Tyto věty svým dětem nikdy neříkejte. Můžete jim způsobit celoživotní trauma
Samozřejmě, jsme jen lidé, nikdo není svatý a nejde v životě myslet pouze na to, zda každý náš krok je správný. I jistá míra improvizace a přirozenost je při výchově velmi důležitá, aby naučila dítě pohotově jednat. Chyby vlastně každý potřebujeme v životě dělat kvůli tomu, abychom se z nich poučili. Přečtěte si těchto pět zapovězených vět a schválně se otestujte, zda je náhodou nepoužíváte.
1. To je dobrý! Nic se ti nestalo
Z vašeho pohledu se možná nejedná o nic velkého, ale citlivé dítě škrábanec od trní nebo rozbité koleno při pádu na asfalt opravdu bolí. Možná se svou výchovou jen snažíte, aby se z dítěte nestal ufňukánek, ale obzvlášť v začátcích je dobré dítě trochu podpořit. Není nutné dělat z komára velblouda, ale stačí se například na bolístku podívat, pofoukat ji a říci, že bebíčko je v pořádku a že se brzy zahojí. Dítě tím trochu uklidníte a ujistíte ho, že vás jeho pocity zajímají.
2. S ostatními se musíš dělit
Obzvlášť batolata a velmi malé děti ještě nejsou emočně zralé na to, aby své oblíbené hračky půjčovaly jen tak někomu. A vlastně vůbec proč? Protože to maminka řekla? Zrovna jsou v nejlepším, na hračce objevily novou věc a najednou ji mají půjčit cizí holčičce na hřišti? Raději naučte dítě, že až bude chtít, ať hračku jinému dítěti půjčí, nebo ať v klidu a slušně řekne „ne“, že si se svou hračkou v tuto chvíli hraje právě ono. Říci „ne“ není nic špatného a dokonce i spousta dospělých lidí s tím má problém. Jak správně vybrat bezpečnou hračku se dočtete v tomto článku.
3. Ty jsi moje šikovná holčička/ chlapeček
Přehnaná chvála může dítě zastavit ve vývinu a zlepšování, namísto toho, aby jej motivovala. Chválou se jistě svou ratolest snažíte přimět k lepším výkonům a ujistit ji, že postupuje dobře. Je ale dobré chválit každý další krok a přehnaně nechválit stále stejnou úroveň. Není také dobré chválit obecně větami typu: „Ty jsi nejlepší na světě“, „jsi tak úžasný/á“, ale raději chvalte konkrétní věci: „Krásně jsi namaloval/a tatínka“, „no vidíš, jak umíš krásně uvázat tkaničku“.
4. Nebul, nemáš se čeho bát
Strach je občas dobrý pomocník, který nás posunuje dál a jeho překonáváním nám pomáhá zmoudřet. Nemusí nutně znamenat projev slabosti a zakazovat dětem bát se je tudíž krajně nevhodné. Akorát byste jim ukázali, že mít strach či obavy je nenormální a že jsou divné. Naopak se snažte děti povzbuzovat a názorně jim ukázat, že strach z konkrétní věci je neopodstatněný. Bojí se například vaše dítě tmy? Vysvětlete mu, že když si zapne malou lampičku, kterou má hned vedle postele, může se ihned podívat, že se ve tmě nic zlého neskrývá.
5. Tak ahoj, já odcházím
Vy už chcete jít domů, ale vaše dítě má jiný názor. Chce si ještě hrát s dětmi na písku, hladit pejska od vedle, prohlížet si kámen, který právě objevilo a podobně. Možná už jste bezradní, a tak použijete klasickou větu: „Tak ahoj, odcházím“. Dítěti tím ukazujete jasný postoj, a to ten, že jej opouštíte. Pro dítě to není dobrý signál, protože pak může získat pocit, že kdykoliv vás neposlechne nebo udělá něco špatně, vy jej opustíte. Raději se naučte jinou věc – například mávání. Řekněte dítěti: „Tak, to jsme si krásně pohráli! Zamávej houpačce, zamávej kamínku, zamávej dětem a řekni jim, že příště zase přijdeme“. Dítě bude mít pocit, že hraní ukončilo samo a rádo s vámi půjde domů. Bude totiž vědět, že se brzy vrátíte.
