Nejnovější

Zimní bundy od JD Sports - připravte se na Black Friday

I když ve filmech vídáme většinou lesk a slávu tehdejší smetánky, většina lidí žila velmi skromně a stejně skromné proto byly pro ně vánoční svátky. K dárkům u těch šťastnějších patřily vedle hraček a oblíbených knih také třeba vyrobené figurky z chleba, pasta na zuby, kousek mýdla, jablko, ale také obyčejná konzerva. Na vánočním stromečku visely v některých rodinách ozdoby, ale v mnoha jen kousky chleba či staniolu.

První Vánoce oslavovali občané nově vzniklého Československa (proto První republika) po dlouhotrvající a vyčerpávající Velké válce (1914 - 1918) s obrovskou úlevou a nadějí. Euforie (jakou my známe z období kolem sametové revoluce) pak umožňovala Čechoslovákům lépe snášet poválečný nedostatek. A ten skutečně panoval, protože mladá republika se potýkala se zásobovací krizí jak v oblasti potravin, tak i uhlí. Jelikož zásoby byly vyčerpány, ceny na černém trhu vylétly nahoru. Na místě je připomenout i to, že koncem roku 1918 navíc propukla epidemie tzv. španělské chřipky, která si vyžádala obrovské množství obětí. Nebylo to tehdy tedy lehké období.

Přesto i v něm bylo třeba před Vánocemi vyrazit na nákupy. Nedostávalo se však nejen ryb, ale i kvasnic potřebných na nezbytné vánočkové těsto. Místo čaje a kávy se daly koupit jen náhražky. Dochované dobové novinové inzeráty dokreslují situaci tak, že se sladkosti o Vánocích přece jen i tehdy na našem trhu objevily. V nabídce byly fondány, karamely, větrové a sladové bonbony. Kdo se těšil na to, že příští Vánoce bude líp, musel počkat více let.

I tehdy si lidé stěžovali na konzum

Postupem času se situace přece jen začala zlepšovat. A tak se začaly objevovat stížnosti, že duchovní stránka Vánoc byla vytlačena konzumem. V obchodech i na tržištích se tlačily davy lidí, časopisy a noviny byly plné reklam na nejvhodnější dárky. Dá se tedy říct, že trend není jen výdobytkem současnosti, jen poněkud mění svoji podobu. Čtěte také: První vánoční strom za socialismu. Víte, na jakém náměstí stál a jak souvisí s příběhem odloženého miminka?

A co toužily mít pod stromečkem od Ježíška prvorepublikové děti? Holčičky si přály především  panenky a k nim nezbytné doplňky - pokojíčky, kuchyňky s nádobíčkem nebo miniaturní kupecký krám. Tehdejší panenky měly hlavu a končetiny z celuloidové hmoty, tělo pak z kůže nebo látky vycpané pilinami či jiným vhodným materiálem. Na trhu byly ale v té době už i gumové panenky a také miminka zvaná plaváčci, která bylo možné koupat.

Chudé holčičky dostávaly vystřihovací panenky 

Pro řadu holčiček to však bylo nedostupné. A tak ty chudší dostávaly papírové archy, z kterých se panenky a jejich oblečení muselo nejprve vystříhat.

Nezapomínalo se samozřejmě ani na kluky. Ti dostávali plechová zvířátka na klíček, cínové vojáčky, dřevěné hračky na kolečkách k tahání za sebou, nebo houpací koně.

V tomto období pak s převratnou novinkou přišla (v roce 1925) firma Inventor Jaroslava Vancla. V Polici nad Metují zahájila výrobu proslulé kovové stavebnice Merkur. V inzerátech ji představovala jako „radost malých inženýrů, konstruktérů a stavitelů“. Jak víme, stala se velmi oblíbenou a nejedno dítě nasměrovala v životě k zmíněným profesím.

Oblíbené dárky

Oblíbeným dárkem, který nacházeli pod stromečkem jak kluci, tak holky, byly sáňky. Dnes může znít překvapivě, že podléhaly módě. Na počátku třicátých let byly nejvíce v kurzu takzvané rohačky. Musely být pérované a z javorového dřeva, největším hitem byly ty, co měly volant. Některé děti našly pod stromečkem také brusle, i když se většinou jednalo pouze o tzv. šlajfky, které se připevňovaly na boty.

Opomenout ve výčtu hitů tehdejších dárků nelze ani loutkové divadlo. To bylo v poměrně mnoha prvorepublikových domácnostech a bavily se jím nejen děti, ale i dospělí. Dalším vítaným dárkem pro dlouhé zimní večery byly stolní hry - např. Člověče nezlob se! To se u nás pod názvem Ludo rozšířilo právě za první republiky. Populární byly i dřevěné kostky, z kterých se skládaly obrázky.

Snad každé prvorepublikové dítě našlo někdy pod stromečkem také plyšového medvídka. Jinak dětem samozřejmě Ježíšek nosil i nezbytné praktické dárky tak, jak tomu bylo i v pozdějších letech a někde je až dodnes. Prádlo, rukavice, čepice, šály a svetry, dospívajícím děvčatům také cíchy, ubrusy, utěrky či ručníky do výbavy. A samozřejmě stejně jako dnes také knížky.

Dárky pro dospělé

Kdo na to měl, pak stejně jako dnes mohl očekávat mezi nákladnými vánočními dárky elektrické přístroje. Firmy taktně a prozíravě upozorňovaly, že moderní ženy se již zkrátka neobejdou například bez vysavače. A apelovaly na muže, ať svým ženám ušetří námahu spojenou s klepáním koberců a nadělí jim ho pod stromeček. Čtěte také: Remoska, varná spirála a další pomocníci za socialismu. Také jste je měli doma?

Bohatší muž k vysavači měl doporučováno pořídit svému ženskému protějšku také horské sluníčko, které bylo jakousi obdobou domácího solária. Mělo být zárukou toho, že si žena zachová mladistvé vzezření.

I tehdy však předvánoční inzeráty nabízely širokou škálu výrobků a elektropřístrojů; se sloganem „Štíhlou bez námahy! Zdravou bez únavy!“ nechyběly už ani masážní přístroje. Poté, co ve dvacátých letech začal pravidelně vysílat rozhlas (pokusně se začalo vysílat roku 1923), staly se vysněnými dárky radiopřijímače. Nákladnější formou dárku byl gramofon.

Ovšem neplatilo to pro všechny. Většina lidí byla ráda, když pod stromečkem měla alespoň levnější nadílku. Ženy třeba látku na šaty nebo boty, muži pak doutníky, tabák, peněženku nebo láhev alkoholu. Ve městech přetrvával v souvislosti s vánočními svátky zvyk známý ještě před první světovou válkou: darování snubních prstýnků mezi snoubenci. Čtěte také: Vánoční trháky z dob socialismu. Jaké dárky si lidé nejvíce přáli pod stromeček?

Ozdoby na vánoční stromeček

Vánoční ozdoby si bylo možné koupit. Výběr byl široký - od skleněných foukaných i perličkových přes papírové, voskové, vatové až po dřevěné. Právě První republika je totiž spojená s rozvojem tradice výroby vánočních ozdob. Ještě na počátku dvacátého století se k nám ale převážně dovážely z Německa. Ve dvacátých letech foukané ozdoby ve tvaru koulí, rampouchů a špiček začali u nás také vyrábět skláři především v Podkrkonoší a na Vsetínsku.

Na Jablonecku se pak vyráběly skleněné perličkové ozdoby jako vedlejší produkt při výrobě bižuterie. Perličky se navlékaly na drátky a vytvářely vánoční ozdoby ve tvaru hvězdiček, sněhových vloček, motýlků, ale i třeba mašinek nebo, letadýlek.

Ozdoby vlastní výroby

Chudší lidé si ozdoby na stromeček dělali svépomocí, podle svých možností. Pekli perníčky, ořechy balili do zlatého staniolu, vyráběli papírové řetězy. Na nitě navazovali jablíčka a doma upečené cukroví a zdobili tím stromeček.

Na trhu byly k dostání také ozdoby z papíru, ploché i trojrozměrné  - opět se jednalo o anděly, hvězdičky, nebo různé domečky. Ve dvacátých letech se také začaly prodávat i ozdoby z celuloidu. Většinou měly podobu zvířátek nebo ovoce a na trhu byly až do padesátých let.

V neposlední řadě je na místě připomenout, že na stromeček se stejně jako nyní od První republiky zavěšovaly čokoládové figurky. Ty byly v obchodech v kolekcích velmi podobných těm dnešním. Obsahovaly čokoládové, mandlové, oříškové, ovocné i fondánové bonbony balené ve staniolu a zdobené stuhami. Čtěte také: Pamatujete na dívenku z vánoční čokoládové kolekce: Jakou odměnu dostala za focení?