Legendární sovětská čokoláda: Příběh holčičky v hedvábném šátku, která okouzlila i Československo
Zřejmě i proto se s variací obrázku malé holčičky nerozloučili výrobci sladkosti ani po pádu Sovětského svazu. Ale kdo dnes zná příběh, který se za tím skrývá?
Sovětský svaz byl v socialistickém Československu prezentován jako země neobyčejných možností. To, co v něm bylo palčivě problematické, se před turisty bedlivě skrývalo. A to, co bylo dobré, se náležitě propagovalo a prosazovalo. Čokoláda s okatou holčičkou na obalu patřila do té druhé kategorie. I když čokolády, které byly na pultech našich obchodů, byly srovnatelné a možná dokonce lepší kvality. Zkrátka přijet ze země, kde „zítra znamenalo už včera“ a nepřivést dětem Aljonku, bylo téměř neodpustitelné.
Čokoládovna Rudý říjen měla úkol jasný
Experimentovat s různými čokoládovými směsmi začaly moskevské továrny na sladkosti v roce 1960. Zadání bylo jasné. Vyviňte čokoládu, která bude charakteristická svou krémovou chutí. A tou se stala pochoutka, která brzy dostala jméno Aljonka.
Ta první, kterou vyprodukoval závod Rudý říjen, stálý obal ještě neměla. Čokoláda se začala prodávat tedy v obalech s různými motivy i v různých barvách. To vedení podniku nevyhovovalo, a tak se brzy rozhodlo podobu produktu sjednotit. K tomu měla pomoci nepřehlédnutelná a nezapomenutelná ilustrace.
Jako jeden z prvních nápadů posloužila reprodukce obrazu ruského malíře Viktora Vasněcova s názvem Aljonuška. Jenže ladění obrazu a jeho zádumčivý charakter zadání právě neodpovídaly. Tak musel Rudý říjen vyhlásit prostřednictvím novin Večerní Moskva soutěž o fotografii dívky, která by se stala permanentní tváří nové čokolády.
Okouzlila osmiměsíční dívenka v hedvábném šátku
Soutěž nakonec vyhrál fotoreportér Alexandr Gerinas, který se přihlásil se snímkem své osmiměsíční dcery Jeleny v hedvábném šátku. Právě tato fotografie byla použita jako předloha pro ilustraci, které se ujal ilustrátor N. Maslov.
Od reálné předlohy se o trochu lišila, ale tvář dívenky je na ní zachována přesně. Například má holčička na obrázku oproti Jeleně Gerinasové o poznání delší řasy, barva jejich očí se změnila z hnědé na modrou a nepatrně byl upravený tvar úst. Čokoláda tak už měla svoji požadovanou chuť a získala též svoji nezaměnitelnou tvář – přesně tak, jak znělo původní zadání.
I když v následujících letech Rudý říjen na trh několikrát zkusil uvést Aljonku s jinými ilustracemi na obalu, vždy se k tomu původnímu vrátil. Přesto sběratelé určitě vědí, že vznikla kdysi například prvomájová Aljonka s pionýrkou a třemi karafiáty nebo novoroční Aljonka v čepici. Žádná z nich však neměla takový úspěch jako původní.
Dnes by získala dívenka tisíce
O tom, jakou odměnu nakonec získal za tvář své dcerky fotoreportér, ruské zdroje neinformují. Dá se však předpokládat, že nebyla žádná nebo ve srovnání s dnešními odměnami za reklamu pouze symbolická.
V tomto ohledu na tom bylo stejně i socialistické Československo. Tváře lidí i dětí, které se dlouhá léta objevovaly na obalech známých výrobků, většinou také žádné odměny nezískaly. Pravdou však je, že většině těch lidí tehdy ztráta soukromí nevadila. Naopak to pokládali za příjemné zpestření, díky kterému se mohli vymknout nalajnované uniformitě života za železnou oponou.
