Legendární bufet Koruna: Pamatujete na vyhlášené lahůdky za dvě čtyřicet?

V automatu Koruna bylo stále plno
📷
Dalších 12 fotografií v galerii
 Retro 
24. ledna 2019 14:24 / Česká televize
  1406   106
Pražáci si na něj jistě vzpomínají. Až do počátku devadesátých let minulého století oživoval roh Václavského náměstí a ulici Na Příkopě známý bufet Koruna. A nutno podotknout, že do dnešních dnů schází nejen Pražanům.

Automat Koruna sloužil Pražanům více než šedesát let a pamětníci na něj nedají dopustit. Při této vzpomínce se mnohým zaleskne slza v oku a začnou se sbíhat sliny na proslavené lahůdky. Na jeho počest vznikla i parafráze na známou Gottovu píseň „Korunou si hodím, až se budeš ptát...“, která začínala slovy „Do Koruny chodím, protože mám hlad …"

Většině z nás, kteří jsme Korunu navštěvovali, asi utkvěl v paměti jahodový koktejl, jehož se tady prodalo, vypilo a vybryndalo na oblečení od montérek až po smokingy neuvěřitelné množství. V padesátých letech se tu prodávalo okolo 50 tisíc porcí denně.

Ale nebyly jen koktejly. Proslulé byly bramboráčky, které proslavil film Jáchyme hoď ho do stroje, ale i masové smažené placičky, které dnešní generace zná již jenom z McDonalda pod názvem hamburger. A tam ho podávají v nějaké pitomé sladké housce. Tenkrát se ovšem tato dobrota jmenovala vepřenka a podávala se s hořčicí, cibulí a měkkým krajícem chleba. A byla to lahůdka, na kterou se nezapomíná. Stejně tak jako na domácí párečky, které byly opravdu ve střívkách a ne v igelitu jako dnes.

Proslavené bylo i ruské vejce. Ono tedy s Ruskem nemělo nic společného a pamětníci tvrdí, že vzniklo jaksi z nouze, když v kuchyni zbyla drobátko plesnivá červená řepa a již mírně zasmrádlé olejovky. Spořivý kuchař tyto suroviny pokrájel, smíchal s trochou bramborového salátu, přidal polovinu vejce natvrdo a celé to zamaskoval porcí majonézy. V souladu s tehdejší dobou, kdy vše z východu bylo nejlepší, nazval finální produkt ruským vejcem. Ono i tak to bylo ideologicky pochybné protože carské Rusko bylo vlastně nepřítelem tehdejšího SSSR, ale to už pravděpodobně nikomu z tehdejších papalášů nedošlo. Jak chutnala ta opravdu první, to již dnes nezjistíme, ale ta další již byla výborná. O historii chlebíčku si můžete přečíst zde.

Vzpomínáme i na jedno z nejlevnějších jídel, kdy za pouhých Kčs 2,40, si mohl člověk objednat šest houskových knedlíků s omáčkou od plněného paprikového lusku. A když měl kliku, tak se mu objevil na talíři i zbytek lusku či kousíček té masové náplně. Zejména pro studenty to byla "božská mana", kdy se dosyta najedli a zbylo jim tak mnohem více, když pak vyrazili „na pivo“ třeba k Vejvodům nebo i Ke Flekům, což byla tehdy hospoda, kam se mohl i chudý tuzemský student zajít osvěžit poctivým půllitrem vyhlášené černé třináctky.

Prostě Koruna byla díky svému umístění, lidovým cenám i pro svou otevírací dobu, na tehdejší poměry neobvykle dlouhou, kdy se zavíralo až ve 22 hod. místem, kam se slušelo zajít po práci, kině nebo divadle a nebylo nic zvláštního spatřit, jak si vedle sebe pochutnává tehdejší „somrák" a dáma v hluboké večerní. 

Jitka Jahodová | inStory.cz
Komentáře
Reklama

Mohlo by vás zajímat

Cestování

Chcete-li poznat to pravé Španělsko, musíte navštívit Jerez. Učaruje vás i v zimě

Dům a zahrada

Kdo má doma či venku v boudě psa, měl by ho připravit na zimu

Bydlení

Nezbavujte se plechovek od nápojů. Vytvořte z nich hezké a praktické věci

Zavřít reklamu