Očkovat či neočkovat vaše dítě
Zatímco dříve o očkování veřejnost příliš nediskutovala, dnes je u dětských lékařů jedno z hlavních témat. Proč se o něm nediskutovalo v dobách minulých? Možná to bylo způsobeno jeho automatickým přijetím po epidemiích nemocí, proti kterým se začalo očkovat. Nebo také tím, že učitel, lékař a farář byli v minulosti takovou autoritou, že lidem ani nepřipadlo nutné a vhodné o tomto opatření přemýšlet.
Jakmile se dítě narodí, je již pro něj nachystán očkovací kalendář a během pár týdnů dostane první vakcíny. Není to ale pro malé tělíčko příliš velkým zásahem do těla nebo je správné, aby bylo v tak brzkém věku naočkováno? Tyto a podobné otázky si maminky kladou, neboť chtějí pro své dítě jen to nejlepší, což může (ale i nemusí) být právě zmiňované očkování. Většina maminek si myslí, že očkování je správné, aby nechytlo různé nemoci, některé váhají a některé jsou pevně rozhodnuté, že v žádném případě dítě nenechají naočkovat. Do jaké skupiny se řadíte vy?
Nedá se popřít, že některé očkování má výhody, ale některé má i nevýhody. Existuje tedy mnoho výhod i nevýhod očkování a je jen na každé mamince, jak se rozhodne.
Na snížení výskytu infekcí má vliv hygiena, nikoli očkování
K poklesu výskytu nemocí přispívá mnoho různých faktorů, včetně úrovně hygieny. Klíčovou roli však jednoznačně hraje očkování. Příkladem může být přenosná dětská obrna. V letech 1939 až 1956 bylo hlášeno celkem 12 868 onemocnění s průměrnou úmrtností 9 %. Masové očkování proti obrně bylo zahájeno v roce 1957 a od druhé poloviny roku 1960 se u nás nevyskytl žádný nezavlečený případ. Za tak krátký čas zajisté nedošlo k významnému vývoji hygienických návyků. Navíc jiná onemocnění, proti kterým se v té době neočkovalo (např. spalničky), se nerušeně šířila dál.
Vakcíny obsahují nebezpečné látky (rtuť, hliník, formaldehyd, antibiotika, laktózu)
Žádná z vakcín povinného očkovacího kalendáře neobsahuje rtuť.
Hliník se v nich nachází pouze ve formě vysoce bezpečných nerozpustných solí, které výrazně zvyšují účinek vakcíny a organismus prokazatelně nepoškozují.
Formaldehyd je látka našemu tělu vlastní. Za předpokladu, že dvouměsíční dítě má zhruba 5 kg a množství krve 85 ml/kg, se celkové množství formaldehydu, které má dítě přirozeně v krevním oběhu, rovná přibližně 1,1 mg. Toto množství je nejméně 5× vyšší než množství obsažené ve vakcínách (0,2 mg).
V některých vakcínách se nacházejí stopy antibiotik. Závažné reakce mohou nastat u velmi těžkých alergiků a byly publikovány v jednotlivých případech v historii.
Případný obsah laktózy v očkovacích látkách osobám s intolerancí laktózy neškodí a se schopností střev ji štěpit vůbec nesouvisí. Skutečná alergie je extrémně vzácná.
Po každém očkování se ale mohou objevit účinky, které jsou tzv. fyziologické, tedy normální, a jsou běžnou reakcí na očkování. Jejich výskyt je závislý na individuální vnímavosti a na konkrétní očkovací látce.
Některé reakce lze očekávat, například reakce místní (bolest, zarudnutí, otok) nebo celkové (horečka, únavnost, slabost, bolesti hlavy, zažívací obtíže, bolesti svalů). Jiné nelze předvídat. Nežádoucí účinky však bývají většinou přechodné a samy odezní bez nutnosti jakékoli léčby. Je nezbytné porovnat přínosy a rizika a podle převažujícího kritéria pak očkovat, či neočkovat,
Nežádoucí účinky vakcín
Vakcíny mají nežádoucí účinky, dokonce velmi často; ty jsou ale přechodné, trvají maximálně několik dní a nemají žádný dlouhodobý negativní dopad na zdraví. Rozdělují se na nežádoucí účinky místní a celkové. K místním nežádoucím účinkům patří bolest, zarudnutí a otok v místě vpichu, k celkovým horečka, bolest hlavy, neklid, únava apod. Závažné nežádoucí účinky jsou velmi vzácné a právě díky nízké frekvenci je příčinný vztah s vakcinací obtížně prokazatelný.
Některé vakcíny mají své specifické nežádoucí účinky. Např. zarděnková složka kombinované vakcíny proti zarděnkám, spalničkám a příušnicím může způsobit přechodnou bolest kloubů, zejména při očkování dospělých žen. Je to vcelku pochopitelné, protože přirozený virus zarděnek způsobuje někdy kloubní záněty, a to mnohem častěji než vakcína. Stejná očkovací látka, díky své složce proti spalničkám, způsobuje přechodnou trombocytopenii (snížení počtu krevních destiček) u asi 1 ze 40 000 očkovaných. Opět přirozená infekce spalničkami je provázena trombocytopenií mnohem častěji. Když si uvědomíme, že v neočkované populaci téměř všechny děti dostanou spalničky a jedno dítě z tisíce nemocných zemře, vyjde nám, že očkováním na každých 40 zachráněných životů způsobíme 1 případ trombocytopenie, která není život ohrožujících. A můžeme to brát i tak, že vakcína před trombocytopenií chrání, protože v neočkované populaci by těchto případů způsobených přirozenou infekcí bylo mnohem více. Vakcína proti viru prasečí chřipky, používaná v roce 1976 v USA, způsobovala vážné neurologické onemocnění, označované jako Guillain-Barré syndrom, ve frekvenci 1 : 100 000 očkovaných. Jiná vakcína proti chřipce, proti pandemickému kmeni pH1N12009, vyvolávala vzácně v geneticky vnímavých populacích závažné neurologické onemocnění označované jako narkolepsie. Živá očkovací látka proti dětské obrně, která se ještě dnes používá v rozvojových zemích, může velmi vzácně (1 : 1 000 000) způsobit obrnu. A jakákoli vakcína (podobně jako jakýkoli lék, potraviny a jiné) může vzácně vyvolat těžkou alergickou reakci, která se označuje jako anafylaktická. Výskyt této reakce je také ve frekvenci v řádu 1 : 1 000 000 dávek vakcíny.
Pozitivní účinky vakcín
Vakcíny ale mají mnoho pozitivních účinků, jejichž přínos mnohonásobně převyšuje minimální riziko závažných nežádoucích reakcí. Vakcíny mají schopnost některá onemocnění celosvětově vymýtit. Zatím se to podařilo jen v případě pravých neštovic, na které ještě ve 20. století zemřelo nejméně 300 milionů lidí. Cíl celosvětového vymýcení dětské obrny se opakovaně nepodařilo splnit a dnes je posunut na rok 2018. Vakcíny by byly schopné vymýtit i další infekce, např. spalničky nebo zarděnky. Důvody, proč se to nedaří, nejsou odborné, vědecké, ale pouze politické a ekonomické. Pro řadu onemocnění, která nebyla vymýcena nebo která není možné vymýtit, byla i v České republice dosažena významná kontrola, kdy počet onemocnění v některých případech klesl o více než 99%. Odhadem lze říci, že jen v České republice vakcíny předešly v posledních 20 letech asi 20 000 dětských úmrtí, tedy zachrání asi 1 000 dětí ročně. V celosvětovém měřítku se odhaduje, že vakcíny předcházejí asi 6 milionům dětských úmrtí ročně.
Prospěch vakcinace ale nemusíme vyjadřovat jen v počtech dětských úmrtí. Každý očkovaný získává prospěch nejen snížením rizika úmrtí v souvislosti s infekčním onemocněním, ale také snížením utrpení, které vzniká v souvislosti s onemocněním. Vakcíny též mají schopnost chránit nepřímo i neočkované osoby; pokud je očkované dostatečné procento populace, mikroorganismy ztrácí schopnost šíření a nemohou nakazit ani neočkované. Vakcíny chrání také před zhoubnými nádory (vakcíny proti lidským papilomavirům a proti viru hepatitidy B). Vakcíny snižují šíření bakterií (konkrétně pneumokoků) rezistentních k antibiotikům.
Účinnost vakcíny není dána poklesem výskytu onemocnění po zahájení plošné vakcinace populace. Průkaz účinnosti v klinických studiích je (podobně jako bezpečnost) nezbytný k registraci vakcíny a snížení výskytu infekčního onemocnění po zavedení vakcíny je jen potvrzením této účinnosti.
