Princezna, která se styděla. Co pro ni bylo vrcholem erotiky v pohádce Byl jednou jeden král?
V představách dětí jsou princezny krásné a roztomilé. Během vánočních svátků jich vidí v televizi mnoho, každá je jiná. Ale to, že by některé dítko odpovědělo, že je princezna stydlivá, je asi málo pravděpodobné. Přesto alespoň nám, dospělákům, můžeme tajemství jedné stydlivé Marušky nyní po více jak šesti desítkách let prozradit. To bylo totiž tak.
Dárek pod stromečkem, který herečku rozplakal
Zpráva o tom, že si Milena Dvorská zahraje jednu z hlavních rolí po boku Jana Wericha, dorazila těsně před Vánocemi, tehdy formou telegramu. Kdo si už na způsob komunikace tohoho typu nepamatuje, na vysvětlenou lze doplnit, že šlo o rychlou zprávu, předávanou za pomocí telefonu, která se doručovala dnem i nocí v řádu hodin. Existovaly i různé blahopřejné či kondolenční telegramy na speciálních zdobených tiskopisech. S rozvojem počítačů a mobilních telefonů se však staly historií. Nicméně vraťme se k pohádce.
Rodiče mladičké Mileny Dvorské telegram od filmových tvůrců zasunuli pod vánoční stromek. Tušili zřejmě dobře, jak velkou radost tím dceři udělají. A taky ano. „Když jsem si telegram přečetla, rozplakala jsem se,“ přiznala herečka po letech. Netušila přitom, jak moc ten telegram ovlivní celý její další život.
Podnájem u Wericha
Jakmile začalo natáčení, Milena bydlela v Praze v pronájmu. Krátký čas dokonce u samotného Wericha, protože ten se cítil za mladou dívku zodpovědný. Netušil, že ona sama bude muset čelit ostychu, a to dokonce před celým štábem, kvůli nesmělé puse.
Dvorskou filmování bavilo a s nadšením plnila pokyny štábu. Potíž nastala v okamžiku, když dospěl scénář k líbání se švarným rybářem. Tím byl, jak víme, v té době již zkušenější herec Vladimír Ráž. A pohádkové Marušce, v civilu Mileně, se před ním podlamovala studem kolena. Projevovalo se to tím, že působila jak paralyzovaná a polibek nešel a nešel natočit.
„Políbit se s nějakým mužem, pro mě tehdy představovalo vrchol erotiky. Skutečně jsem se moc styděla," přiznala v jednom ze svých pozdějších rozhovorů v médiích Milena Dvorská. A aby si ten kalich hořkosti a studu vypila do dna, tahle milostná scéna se musela točit desetkrát. Až pak s ní byl režisér spokojený.
Všechno začalo žádostí o autogram
Zajímavé je, jak se tehdy patnáctiletá studentka zdravotní školy k filmování vůbec dostala. Pomohla jí vlastně velká náhoda. Při účinkování Jana Wericha v Prostějově za ním šla do zákulisí s prosbou o jeho podpis. On se na ni podíval a zeptal se jí, jestli by si nechtěla zahrát ve filmu. Která dívka v tomhle věku by odmítla?
A tak se na popud Wericha přihlásila do konkurzu a čekala, jak dopadne. Dopadla dobře a role Marušky odstartovala Dvorské úspěšnou hereckou kariéru. Film měl premiéru 11. února v roce 1955.
Bohužel, její soukromý život byl však méně idylický a k pohádce měl daleko. Asi nejvíc byl poznamenán odchodem dcery do zahraničí s vůdcem sekty, kterým se zpřetrhaly na dlouhá léta veškeré rodinné vazby. Radost udělal po dlouhých letech Mileně Dvorské zase až vánoční dárek v roce 2009. Nebyl v hmotné podobě, ale představitelku moudré a skromné Marušky potěšil asi víc než všechny poklady světa. V době adventní na konci roku za ní přišla na návštěvu totiž její prvorozená vnučka, která od sekty utekla. O problémech herečky z pohádky Pyšná princezna, jsme psali v jiném článku.
Stromeček o Štědrém dnu už však Milena Dvorská v onom roce před devíti lety, neviděla. Zemřela však s pocitem, že na ni přes všechnu nepřízeň okolností snad její vnoučata nezapomenou.
Pohádka se stejným námětem byla natočená za socialismu ještě jednou
I když pohádka Byl jednou jeden král neztrácela přízeň diváků, padlo v 80. letech rozhodnutí, že by se na námět původní pohádky Boženy Němcové měl natočit modernější film. A tak v roce 1982 vznikl československý koprodukční film Sůl nad zlato režiséra Martina Hollého.
