Freak shows jako počátky obdivování celebrit a dnešní závisláci na plastických operacích
Podíváme-li se na vnímání krásy a ošklivosti v historii a dnes, najdeme alespoň jednu podobnost. Tou jsou tzv. Panoptika neboli sbírky zajímavých předmětů a lidé, jež pro zdokonalení svého zevnějšku neváhají nechat se zdeformovat.
V případě panoptik se nejedná o rukodělné nástroje, ale o lidi narozené s nejrůznějšími genetickými mutacemi a fyzickými nedokonalostmi prezentovanými během předem připravených vystoupení, tzv. freak shows.
Deformovaní lidé
Tyto "šou", jak bychom dnes řekli, se těšily zájmu zvědavých davů v šestnáctém až devatenáctém století století v Anglii a ve Spojených státech amerických. Lidé se na tyto nebožáky chodili zpočátku dívat se znechucením a odporem, jelikož si sami dokázali jen těžko představit, že někdo takový může vůbec existovat. Škála fyzických deformací byla opravdu široká. Našli bychom siamská dvojčata, fyzicky těžce deformovaného muže, jenž vystupoval pod přezdívkou Sloní muž nebo pak člověk narozený bez rukou a nohou. Ten bavil diváky hrou na hudební nástroje a kouzelnickými čísly. Mnozí z těchto lidí dávali na odiv svůj talent, který šel ruku v ruce s fyzickou deformací.
Zvláštností ve Spojených státech pak bylo předvádění osob černé pleti, na které se tehdy pohlíželo s hrůzou, fascinací a znechucením. Stejně tak Američané předváděli válečné veterány, kteří přišli o nějakou končetinu a stali se tudíž taky zvláštností, jakousi společensky nepřijatelnou zrůdičkou.
Zůstává soucit a lítost
Koncem devatenáctého století a s příchodem dvacátého století popularita freak shows začíná upadat. Děje se tak především proto, že stejně tak jak kráčí kupředu čas, pokračuje i medicína. Ta začíná být schopna mnohé ze zmíněných abnormalit léčit a vystavované předměty tak ztrácejí své kouzlo. Naopak k nim lidé přistupují se soucitem a lítostí.
Někdo by řekl, že se s takovými lidmi a jejich nedokonalostmi dnes již nemůžeme setkat. Opak je ale pravdou, což nás přivádí k druhému ze dvou bodů, jež jsme stanovili na začátku. Lidé, o nichž jsme psali si své nedokonalosti nevybrali a společnost na ně pohlížela se zhnusením a fascinací. Byly to dobové celebrity.
Lidé, o nichž bude řeč v následujících řádcích jsou také považováni za celebrity, za hvězdy, ale ti si své deformace vybrali dobrovolně, nejčastěji na základě psychických pohnutek.
Známou a poměrně diskutovanou osobností je Rodrigo Alves. Tenhle člověk prodělal řadu plastických operací, aby se vzhledem co nejvíc přiblížil své oblíbené postavě Kenovi, protějšku známé Barbie. Kromě toho, že se mu veřejně začalo říkat živoucí Ken šla jeho snaha zdokonalit své fyzično tak daleko, že se postupně nechal přeoperovat na ženu. Dnes si říká Jessica Alves a jako žena je údajně spokojená.
Tělo vyžaduje nápravu
Už v dětství si malý Rodrigo hrál s panenkami a oblékal se jako ony. Ve škole prodělal šikanu, tvrdil, že člověk by neměl být definován podle pohlaví. V době dospívání se zjistilo, že má v sobě příliš ženského hormonu estrogenu, který způsobuje růst prsní tkáně. Dále prodělal psychoterapii a byla mu diagnostikována tělesná dysmorfie. To je duševní porucha, podle níž se člověk až příliš věnuje myšlence, že některá část jeho těla je nedokonalá a vyžaduje nápravu.
Jessica Alves se v současné době věnuje především předvádění svých bujných ňader, poskytuje rozhovory a nechává si dělat další plastiky.
View this post on Instagram
Jako veš v kožichu
Lidé snad po celém světě mají rádi psy. Používají je jako domácí mazlíčky, k ochraně majetku, k přepravě, výdělečné činnosti a v některých zemích také k zahnání hladu. Existují ovšem i případy, kdy láska člověka ke psu přesáhne určitou zdravou míru a onen člověk zatouží stát se psem.
To je ostatně případ Japonce známého pod přezdívkou Toko, který se netají tím, že jeho láska k psímu plemenu kolie je opravdu silná. K tomu, aby ji demonstroval, obrátil se na společnost Zeppet, jež vyrábí modely a sochy pro komerční využití. Po čtyřiceti dnech usilovné práce kostým spatřil světlo světa a milovník kolií tak mohl dovršit svou snahu stát se součástí stáda. A práce to opravdu nebyla jednoduchá. Jak médiím prozradil jeden ze zaměstnanců jmenované firmy, bylo třeba si uvědomit, že pes má jinou stavbu kostry než člověk. Proto bylo nutné si nastudovat, jak to udělat, aby po navlečení kostýmu vypadal Toko jako pes.
Autorský článek, další zdroje: THANEM, Torkin. The Monstrous Organization. Cheltenham: Edward Elgar, 2011. 160 s., Wikimedia commons/ Freak show, Lynch David: Sloní muž, USA, Velká Británie, 1980. youtube.com/ P. T. Barnum’s 10 Most Famous Human “Freak” Show Attractions
