o vrozenou odlišnost ve vývoji centrální nervové soustavy, která minimálně do puberty ovlivňuje život dítěte.
Kojenec
Zní to zvláštně, ale ADHD se dá odhalit už u kojenců. Hyperaktivní dítě mívá nápadně nepravidelný režim. Někdy prospí celý den, ale v noci je aktivní, projevuje se u něj zvýšená dráždivost, více křičí nebo pláče častěji a jakoby bez důvodu.
Chování dítěte matku vyčerpává a vyvolává u ní otázku, jestli svému dítěti správně rozumí. Dobrou zprávou však je, že se u většiny takto se projevujících novorozenců stav postupně upraví a ADHD se u nich plně nerozvine.
Batole
V tomto období mají příznaky hyperaktivity mnohem konkrétnější obrysy. U dětí je možné pozorovat větší neklid, živost, nebo nevyrovnaný vývoj, kdy dítě například začíná lézt, aniž by umělo sedět, nebo dříve mluví a později chodí.
Neklidné dítě vyžaduje od členů rodiny a zejména od matky více pozornosti kvůli svým nepředvídatelným reakcím, nebezpečí pádů a úrazů.
Předškolák
Předškolní hyperaktivní děti jsou velmi živé, jako by byly stále „na pochodu“. Neustále po něčem šplhají, někam se dobývají.
Působí jako natažené na klíček, neustále vyžadují pozornost okolí, kterou však není nikdo schopný naplnit. Velkým problémem v tomto věku je školka.
Dítě ve školce se musí aspoň na chvíli podřídit a odložit své potřeby. Pokud v tomto selhává a potvrdí vám to i ve školce, je nejvyšší čas kontaktovat odborníka.
V předškolním věku je pak obrovskou zátěží pro rodiče zvýšená náladovost potomka a sklon k podrážděnosti, hněvu a neposlušnosti.
Jakkoliv je však toto období pro rodinu těžké, většinou považují dítě stále ještě za zvladatelné. V tomto článku najdete osm tipů, jak zvládat výchovu dítěte s ADHD.
Školák
Mezi šestým a devátým rokem je diagnostikováno s ADHD nejvíc dětí. Ve školním prostředí a při rostoucích nárocích na dítě se výrazněji projeví poruchy soustředění a neshody v kolektivu.
Po dítěti se žádá ukázněnost, schopnost ovládat se, podat výkon, soustředit se. Děti jsou pro různé přestupky velmi často napomínány. Za špatné školní výsledky a napomínání za různé přestupky je dítě v podstatě trestáno dvakrát, jednou ve škole, jednou doma.
Vzrůstají problémy s vrstevníky. Rodiče prožívají pocity výchovné bezradnosti a neúspěšnosti, často jeden druhému vytýkají buď velkou přísnost, nebo benevolenci.
Puberťák
V tomto věku dejte pozor, ať vaše ADHD dítě nepřičichne k drogám! To bývá častý znak jedinců s hyperaktivitou, i když ta se s příchodem adolescence zmírňuje.
Stále však přetrvává nesoustředěnost, nedostatečná vytrvalost, nespolehlivost a další přidružené komplikace, jako jsou deprese, úzkosti a poruchy chování.
Není však pravda, že s nástupem puberty ADHD zcela vymizí. Současné průzkumy však jasně ukazují, že až u 80 procent adolescentů, kteří v dětství ADHD trpěli, projevy přetrvávají, a až 60 procent pacientů může vykazovat některé příznaky ADHD i v dospělosti.
Dospělák
Dospělým trpícím ADHD dělá problémy soustředit se na konverzaci, ztrácejí a hledají běžné předměty, zapomínají na schůzky a termíny. Často selhávají při organizaci práce, postupují chaoticky, nedokončují úlohy.
Jsou impulzivní, což se projevuje netrpělivostí, ukvapenými rozhodnutími a nákupy, kterých později litují. Častěji riskují při jízdě, jsou původci četných dopravních nehod. Mají sklony ke zneužívání drog a alkoholu. Na druhou stranu bývají kreativní.
Jak z toho ven?
Pomůže rozhodně odborník, ten posoudí projevy hyperaktivity a poradí vám, jak s potomkem dále jednat. Obecně se ale doporučuje nastavení pevného režimu. Den je tak pro hyperaktivní dítě lépe předvídatelný a zvyká si na určité činnosti.
Neměli byste vystavovat děti situacím, které nemohou zvládnout a zákonitě selžou (tzn. potřeba dlouhého soustředění, dlouhodobé klidné aktivity bez možnosti fyzického uvolnění).
Pravidla a odměny
Také je vhodné vytvořit si pravidla dobrého chování a systém odměn i trestů, které budou následovat při jejich splnění, případně nedodržení tak, aby výchova byla pro dítě čitelná a předvídatelná.
Vám i dítěti také pomůže, pokud najdete jeho silné stránky a vybudujete na nich jeho sebevědomí. Hyperaktivní dítě nepotřebuje úlevy, jen je občas nutné některé věci dělat jinak, v jiném tempu nebo za jiných podmínek.
Ideální bude, když svému dítěti dokážete naslouchat a nezlehčovat jeho potíže s vrstevníky, případně pedagogy. Jestliže problémy dosáhnou míry, která vás nebo potomka přehnaně zatěžuje, vždy je potřeba včas vyhledat pomoc.