Nejnovější

Zimní bundy od JD Sports - připravte se na Black Friday

Polotovary a různé instantní suroviny tak byly na vzestupu, protože se o nich mluvilo jako o doplňcích správné moderní ženy.

Pokud bychom měli tu možnost nahlédnout do ledniček a spíží v 70. a 80. letech, dá se odhadnout, že bychom s mírnými odchylkami našli ve všech domácnostech téměř stejné zboží.

Potraviny

Seznam zboží v potravinách na československých pultech obchodů měl v roce 1989 přibližně 30 000 položek. Nealkoholických nápojů bylo asi 34 druhů, včetně 4 sirupů (ovocný, jablečný, lesní směs a zahradní směs), tří druhů džusů, kofoly, 0,25l lahve Coca-Coly za 4,20 Kčs. Jak je ale známo, ne vše bylo vždy běžně k dostání, takže bylo mnohdy nutné se předzásobit, byla-li možnost.

Sázkou na jistotu však byla mouka, sůl, cukr, olej. Těstoviny si v té době ještě poměrně často dělaly hospodyňky svoje vlastní nebo je dostávaly od maminek. Také jistotou byly masové konzervy, různá sušená mléka nebo slazená kondenzovaná mléka. A pak ještě polévky v pytlíku nebo v kostce. Samozřejmě konkurovat dobrému vývaru nemohly ani náhodou, ale ideologie hlásala dnem i nocí, jak moc by měly ženy tyto vymoženosti vzít na milost. Přibývaly k tomu později i knedlíky, palačinky nebo buchty v prášku.

Jesenka a další sladkosti v tubách

Kondenzovaná slazená smetana v tubě je a byla kalorická bomba, ale na československém trhu je spolu s dalšími slazenými mléčnými pochoutkami Piknik a kakaovým Pikao nepřetržitě už od roku 1958. Je tudíž  jednou z nejstarších českých značek a úspěšně se prodává dodnes.

Na rozdíl od té v dobách socialismu je dnes její obal už plastový, nikoli plechový. Receptura zůstává však stále stejná.

Dej tam Vegetu

Sypká přísada na dochucení polévek, omáček a dalších slaných jídel nesměla chybět snad v žádné kuchyni. Nešetřilo se s ní téměř v žádném tehdejším receptu.

Jugoslávský výrobek z 50. let se úspěšně dovážel nejen k nám, ale také do zemí Sovětského svazu či Maďarska. Přitom zázrak tohoto ochucovadla nestojí na ničem jiném než na glutamátu sodném. I když se dnes zatracuje, mnoho lidí bez něj stále nedá ani ránu.

Granko

V 70. letech Čechoslováci chtěli po vzoru západu vyrábět vlastní rozpustný kakaový nápoj. Na jeho název byla vypsaná soutěž, kdy nakonec vyhrálo Granko ze zkratky „granulované kakao“. Znamenalo hlavně to, že připálené kakao v rendlíku se škraloupem mohlo odkráčet do historie, alespoň pro ty, co o to stáli. Československé hospodyňky to byly vesměs všechny. Ve spížích tak tenhle vynález brzy zaujal své nezastupitelné čestné místo.

Platy versus ceny

Zásoby do ledničky a špajzů si každý dělal v době retro po svém a podle svých možností. A taky podle příjmů, i když ty bývaly dost podobné. V roce 1989 byl podle Českého statistického úřadu běžný měsíční příjem kolem 2 000 Kčs čistého. Například kilo kuřete stálo 30 Kčs, jemné párky 25 Kčs za kilo a za salám Vysočina se platilo 60 Kčs.

Většina pracujících však nakupovala to, co bylo právě v obchodech v nabídce. Pulty obchodů sice ani zdaleka nenabízely takové rozličné zboží jako dnes, ale co se dalo dělat? Buď byly přeplněné věcmi, které nikdo nechtěl, nebo byly poloprázdné, protože atraktivní zboží bylo hned vyprodáno. Mnohé výrobky existovaly jen v jednom či několika málo variantách.

Vejce za kačku nezdražilo téměř 20 let

V roce 1966 stálo podle ČSÚ jedno vejce v Československu korunu, cena se zvýšila až o 18 let později, v roce 1984. Tehdy za vajíčko bylo třeba zaplatit o dvacet haléřů víc. Cena zůstala však pouze do roku 1989. Od revoluce stoupá a často se mění. Nutno dodat, že jak směrem nahoru, tak i dolů.  

Když ještě zůstaneme u dalších běžných surovin domácností, tak v roce 1989 stál kilogram kostkového cukru v obchodech 8 Kčs. Litr polotučného mléka v sáčku znamenal výdaj 2 Kčs. Většina těchto věcí k dostání byla denně, do ledniček či spíží se dostávala jen dočasně, spíše krátkodobě. (Dále čtěte: Sklenky od hořčice a marmelády, to byl hit na stolech socialistických kuchyní).