Nejnovější

Zimní bundy od JD Sports - připravte se na Black Friday

Černý Delfín

Jedním z takových míst, kam by člověk chtěl zavítat maximálně v roli dokumentaristy, je ruské vězení Černý Delfín. Je to vlastně kolonie nacházející se nedaleko hranic s Kazachstánem. Tohle nápravné zařízení patří k největším a nejstarším v celém Rusku. Bylo založeno v 18.století za panovnice Kateřiny Veliké. Od roku 2000 je určeno pro doživotně odsouzené.

Teď si představte, že přijdete z práce domů, uděláte si pohodlí, napustíte si vanu, sníte večeři a jdete se například dívat na televizi. Později zhasnete a ve tmě, lahodící usínajícímu oku, jdete spát. To se ovšem nedá říct o trestancích v Černém Delfínovi. Ti spí při prudkém světle, a to pouze hlavou ke dveřím. I přes opravdu prudké světlo si nesmí přikrýt hlavu dekou. To je jen jedna z mála podmínek, v nichž tamější obyvatelé musí žít. V cele jsou obyčejně tři osoby a k dispozici je samotka pro obzvlášť nepřizpůsobivé jedince.

Celý den si nesmí sednout na postel, a pokud poruší nějaké nařízení vězeňského řádu, jsou nuceni na povel dozorce do odvolání setrvat na cele s otevřenou pusou. Běžné také je, že z bezpečnostních důvodů se vězni pohybují po kolonii v doprovodu tří dozorců, mají ruce svázané za zády a zavázané oči. Navíc takto musí chodit v předklonu. Z Černého Delfína dosud nikdo neutekl a jediná cesta odtud vede na hřbitov umístěný vedle komplexu.

Bangkwang

Tomuto vězení se přezdívá Velký Tygr. Má to naznačit, že požírá zaživa lidi ve svých zdech. V tomto kriminálu si odpykává většinou mnohaletý trest plno cizinců, a to za prohřešky spojené s drogami. Sankce za drogové delikty se mohou lišit. Můžete dostat zmíněných dvacet pět let, až doživotí nebo trest smrti. Záleží na míře prohřešku a na typu drogy. Thajci je rozlišují do několika skupin podle nebezpečnosti a množství.

Drogová kriminalita je ve Bangkoku velké téma. „Podle narkotického zákona Thajska jsou nelegální drogy definovány a klasifikovány jako narkotické nebo psychotropní látky. Tyto látky mohou být přírodního nebo syntetického původu, mění nebo zhoršují psychický nebo fyzický stav osoby, která drogu konzumuje. Narkotika jsou specificky definována jako látky, které postihují člověka tak významným způsobem, že vyžadují neustálé zvyšování dávky, při abstinenci se vyskytují abstinenční příznaky a způsobují zhoršení zdraví,“ říká Compare Thai Rehabs.

Z tohoto důvodu je v Bangkoku a nejen zde nanejvýš nebezpečné známé víkendové nebo relaxační užívání drog. Netýká se to jen marihuany, ale na černé listině jsou také některé léky, jež jsou u nás běžně dostupné. V takovém případě je dobré mít u sebe příslušné formuláře, jež prokáží legální nákup léků.

Tvrdí se, že až 63% trestanců zde má psychické problémy. Proto jsou tu na denním pořádku sebevraždy nebo pokusy o ně. Již zmíněné tažení místních úřadů proti drogám způsobuje příchod dalších a dalších vězňů. Cely, jež tak dávno přetékaly, bývají nacpané k prasknutí. Intimita neexistuje, násilí je naopak všudypřítomné, a kdo nemá peníze, neznamená ve vězeňském společenském žebříčku zhola nic.

Populárním tématem jsou za zdmi Velkého Tygra nemoci. Mezi běžné nemoci jsou počítány tuberkulóza nebo svrab. Vzhledem k opravdu malému životnímu prostoru se stává, že nakazí-li se jeden člověk, nakazí se i další lidé v jeho bezprostřední blízkosti.

Krása

Gelové nehty v pohodlí domova

Tábor 22

Pod tímhle názvem si někdo může představit počítačovou hru. Po bližším seznámení se skutečností je jasné, že se jedná o další místo, proti kterému je snad i Danteho Peklo procházkou růžovým sadem.

Tábor 22 se nachází v severovýchodní části Severní Koreje, v oblasti čínsko-ruského pohraničí. Coby vězení izolované od okolního světa existuje od roku 1965 a podle dostupných informací má pojmout až padesát tisíc vězňů, ne-li víc.

Tenhle tábor je určen pro odpůrce stávajícího politického režimu. Kromě nich jsou tu i jejich rodiče a často i prarodiče. Rozhodně se nejedná o nějaký milosrdný ústupek režimu, ale naopak to dokazuje jeho vynalézavost. Pracuje se tu totiž s něčím, čemu se říká pravidlo o dědičnosti viny. Jakmile se proti režimu provinil jeden člen rodiny, jsou společně s ním zavřeni i ostatní rodinní příslušníci, děti nevyjímaje. Taky vidíte tu podobnost s nacistickými koncentračními a likvidačními tábory?

Jeden den v takovém táboře je mimořádně pestrý. Budíček v pět ráno, následuje šestnáct hodin fyzicky namáhavé práce a poté politické školení, na kterém si člověk musí zapamatovat nejnovější nařízení nejvyššího vůdce. Kdyby se to snad někomu nepovedlo, musí zůstat přes noc vzhůru a ráno zase do práce. Kdo by to nechtěl.

Jídla je málo, muži a ženy žijí odděleně. Pouze v případě naprosté slušnosti a oddanosti jim může být dovoleno strávit společně noc. Vězni jsou ubytováni v malých skupinkách, aby se předešlo vzpouře.

Běžně je to tak, že ženy a děti pracují v táboře a muži chodí na těžké práce do lesa nebo do dolu. Nicméně je třeba říct, že stejně jako v jiných táborech podobného zaměření ani tady neexistují lidská práva. Těch se nikdo nedovolá.

Je známa situace, kdy se během výslechu žena znelíbila dozorci a ten ji prostě svlékl a upálil. V jiných případech se mluví o náhodném střílení vězňů, o tom, že dozorci uspokojují svůj chtíč na ženách, které se jim zrovna zalíbí, nedej Bože, pokud se na takovém místě narodí dítě. Taková situace se včas řeší potratem nebo vraždou matky. Pokud už je dítě na světě, je zavražděno.

Petak

Další místo, kde by také nikdo nechtěl skončit. Je to souostroví ležící cca pět set kilometrů od Moskvy. Říká se, že je to ten nejdrsnější a nejtvrdší ruský kriminál. Dostanou se sem vězni odsouzení minimálně na dvacet pět a více let.

Když byl v Rusku v roce 1996 zrušen trest smrti, pro mnohé vězně se to zdálo být jako příslib lepší budoucnosti. Netušili však, že se octnou v pekle na zemi.

Necelých třiadvacet hodin denně musí odsouzenci trávit ve stísněných celách na osmi metrech čtverečních. Strop je vysoký sto osmdesát centimetrů. Rozhodně zde nečekejte umyvadla ani sprchy. Pokud se někomu z dozorců bude chtít nebo mu budete sympatičtí, můžete se dočkat vynesení kýblu nebo jeho naplnění vodou. V útrobách téhle věznice není sice extrémní zima, ale ani velké teplo se tu nezdržuje. Má tu být průměrně jedenáct stupňů Celsia.

Z českých věznic jsou trestanci zvyklí na dvorky, na nichž se mohou procházet a stýkat s ostatními vězni. V Petaku nic takového není. Tamější obyvatelé mají pouze hodinu a půl času na to pobýt si v kleci. Po celou dobu tohoto pobytu musí vězni mít ruce natažené nad hlavu, aby je strážní mohli kontrolovat a vidět, co dělají.

„Tohle místo ničí lidi. Zhruba prvních devět měsíců se tu adaptují na podmínky. Ale během dalších tří čtyř let už poznáváte, že se jejich osobnosti začínají měnit,“ líčila, „nedokážu si představit, že by tady za těchto podmínek mohl někdo přežít pětadvacet nebo víc let, aniž by ho to psychologicky zcela rozložilo. Snad nejméně postiženou skupinou vězňů jsou tu homosexuálové. Ti aspoň tak netrpí nedostatkem fyzického a emočního kontaktu.“ Tak hodnotila Petak tehdy devětadvacetiletá psycholožka, která se v jeho zdech pohybovala v prvních letech jeho uvedení do provozu.

La Sabaneta

Tohle místo najdeme v jihoamerickém státě Venezuela. Doménou tohoto nápravného zařízení je násilí. Původně mělo v jejích zdech uvažovat o svých činech kolem sedmi set vězňů, ale postupem času se tamější populace vyhoupla na tři tisíce sedm set. Na vině je nedostatek peněz a fundovaného personálu, který by uvnitř zajišťoval pořádek a klid. Podle jedné statistiky připadá na sto padesát vězňů pouhý jeden dozorce. Místo toho je La Sabaneta naopak protkána gangy, které mezi sebou válčí o dominantní postavení.

Stejně tak běžné jako je pro nás namazat si rohlík máslem a sýrem, obléknout se a vyrazit za zábavou, je ve zdech Sabanety zcela normální znásilňovat a zabíjet.

Stejně jako jiné kriminály, i tento má svou vnitřní hierarchii. Jste-li nováček, čeká se, jak se prosadíte. Pokud se ukážete v dobrém světle, nemusel by život za zdmi tohoto vězení být tak tvrdý. Pokud se nijak neprosadíte a neukážete sílu, máte šanci přežít díky ochraně někoho z gangů. Jedná se de facto o formu otrokářství. Otroci svým otrokářům vaří, čistí boty nebo jim poskytují sexuální služby.

Chybí tu také základní vybavení. Není tu sprcha, voda na pití je plná nebezpečných látek. O mýdle si můžete nechat jen zdát, potřeba se vykonává do igelitových pytlíků a hygiena probíhá ve společných kbelících s vodou. Díky tomu také v tomhle vězení vypukla v minulosti epidemie cholery, která měla na svědomí sedm set vězňů.

Kdo má peníze, může si dovolit lékařskou péči, ochranu, vlastní celu s postelí. Kdo na tom finančně není dobře, spí ve stísněných podmínkách, lékařská péče téměř neexistuje a každodenní strach o život je běžnou součástí pobytu.

Autorský článek, další zdroje: armyweb.cz, zoom.iprima.cz,  poznatsvet.cz, th-clips.com