V souvislosti s koronavirem se mluví hodně o úlevě, která přijde díky vakcíně. Bude o ni ale vůbec zájem?
Očkování bylo v posledních letech pod palbou kritiků. Všeobecně se soudilo, že jsou mnohá očkování zbytečná nebo dokonce škodlivá. Uváděly se nejrůznější příklady vedlejších účinků a postižených osob. Vakcína proti COVID-19 je ve fázi testování. Bude o ni ale vůbec zájem?
Srovnání s očkováním proti chřipce
Možným srovnáním může být očkování proti chřipce, které je tento rok skloňované jako nikdy předtím, neboť odborníci doporučují co nejvyšší proočkovanost proti chřipce, aby se snadno odlišila chřipka od nákazy novým koronavirem. Proočkovanost je bohužel někde na úrovni pěti procent, u skupiny seniorů je pak počet naočkovaných kolem dvaceti procent. Pro letošní rok se sice podařilo objednat o něco více vakcín než obvykle, ale na žádné davy to rozhodně nestačí. Situace je v různých evropských státech velmi odlišná. Třeba ve Velké Británii je mezi seniory naočkováno asi 73 procent osob. Vakcinologové tvrdí, že optimální by bylo, aby bylo naočkováno alespoň 15 procent lidí v celé populaci. Velkou nevýhodou je potřeba očkování každoročně obnovovat. Podobně tomu bude i u COVID-19.
Kde se bere nedůvěra?
Vlažný vztah k očkování vznikl patrně s posunem vnímání lidí od přesvědčení, že očkování je skvělý způsob, jak ochránit své zdraví před neléčitelnými chorobami směrem ke vnímání, že očkování je skvělý způsob, jak mohou některé farmaceutické firmy bohatnout. Svůj vliv na to má i skutečnost, že si lidé očkování musejí v mnoha případech hradit. Prostá úvaha by přitom mohla vést k tomu, že státem zaplacené očkování proti chřipce by státní pokladně ušetřilo obrovské peníze za ekonomické výpadky dané vysokou nemocností v době epidemie.
Dalším zdrojem pochybností jsou všelijaké kombinované vakcíny, které budí podezření, že příliš zatěžují lidský organismus, konkrétně imunitní systém. Ani tato myšlenka není zcela nesmyslná, neboť v reálném světě se jen málokdy setká člověk naráz s šesti různými vážnými chorobami, proti kterým by si musel současně vytvářet obranné látky. Když navíc připočtete k věci fakt, že takto očkujeme kojence, je to patrně na pováženou. Návrat k poctivému očkování po jednotlivých chorobách, a dokonce s kvalitním ověřením, zda příjemce očkování nebyl nachlazen či jinak oslaben před podáním vakcíny – možná by šlo o způsob, jak navrátit Čechům vyšší důvěru v očkování.
Která očkování jsou povinná a která „povinně“ volitelná?
V současnosti je povinné očkování dětí hexavakcínou, která chrání proti záškrtu, tetanu, dávivému kašli, virové hepatitidě typu B, Haemophilus influezae b a dětské obrně. Dále se používá kombinovaná vakcína proti zarděnkám, spalničkám a příušnicím. U dítěte kolem pěti či šesti let se provádí přeočkování proti záškrtu, tetanu a dávivému kašli opět kombinovanou vakcínou. A nakonec v deseti či jedenácti letech je tu opět kombinace záškrt, tetanus, dávivý kašel a dětská obrna. Vedle toho se jako nepovinné používá očkování proti pneumokokům, proti HPV a proti meningokokům. Více o meningokoku se dozvíte zde. U ohrožených skupin se očkuje proti tuberkulóze, což se dříve dělalo plošně. U dětí matek HBsAg pozitivních, tedy matek, které prodělaly hepatitidu typu B, se očkuje ještě HEP B do 24 hodin po porodu.
Dospělý člověk by měl podle své profese a zálib určitě pamatovat na očkování proti tetanu, které by se mělo opakovat obvykle po deseti letech. Vhodné je se nechat očkovat proti klíšťové encefalitidě, kterou se každoročně nakazí hodně lidí a následky bývají u dospělých těžké. Samozřejmě není od věci volit očkování proti chřipce, nejen pro vlastní ochranu, ale také proto, abyste nepřenášeli chorobu na oslabené jedince ve vaší blízkosti. Pro někoho je důležité i očkování proti hepatitidě typu A. Pro cestovatele i některá další očkování. Očkování nám v zásadě pomáhají. Myslete na ně, choďte se naočkovat, nelitujte ani svých prostředků. Ochráníte se před mnohými chorobami a pomůžete i druhým.
