První vánoční strom za socialismu. Víte na jakém náměstí stál a jak souvisí s příběhem odloženého miminka?
Je nepochybné, že vánoční stromeček vnímáme už jako tradiční symbol Vánoc, který přežil a obstál v různých režimech, kterými si naše země prošla. Na místě je připomenout, že stromy v období slunovratu pravděpodobně zdobili ale už naši pohanští prapředkové. V dějinách křesťanské Evropy jde přitom o obyčej nový, takže o masovém rozšíření zdobených stromků do českých domácností lze hovořit až v období po první světové válce.
Je dokonce známé přesné datum, kdy se rozzářil první vánoční strom v centru města naší země. Průkopníkem bylo Brno, kde byl vánoční strom republiky slavnostně rozsvícený přesně 13. prosince 1924. Motivem byla podpora sbírky na výstavbu domova pro opuštěné děti.
Rozsvícení stromu bylo v Praze událostí i v 30. letech
Ačkoli tedy Pražané nemají prvenství, velmi brzy se začal objevovat velký vánoční strom i v hlavním městě. První fotografie, které se dají dohledat, ukazují strom na Staroměstském náměstí z roku 1936, který by nyní asi v přízni návstěvníků i obyvatel metropole nebodoval. Byl sice statný, ale také místy prořídlý. Na znamení vlastenectví byly kolem něj vyvěšené české vlajky. Historické záznamy z té doby dokazují, že už tehdy bylo jeho rozsvícení velkou událostí, kterou si nenechaly ujít tisíce lidí.
Odložená Liduška, tři muži a začátek tradice
Jak už bylo výše naznačeno, impulsem k tomu, aby byl vztyčen na brněnském náměstí Svobody první vánoční strom v naší zemi, byla snaha pomoci opuštěným dětem. Připomenout je tedy na místě dojemný příběh, který by mohl být inspirací pro vánoční romantický film.
Začal 19. prosince 1919, kdy novináře a spisovatele Rudolfa Těsnohlídka, studenta pražské AVU Rudolfa Koudelku a soudního inspicienta Josefa Tesaře na procházce lesem vytrhl z družného rozhovoru pláč odloženého děvčátka. Pánové toto sedmnáctiměsíční batole zachránili, děvčátko dostalo jméno Liduška a holčičku adoptovali manželé Polákovi.
Když Liduška Poláková dospěla, šťastně se provdala za pražského středoškolského profesora a dožila se požehnaného věku 79 let (zemřela 9. ledna 1997). Dramatický zážitek Těsnohlídka a jeho přátele hluboce zasáhl a přiměl ke zrodu myšlenky vytvoření tradice vztyčování vánočních stromů republiky na podporu sbírek pro dobročinné účely. Tehdy konkrétně na již zmíněnou výstavbu a pak na provoz brněnského domova pro opuštěné děti.
Paradoxní je, že Rudolf Těsnohlídek, autor myšlenky, zemřel již čtyři roky po postavení prvního stromu republiky ve věku nedožitých čtyřiceti šesti let. Dobročinné sbírky doprovázejí však rozsvěcování obecních vánočních stromů dodnes.
Nejvyšší vánoční strom na světě je v Tasmánii
Vánoční stromy pochopitelně nenajdeme jen u nás. Za nejvyšší vánoční živý strom je považován několik staletí starý eukalyptový strom, rostoucí ve Styx Valley v Tasmánii, měřící úctyhodných 84 m. Aktivisté z Japonska, Austrálie a Kanady se jej snažili zachránit před těžbou dřeva a na nějaký čas se stal dokonce jejich domovem. 17. prosince 2003 jej vánočně ozdobili více než 3 000 solárními světly.
Strom a stromeček
Závěrem je třeba upřesnit to, že na území dnešního Česka nemá vánoční stromek dlouhou tradici. A to jak ten, který stává na náměstích, tak i ten, který zdobíme každoročně ve svých domovech. I když ten je svojí historií u nás přece jen o něco starší.
Soukromý vánoční stromek poprvé postavil pro své přátele v roce 1812 ředitel pražského Stavovského divadla Jan Karel Liebich na svém libeňském zámečku Šilboch. Nový zvyk se však začal u ostatních prosazovat jen pozvolna, trvalo to prakticky až do 40. let 19. století. I tehdy byl ale výsadou pouze bohatých pražských měšťanských rodin. Do venkovských stavení pronikaly pak ozdobené vánoční stromečky ještě pomaleji. Až do první světové války bývala v mnoha domácnostech pouze ozdobená smrková nebo jedlová větev.
Původ tradice vánočního stromku budí otazníky
I když zde již byli připomenuti staří Keltové, kteří zřejmě při slavnostech slunovratu také zdobili větve a stromy, některé zdroje považují za autory myšlenky vánočního symbolu ještě někoho jiného. Tradice zdobení stromku prý byla převzata německými obchodníky a městy z lotyšské metropole Rigy nebo estonského Tallinu. A to hovoříme o letech 1510, v prvním případě, v tom druhém dokonce o roku 1441!
Ať už se přikloníte k verzi jakékoli, v obou případech prý šlo strom ozdobený členy jistého Bratrstva černohlavých. Jednalo se o bratrstvo, v němž se ve středověku sdružovali obchodníci německého původu, které chtělo bohatému a vzkvétajícímu hanzovnímu městu Rize k zimnímu slunovratu věnovat strom, jenž se pak měl podle tradice nastojato na místě spálit, aby se zapudilo zlo.
Jenomže jehličnan byl příliš velký, takže by plameny ohrozily okolní domy. A tak zatímco kupci probírali, co s nespálitelnou jedlí, neposedné děti ji ozdobily slámou, jablky a nitěmi.
A takto nafintěný strom se obyvatelům Rigy zalíbil natolik, že se zrodila každoroční tradice, jež posléze dobyla svět. Včetně nás.
