Nejnovější

Televize je stále oblíbené médium, v průměru před "bednou" prosedíme až 4 hodiny denně

Sanitní verze vozu Škoda 1202, kterému se přezdívalo "štejšn", je navenek téměř shodná s ostatními variantami tohoto modelu. Režim z nich totiž udělal auta pro všechny možné druhy využití. Kromě sanitek dvanáctsetdvojka jezdila taky jako dodávka, pick-up a dokonce i taktéž jako pohřební vůz.

Sanitní úprava byla minimální

Zadní boční okna a okno v zadních dveřích Škody 1202 mají u sanitní verze zasklení do poloviny výšky pískované, což je vzhledem k předmětu využití logické. Nad čelním sklem byl umístěn integrovaný svítící znak s červeným křížem.

Sanitka na karosérii byla vybavena také žlutým mlhovým světlem na předním nárazníku. Zadní výklopné dveře byly oproti jiným verzím v otevřené poloze zajišťovány dvěma vzpěrami, kvůli lepší manipulaci s pacientem.

Interiér byl ovšem velmi jednoduchý a nepohodlný. Sanitní prostor byl vybaven výsuvným lůžkem na levé straně. Vpravo bylo sedadlo s opěradlem pro lékaře. Na pravém zadním podběhu pak ještě bylo umístěno malé nouzové sedátko. Na levém podběhu byla síťka pro zdravotnický materiál a v prostoru pro pacienta se ještě nacházelo samostatné topení.

Sanitky jezdily dlouho a byly nepohodlné

První prototyp této sanitky ve verzi Škoda 1202 vznikl už v říjnu 1959. Sériová výroba byla nakonec spuštěna koncem roku 1961 a sanitky se vyráběly až do konce roku 1969. Nicméně ještě o rok později byly montovány poslední sanitní vozy, které následně sloužily ještě mnoho let.

Sanitky nebyly pro pacienty nijak pohodlné. Škoda 1202 byla pomalá, pod kapotou totiž měla jen motor o výkonu 45 kW. Špatně se s ní jezdilo na sněhu a jízdu do prudšího kopce téměř nezvládala. S pacientem v zadní části také často pěkně házela. Dále čtěte: Papiňáky se za socialismu dovážely z Maďarska. Byly hliníkové a nebezpečné.