Jak se točila pohádka Tři oříšky pro Popelku a co všechno byli nuceni tvůrci zakamuflovat?

Tváře umouněné od popela, ale kominík to není
📷
Další 3 fotografie v galerii
 Retro 
17. prosince 2018 12:21 / MAT
  11   0
Vánoce bez pohádky Tři oříšky pro Popelku by asi nebyly Vánocemi. A to nejen u nás, ale také v Norsku, ve Španělsku, Německu, ale třeba i Spojených arabských emirátech. Pohádka, která se natáčela v Československu a Německu, měla premiéru v roce 1973. Letos se tedy hraje už 45 let.

Provází svátky několik generací, a tak máme pocit, že o ní víme asi snad už všechno. Nebo ne? Zkusili jsme vybrat některé zajímavosti a perličky.

Tak třeba věděli jste, že roli Popelky měla původně hrát Jana Preissová? Odmítla ji, protože byla v pokročilém stadiu těhotenství. Obrovský zájem byl také o mužskou roli prince. Na konkurz tehdy dorazily stovky herců.

Pohádka se natáčela v té době na naše poměry za velké peníze, proto režisér Václav Vorlíček požadoval, aby se všechny záběry natočily na první pokus. To samozřejmě nebylo možné, důvodů byla celá řada.

Při natáčení na Šumavě například zapadl Trávníčkův kůň až po uši do zasněžené jámy. A scéna, při které Pavel Trávníček jako princ běží za Popelkou ze zámku, se natáčela prý zhruba padesátkrát. Kvůli větru to bylo fyzicky náročné i pro herce, protože i on musel tolikrát běžet.

Problémy dělal i nezkrotný Vladimír Menšík. Ve scéně, kdy princ uhodne Popelčiny hádanky, byl totiž namol opilý. Trable jiného charakteru, přesto nepříjemné, měl během natáčení i herec Jan Libíček. Stěžoval si na příliš těžký kožich, kvůli němuž i padal. Těžké chvilky zažili filmaři i se zvířaty. Aby sova Rozárka mrkala i během dne, musel ji prý režisér Vorlíček cvrnkat do zadku stéblem slámy.

Arktické mrazy a usínající Trávníček na koni

Úspěšná zasněžená idylka na obrazovce byla při natáčení draze vykoupena. Účastníci natáčení vzpomínají, že princ Pavel Trávníček byl tak unavený, že dokonce někdy usínal na koni.

Jak už jsme připomněli, pohádka se natáčela v roce 1973. V době, kdy se z dnešního pohledu používaly ne zcela dokonalé kamery, které se musely ručně zaostřovat. Proto bylo potřeba improvizovat. Například Pavel Trávníček byl prý proto ve scéně, kdy tancuje s Popelkou na zámeckém bále a otáčí se dokola, přivázán ke kameře.

Ostatně celý štáb včetně režiséra i mladičké Libušky Šafránkové v roli Popelky měl co dělat, aby vydržel arktické mrazy.

Přitom na vyhlédnutých místech na Šumavě neležela na začátku natáčení ani vločka, i když se psal konec ledna. Po pár dnech začala však o 30 kilometrů dál sněhová kalamita. Napadlo tam tolik sněhu, že už pár kroků od mizerně protažené silnice zapadali koně po břicha a lidé po prsa.

Tím nevyzpytatelnost počasí nekončila. Zatímco v Česku byla při natáčení sněhová kalamita, na saském zámku Moritzburg měli filmaři zase problém docela opačný. Sníh tam nebyl prakticky žádný. Proto byl na místo dovezen umělý. Jenomže smrděl. Pocházel totiž z rybích konzerváren. A co hůř. Byli od něj načichlí i samotní herci a další členové štábu.

Promodralá Popelka a kamufláž žalostného stavu Švihova

I když je pro všechny diváky dojemná a romantická závěrečná scéna, u které Popelka a princ mizejí na koních za obzorem, při natáčení se museli oba potýkat s velmi nepříjemnými pocity. Měli na sobě lehké oblečení, avšak při natáčení této scény foukal ostrý vítr a teplota na teploměru ukazovala minus 21 °C. Libuše Šafránková byla úplně promodralá zimou.

V žalostném stavu byl i vodní hrad Švihov, ačkoli vinu v tomto případě neneslo počasí a mrazy, ale spíše režim, který nechal hrad takto zpustnout. Aby vypadal na záběrech natáčení pěkně, používaly se jako kamufláž různé kulisy a ozdoby.

Za prince mluvil někdo jiný

Řada zajímavostí se váže i k hercům, které tak důvěrně z pohádky známe. Některé vlastně jen z této pohádky. Třeba postava Heleny Růžičkové, Droběna, se v německé verzi jmenuje Kleinröschen, což je v překladu Růžička. Ostatně, věděli jste, že Droběna, dcera baronky z Kratihájů, je postava z divadelní hry Zvonoklasy?

Jestli máte pocit, že se hlas Pavla Trávníčka později nějak výrazně změnil, pak byste měli vědět, že ho v pohádce nadaboval herec Petr Svojtka.

To nevlastní sestra Popelky, Dora v podání Dany Hlaváčové, natáčela, i když byla už v šestém měsíci těhotenství. V titulcích jí navíc zkomolili tvůrci jméno, takže místo Dany je tam uvedena jako Daniela Hlaváčová.

Ten, kdo si láme hlavu nad tím, kde později mohl vidět hrát představitelku macechy Carol Braunbock, bude asi zklamaný. Tato herečka zemřela 5 let po premiéře filmové pohádky. V době jejího mládí však bylo možné ji potkat v Karlových Varech, kde studovala.

A když už padla zmínka o hercích, kteří zazářili pouze ve Třech oříškách pro Popelku, pak je třeba zmínit postavu královny. Právě herečka Karin Lesch si zde zahrála poprvé a zároveň naposledy.

Němci pořádají pravidelně plesy ve stylu této pohádky

Pohádka si získala srdce malých i velkých diváků v několika zemích. V Německu má dokonce obrovský fanklub, který každoročně pořádá na zámcích tematické plesy v duchu Tří oříšků pro Popelku.

Oblíbená je tato pohádka i v Norsku, kde se stejně jako ve Španělsku vysílá s železnou pravidelností vždy na Štědrý den dopoledne. Když jednou o Vánocích pohádku nevysílali, přišli nespokojení diváci demonstrovat pod okna televize.

Popelka je letos už i na známkách

Dnes už tedy téměř kultovní film slaví půlkulaté výročí od premiéry. Dokázal, že i za železnou oponou vznikaly krásné věci, byť v tomto případě v koprodukci s Němci. A je to nyní opět německá firma PostModern, která se rozhodla připomenout Tři oříšky pro Popelku zvláštní edicí známek. Lze je koupit online nebo třeba na vánočních trzích v Drážďanech. Na dvojici známek v hodnotě 60 centů jsou fotografie Popelky v podání Libuše Šafránkové. V obou případech fotografie doprovází text s německým názvem filmu Drei Haselnüsse für Aschenbrödel.

Jako paradox se dá poukázat na to, že v době, kdy pohádka vznikala, byly běžné v Československu fronty na různé druhy zboží, často denní potřeby. Tématu nákupů za socialismu jsme se věnovali před časem.

Po 45 letech je s Popelkou opět fenomén dlouhých front spojený. Tentokrát jde však o to, že fronty stojí v předvánočním čase desítky minut před saským zámkem Moritzburg. Lidé chtějí zhlédnout výstavu o tomto česko-německém filmu a jeho vzniku. Aktuální verze výstavy zůstane otevřena do 3. března příštího roku.

Terezie Zamlynová | inStory.cz
Komentáře
Reklama

Mohlo by vás zajímat

Cestování

Petrohrad: Jeden den vám v tomto krásném městě rozhodně stačit nebude

Dům a zahrada

Jak chovat leguána? Potřebuje hlavně velké terárium a teplo

Bydlení

Masírujte si chodidla v pohodlí domova, třeba u televize. Vyrobte si senzomotorický koberec

Zavřít reklamu