Šárka (48): Když se ke mně konečně nastěhoval, radost mě přešla
„Já a Lojzík jsme se znali od svatbě mé sestřenice před pěti lety. Byl to kamarád jejího manžela a z počátku jsem si o něm vlastně myslela, že je trochu zvláštní. Házel takové podivné vtípky a nesedli jsme si hned od počátku. Vlastně až někdy po půl roce jsem se od sestřenice dozvěděla, že se na mě párkrát vyptával a chtěl moje číslo. Samozřejmě mu jej bez svolení nechtěla dát, ale já si řekla, že proč ne,“ vypráví Šárka. „Byla jsem už několik let rozvedená a to, že se o mě někdo zajímá, mi prostě lichotilo. Zavolal mi, zašli jsme spolu ven, a tak nějak to začalo,“ přiznává.
„Od sestřenky jsem věděla, že je Lojza ženatý, a tak jsem z počátku nechtěla zacházet dál než k nezávazné schůzce. On měl ale zjevně jiné plány a šel na to celkem rychle. Když mě při druhém setkání políbil na tvář a pak začal hladit po ruce, vnímala jsem to jako dost intimní na nezávazné přátelské setkání a upozornila ho, že jsem si jeho svazku vědoma,“ říká Šárka, která měla od počátku jasno, že nebude podporovat žádného chlapa, aby zahýbal.
„Lojza mi ale brzo vysvětlil, že se ženou už nemá žádný romantický vztah, že spolu jen tak žijí. Dokonce mi navrhl, že se s ní rozvede, to na mě ale bylo příliš rychlé. Několik měsíců jsme se ještě scházeli a já oddalovala rozhodnutí posunout náš vztah dál. Nakonec jsem ale povolila a řekla mu, že tedy když jsme pár, měl by se se ženou vážně rozvést,“ popisuje Šárka počátky jejich vztahu. Ty byly poměrně komplikované, protože její nový přítel se v té chvíli začal naopak trochu vykrucovat.
„Jeho přístup se mi nelíbil, ale jak jsem se o jejich vztahu dozvídala víc, pochopila jsem, z čeho má strach. Lojzíkova žena zněla jako prvotřídní semetrika, která umí udělat ze života peklo. Jelikož bydlela v jeho domě a on byl přesvědčený, že až do rozvodu se nikam neodstěhuje, musel se na to řádně psychicky připravit. Vyprávěl mi, jak je u nich na běžném pořádku, že jen, co vejde po práci do dveří, už slyší, aby se převlékl, umyl, že jídlo má sníst, dokud je teplé a umýt po sobě nádobí. Jak přišel víkend, hned od něj potřebovala výpomoc na zahradě a nedovolila mu ani na chvilku si vydechnout. Stěžoval si, že nemůže ani v klidu odkoukat fotbalový zápas. Soužití s takovou ženskou muselo být náročné, tomu jsem rozuměla.“ Paní Šárka se tak rozhodla být trpělivá a svého přítele podpořit všemi možnými prostředky.
„Byla to dosti trnitá cesta, to tedy musím říct. Než se skutečně rozhodl k rozvodu, byli jsme spolu nakonec rok a půl. Ani tak ale neměl odvahu čelit jejím náladám, až jí to řekne. Za tu dobu jsem slyšela tolik o jeho ženě, že jsem mu to nemohla vyčítat. Tak, jak ho komandovala ona, bych já nebuzerovala ani vlastní dítě, říkala jsem si. Ženská, co kontroluje, jestli si už tenhle týden převlékl postel, a nemůže ho kvůli tomu nechat ani dokoukat zprávy, to byla pro mě konečná. Vlastně jsem se divila, že s ní zůstával celé roky. Už jsem ale trochu stihla pochopit, že Lojza je ten typ, co se nerozhoupe sám, a tak se rozhodl odejít, až když měl, kam. A já se zase rozhodla mu k tomu poskytnout zázemí,“ vysvětluje Šárka. Když opravdu došlo na podání žádosti o ukončení svazku, nabídla mu, aby šel prozatím bydlet k ní, když žena nechce opustit dům.
„Dobrý nápad to byl asi první tři dny. Vzala jsem si volný pátek, vybalili jsme jeho věci a strávili spolu krásný víkend. Pak mi ale růžové brýle začaly sjíždět po nose dolů,“ přiznává, jak odhalila skutečné chování svého přítele.
„Hned v pondělí jsem se divila, že Lojza nemusí do práce a ani mi nic neřekl. Vysvětlil mi, že jim jen odpadl kšeft, a tak jsem to neřešila. Samozřejmě byla jeho věc, kdy a jak pracuje. Když jsem se vrátila domů, seděl už navečeřený s pivkem u televize a ptal se, jak jsem se měla. Představa, že je všechno v pořádku, mi vydržela asi do čtvrtka. Když jsem se vrátila, jako každý večer ležel na stole talíř od snídaně, od večeře, obal od brambůrků a Lojza, který se někdy vracel z práce opravdu brzo, spokojeně popíjel pivko. Když jsem ho požádala, aby umyl nádobí, protože jsem unavená, dost mě odbyl, abych mu dala chvíli pokoj, když mu dávají detektivku. Snažila jsem se pochopit, že je podrážděný z toho, jak se k němu chovala žena. Brzo jsem ale začala spíš chápat, proč se k němu tak chovala. Jeho špinavé prádlo, naházené kolem koše nebo podél postele, mě rozčilovalo. Navíc na něj ani ten alkohol neměl nejlepší vliv. Protivný byl spíše on na mě, když jsem o něco požádala, než že by docházelo na nějaký tlak z mé strany kvůli jeho chování. Také, ač nijak nezapáchal, všímala jsem si během víkendů, že do sprchy nejde jak je den dlouhý. Nakonec jsem se přistihla, že doufám, že se po soudu se ženou vrátí do svého. Ten ještě neproběhl, a tak to zatím nějak zvládám. Nejsem si ale jistá, jestli jsem schopná trávit život s takovým partnerem. Možná, pokud budeme žít každý zvlášť jako doposud,“ svěřuje se Šárka. Z přítele je zklamaná a neví, jak dál. (V rámci zachování soukromí čtenářky byla pozměněna jména a fotografie je pouze ilustrativní.)
Jak byste takovou situaci vyřešili vy? Zůstali byste s někým takovým? Pokusili byste se mu domluvit? Podělte se s námi o vaše příběhy.
Autorský článek - rozhovor.
