Nejnovější

Středomořská strava prokazatelně snižuje riziko vzniku mnoha závažných onemocnění

Není prý nijak složité vyvolat v člověku pocity nenávisti. Stejně jako pocity strachu. To už dnes možná ví i český důchodce – terorista, který právě těmto iracionálním strachům podlehl a málem způsobil hromadné neštěstí na kolejích. Za to mu hrozí čtyřletý pobyt za mřížemi a psychiatrická léčba.

Jak daleko jsme ale my sami někdy od toho, abychom odsoudili, zaškatulkovali nebo dokonce napadli někoho, koho vůbec neznáme, jen na základě nějakých znaků a pod vlivem štvavých řečí, předsudků a stereotypního myšlení? Hlídáme sami sebe, když podobné toxické úvahy jako obviněný důchodce vedeme nahlas před našimi dětmi? Nebude nás jednou mrzet, až oni v domnění, že dělají něco prospěšného, spáchají trestný čin?

Holokaust nespadl z nebe, dlouho se chystal

Že od řečí a myšlenek k činům není tak daleko, vědí i ženy, které přežily holokaust. Podle jejich slov, které dnes po letech veřejně prezentují v rámci společné kampaně proti rostoucí nenávisti, nespadl holokaust z nebe a neobjevil se z ničeho nic. Připravoval se vlastně dlouho předem – štvavými články v novinách a řečmi některých politiků a veřejných činitelů, ale především netečností běžných lidí. Těch, kteří tyto noviny četli a politiky poslouchali, a neozvali se proti nim. Málokdo byl totiž schopen reflektovat, jak se jeho myšlení pod těmito vlivy postupně mění.

Podstata šíření nenávisti a strachu je stejná i dnes. Ti, kdo je šíří jako první, většinou sami xenofobní nejsou. Vědí ale, že zahrají-li na tuto strunu a podaří-li se jim strach v člověku vyvolat, bude pak mnohem snazší takovou osobu zmanipulovat směrem, který politik či vlivný člověk potřebuje. Strach v nás totiž často probouzí netušenou sílu. V hrůze před něčím – o to víc před něčím, co nevidíme, jsme schopni rychle a dlouho běžet. Naše svaly jsou v pohotovosti a zvládneme akci, na kterou jsme nijak netrénovali.

Ta druhá varianta, kterou nám nabízí nejstarší část našeho mozku ignorující často naši logiku, je útok. I při něm býváme pod vlivem strachu mnohem silnější, než bychom čekali. Pro ty, kdo nás takto negativně hecují, se stáváme zápasníky v ringu, býky před zápasem, potencionálními teroristy, jen nás vypustit. Zatímco oni negativní emoce jen předstírají, my jsme plni skutečného adrenalinu. Nebylo by pro nás ale lepší mít od strachu a nenávisti svobodu? Nenechat se jimi vláčet? Třeba až na lavici obžalovaných?

Jak nenávisti nepodlehnout?

Ten nejúčinnější způsob, jak se nenechat manipulovat pocity, které patří k těm nejstarším v naší výbavě, je v tom, nevystavovat se zbytečně nenávistnému nebo strašícímu působení a podnětům. Ten další - nerezignovat na vlastní logický úsudek a myšlení. Tato věc úzce souvisí s potřebou vědět víc, snažit se věcem, dějům, lidem a souvislostem kolem sebe porozumět, hledat si ověřené informace z důvěryhodných zdrojů. Tedy ne například na konspiračních webech.

Všeobecné vzdělání a znalost literatury, která tyto jevy popisuje už stovky let, také není od věci. Některé aktuální myšlenky najdeme dokonce už u Platóna. Ale když vezmete do ruky Karla Čapka, možná se budete divit, jak trefně popisuje podstatu doby, ve které žijete vy dnes. Shrnuto a zjednodušeno – prevencí proti manipulaci k čemukoli, tedy i ke strachu, který se tváří jako nenávist, je naše vlastní snaha nezůstat hloupý, nedospělý a nesvéprávný. Nedělat myšlenkové zkratky, ale nad každou věcí se zamyslet z několika úhlů. Nepodléhat stereotypům. Vždyť ani vy nejste rádi, když o vás někdo vynáší soud jen na základě toho, že jste, žena, muž, důchodce, blonďák, rozvedený nebo heterosexuál.

Každý z nás může být zařazen do nějaké skupiny, kterou se pak někdo jiný rozhodne napadat. Přitom každý jsme jedinečný a nechceme být jen částí stáda. Tak tu jedinečnost dopřejme i jiným.

Jak se liší rasismus od xenofobie?

Rasismus je založen na ideologii kladoucí důraz na fyzické odlišnosti, jako je barva pleti, obličejové rysy, tvar lebky a podobně. Rasisté věří, že podle těchto odlišností je možné definovat i chování a vlastnosti jednotlivých lidí. Tradičními vyznavači rasové ideologie byli v minulosti nacisté nebo příslušníci americké organizace Ku-klux-klan. Počty nevinných obětí této ideologie po celém světě se počítají v desítkách milionů.

Xenofobii definuje odborný slovník jako strach, odpor a nepřátelství ke všemu cizímu a neznámému. Tedy k těm, co se nějak odlišují od toho, na co jsme zvyklí. Nejen třeba barvou pleti, ale i jazykem, kulturou, náboženským vyznáním, zvyky nebo sexuální orientací. Dalo by se zjednodušeně říct, že rasismus je jednou z variant xenofobie.