Lidem schází empatie. Naučte se být více tolerantní
Proč? Protože jste tenkrát možná vůbec netušili, co váš přítel doopravdy prožívá. Vše je totiž o empatii a schopnosti vcítit se do druhého člověka, čehož je schopno čím dál tím méně lidí.
Denně každý z nás soudí desítky situací, které se ho netýkají. Možná i vy občas dáváte rady, na které se nikdo neptal, nebo se pohoršujete nad chováním jiných lidí a jste si jisti, že vy byste se zachovali lépe. Třeba to tak ale vůbec není, jen se neumíte správně vcítit.
Třeba se pohoršujete nad maminkou, která neokřikne své děti v tramvaji, ale co když má za sebou náročný den, vyhodili ji z práce, pohádala se s maminkou, bolí ji hlava a do toho ztratila klíče od bytu. Co když potřebuje spíš obejmutí nebo soucitný úsměv než pohoršené pohledy či nadávky.
Zkuste se vcítit
Zavřete oči a zkuste se podívat na celou situaci z pohledu člověka, kterého chcete soudit. Jak byste se asi zachovali vy a jak jste si mysleli, že byste se zachovali původně? Třeba budete sami překvapeni. Cestu k rovnocennému partnerskému vztahu najdete zde.
Přijměte cizí rozhodnutí
Dalším krokem k větší toleranci je umět přijmout cizí rozhodnutí. Tak třeba jste maminka už dospělého syna, který se rozhodl vychovávat své děti úplně jinak než vy. Pokud mu budete nutit svou cestu a současně se budete pohoršovat a zesměšňovat tu jeho, povede to k nekonečným sporům. Naučte se říkat větu: "Nesouhlasím s tebou, ale tvoje rozhodnutí respektuji".
Nabídněte pomoc nepříteli
Zlo plodí zlo, hádky plodí hádky. Už i malé děti vědí, co je za trest, na oplátku a rádi používají větu: "To máš za to". A co když to vy uděláte úplně jinak? Co se stane, když místo toho, abyste začali na svou neoblíbenou kolegyni v práci křičet, protože ona si začala, ji nabídnete pomocnou ruku. Co když na vás křičí, protože je jen hrozně nešťastná. Zkuste se proto zeptat, jestli nezakopete válečnou sekeru, že jí rádi pomůžete, pokud prochází něčím těžkým. Možná to nevyjde, lidé na to nejsou zvyklí, ale za zkoušku nic nedáte, budete se cítit lépe a možná to dokonce i vyjde a vy tomu všemu přijdete na kloub.
Všichni mají důvod
Každý má důvod pro své chování, ať už je jakýkoliv a vám se zdá sebehloupější. Malé děti brečí, ženy jsou při PMS nevrlé, důchodci nadávají a chlapi jsou všichni stejní. To jsou fráze, které každý z nás slyšel tisíckrát. Ale zamysleli jste se někdy nad tím, proč to tak je? Malé děti pláčou, protože jinak komunikovat neumí, ženy mají při PMS jinou hladinu hormonů v těle, staří lidé mají úplně jiný pohled na život než mladí a muži mají zase jinak fungující mozek než ženy. To ale neznamená, že nad tím máte mávnout rukou. Jen se snažte myslet na to, že každý má pro své chování důvod a kdybyste ho znali, třeba chování daného člověka pochopíte.
Kompromis není dohoda
Buďte k sobě tolerantnější, ohleduplnější a nesuďte všechny podle sebe. Cílem nemusí vždy být ten neustále propagovaný kompromis. Kompromis totiž znamená, že obě strany poleví, obě strany nakonec nemají to, co chtěly, ale to, co ještě snesnou. Snažte se vytvořit dohodu. Něco úplně nového, co je ovšem přijatelné pro obě strany, aniž by si kdokoliv musel povzdechnout.
