Celosvětově stoupá míra krátkozrakosti a problém se šíří rychleji než kdy dřív. Genetika hraje jen malou roli
Míra krátkozrakosti nadále roste po celém světě. Například v Singapuru se vyskytuje krátkozrakost u 80 procent mladých dospělých. To už je vskutku rekordní. Jenže by to tak brzo mohlo vypadat i v dalších městech a zemích. I ve zdánlivě zcela odlišných kulturách s jiným životním stylem se vyskytuje raketově rostoucí míra krátkozrakosti. Ve Spojených státech je kolem 40 procent dospělých krátkozrakých. Pokud to srovnáme s rokem 1971, je to o 25 procent více. A podobně tento neduh stoupá i ve Spojeném království. No a podívejme se i do Jižní Koreji, na Tchaj-wan a Čínu. Zde se čísla pohybují mezi 84 a 97 procenty. Pokud budou současné trendy pokračovat, polovina světové populace bude do roku 2050 krátkozraká. A zdá se, že problém se šíří rychleji než kdy dřív.
Krátkozrakost se vůbec nevyhýbá mladým, právě naopak. Dramaticky vzrostla mezi dětmi v Číně a dosáhla 76 až 90 procent mezi staršími školními dětmi. V podstatě tam do školních lavic nenosí brýle jen světlé výjimky. Na první pohled se představa krátkozrakého světa nemusí jevit jako zásadní problém. Přece jen máme brýle a čočky, které nám pomáhají tento problém řešit. Vědci ale varují, že krátkozrakost není tak banální, jak se nám může jevit. Je to například jedna z hlavních příčin poškození zraku a slepoty. A u dětí, kde může chvíli trvat, než si problému všimnou rodiče či pedagog a napraví ho, to může zkomplikovat jejich schopnost učit se ve škole, užívat si každodenního života a připravit je na budoucí zdravotní problémy s očima.
Ale snaha o vynikající vzdělání s vyloučením jiných aspektů života, jako je pobyt venku, může být škodlivá pro zdraví očí. Za důkaz můžeme považovat i to, že země jako Japonsko, Korea, Vietnam, Čína, Hongkong a Singapur mají velmi vysokou míru krátkozrakosti. Zároveň se ale také pyšní obrovským úspěchem ve vzdělávání. Je to komplikovaný problém, který nebude snadné vyřešit. Chceme být chytří, nebo zdraví? A teď si to celé spojte s myšlenkou, že lidi s brýlemi jsou považováni za chytré nebo minimálně většina z nich evokuje ve svém okolí ten dojem, že jsou pilnými studenty, pokud se ještě nachází ve školním věku. Už to začíná dávat smysl?
V zemích s nízkými a středními příjmy je míra krátkozrakosti stále nižší. Pokud se podíváme třeba na Indii, uvádí se zde míra krátkozrakosti u dospělých asi 20–30 procent. Například v Africe bývala krátkozrakost poměrně neobvyklá, ale v posledních deseti letech stoupá. Některé komunity v Africe uvedly, že nemají vůbec žádný přístup k brýlím a mají velmi malý přístup k péči o oči, což je pak velice problematické pro budoucí život jedinců, již jsou poruchou zraku postiženi. Proto bychom měli přemýšlet, jak se trendu krátkozrakosti vyhýbat a začít jej měnit. Neschopnost správně vidět znamená, že děti nemohou sledovat to, co jejich učitel píše na tabuli, a také mohou mít potíže s účastí na jiných běžných školních aktivitách, což je výrazně negativně ovlivňuje a komplikuje jejich vývoj.
Aby toho nebylo málo, zatímco typický věk, kdy se u dítěte rozvine krátkozrakost, je mezi osmi a dvanácti lety, děti začínají být krátkozraké mnohdy už v nižším věku. Čím dříve se u dítěte objeví krátkozrakost, tím je pravděpodobnější, že bude mít v dospělosti těžkou krátkozrakost, která může v konečném důsledku ohrozit jeho zrak tím, že způsobí problémy související s různými částmi oka, jako je glaukom, odchlípení sítnice, šedý zákal a myopická makulopatie.
Dříve se vina za špatný zrak hodně přikládala genetickým předpokladům. Ve skutečnosti genetika hraje jen malou roli. Zatímco rodinná anamnéza krátkozrakosti zvyšuje riziko, že se u dítěte rozvine, čistě genetický případ krátkozrakosti je vzácný. Místo toho se má za to, že důležitější jsou faktory životního stylu, zejména nedostatek času venku a zaměření na blízké předměty po delší dobu prostřednictvím činnosti, jako je čtení.
Není zatím zcela jasné, co přesně tyhle potíže vyvolává, má se ale za to, že čtení a čas strávený uvnitř je tím problémem. Každý rok dokončeného vzdělání zvyšuje očekávanou míru krátkozrakosti. Abychom pochopili tuto souvislost, je třeba nejprve analyzovat, jak se krátkozrakost vyvíjí. Začněme tedy u miminek. Většina novorozenců začíná život s normálním zrakem. Během prvního roku života se oči přirozeně vyvíjejí, a to až do té míry, že jejich vidění je téměř dokonalé. V některých případech však oči nepřestanou růst a rozvíjí se krátkozrakost. Oční bulva je příliš protáhlá na to, aby dokázala rozeznat předměty na dálku bez pomoci korekčních opatření, jako jsou brýle. Každý má omezené množství sítnice, a pokud oko dále roste, je to jako snažit se umýt celé okno, aby bylo křišťálově čisté, pokud máme v kbelíku jen po dně vody. Voda nestačí, a není tak možné, abychom přes okno dobře viděli. Podobné je to i s tou sítnicí. Pokud nám nestačí, nemůžeme dobře vidět.
Školní čas strávený v uzavřených třídách sám o sobě však nemusí být nutně kořenem problému, jak ukázala opatření během pandemie Covidu-19. Během blokování se školy po celém světě uzavíraly, ale zdraví očí dětí se ještě zhoršilo. Typicky zůstávaly děti uvnitř v bytech a trávily hodiny zíráním na obrazovky, nebo sledovaly hodiny televizi, protože jiné formy učení a zábavy zmizely. Z toho vyplývá, že nejvíce si na krátkozrakost zadělávají ti, kdo se rozhodnou pracovat u počítačů. Děti by se rozhodně měly vyhýbat všudypřítomné digitalizaci a hrát si více venku.
Autorský článek. Další zdroje: Nei.nih.gov, Journals.plos.org, Sciencedirect.com, Aes.amegroups.com, Link.springer.com,