Cotardův syndrom: Existují lidé, kteří věří, že jim v těle neproudí krev nebo chybí orgány a cítí pach hnijícího masa
Cotardův syndrom je vzácný, celosvětově je známo asi 200 případů. Cotardův syndrom je relativně neobvyklý, byl poprvé popsán Dr. Julesem Cotardem v roce 1882. Cotardův syndrom zahrnuje kteroukoli z řady bludů, které sahají od přesvědčení, že člověk ztratil orgány, krev nebo části těla, až po tvrzení, že ztratil duši nebo je mrtvý či neexistuje. Tito lidé si mohou také myslet, že nic kolem neexistuje.
Lidé s tímto syndromem se často stávají mnohem méně společenskými. Někdy mohou úplně přestat mluvit se svým okolím. Někteří slyší hlasy, které jim říkají, že jsou mrtví nebo umírají. Jiní mohou odmítnout jíst protože už v tom nevidí žádný smysl, když si uvědomí, že jsou mrtví. Někteří se mohou pokusit ublížit sami sobě, aby své utrpení ukončili.
V jednom dobře zdokumentovaném případě Cotardova syndromu hlášeného v roce 2008 byla do nemocnice přijata 53letá žena poté, co její rodina zavolala na linku 911. Řekli, že žena věří, že je již mrtvá a tvrdí, že páchne jako hnijící ryba. Požádala také, aby ji odvezli do márnice, protože chtěla být s mrtvými lidmi. Cítila, že tam patří. Jedná se o otřesný jev zejména pro členy rodiny, když tato porucha někoho postihne. Často se projevuje u starých pacientů.
Další případ se objevil například u 65letého učitele v důchodu. Ten neměl v rodině ani jedinou rodinné anamnézu duševního onemocnění. Sám si potrpěl na kouření cigaret a byl na něm závislý během posledních 30 let. Jeho symptomy Cotardova symdromu byly zpočátku charakterizovány jen jako smutek s obvyklým zhoršením brzo po ránu, špatnou socializací, anhedonií, výraznou úzkostí, sníženým spánkem a chutí k jídlu, představami bezcennosti, beznaděje, hodně přemýšlel o svých hříších a cítil vinu. Jak se jeho symptomy dále rozvíjely, rozvinul se u něj bludy katastrofy, nihilismu, chudoby a pronásledování. Nihilistický klam zahrnoval popis jeho života, jako by se blížil ke konci. Poté začal tvrdit, že jeho orgány už nefungují, jeho mozek přestal fungovat, a jeho tělo se začíná rozkládat.
Asi měsíc před přijetím na lůžkové oddělení se pokusil o sebevraždu oběšením, ale byl zachráněn. Nechal po sobě dopis, ve kterém vysvětloval, že se chtěl zabít, protože se obával, že roznese smrtelnou infekci na vesničany, kteří by následně mohli trpět rakovinou. Později začal věřit, že je již mrtvý a nebude nic jíst, díky tomu výrazně ztratil na váze. Během následujících 2 měsíců se pokusil ukončit svůj život ještě dvakrát.
Lékařská anamnéza a vyšetření odhalila přítomnost hypertenze, podvýživy, nutriční neuropatie velkých vláken, benigní hypertrofie prostaty, chronické obstrukční plicní nemoci a chronického zánětu středního ucha. Vyšetření duševního stavu odhalilo smutný afekt, výrazné rozrušení, představy beznaděje, klam katastrofy, klam viny, hříchu a smrti. Chyběl mu nadhled na svou nemoc. Na základě anamnézy a vyšetření duševního stavu byla stanovena diagnóza těžké deprese s psychotickými příznaky.
Kde se taková porucha bere?
To je právě to nejzajímavější. Není jasné, co způsobuje Cotardův syndrom. Víme, že je to často příznak hlubšího zdravotního problému, který postihuje mozek. Někteří odborníci se domnívají, že Cotardův syndrom je výsledkem dvou typů poškození mozku. První mění pohled lidí na sebe. Druhá je nutí nadále věřit tomuto bludu, i když je jim ukázáno, že to není pravda. Ne všichni však s touto myšlenkou souhlasí.
Cotardův syndrom nebo blud je příznakem změny stavu mozku, nikoli přímo nemoci. Není uveden v DSM, příručce používané k diagnostice problémů duševního zdraví. Skutečnost, že tam není, znamená, že neexistují žádná pevná pravidla, která by řídila lékaře, jak s tímto syndromem nakládat.
Obvykle je Cotardův syndrom diagnostikován poté, co lékaři vyloučí další stavy, které se mu podobají a mohly by mozek ovlivňovat. Jednou z takových poruch je Capgrasův syndrom, kdy člověk věří, že přítel nebo člen rodiny byl nahrazen identickým padělkem, ale nejedná se o skutečného člověka, se kterým se dříve znal. To zní možná podobně šíleně. Capgrasův syndrom se také nazývá „syndrom podvodníka“. Tyto bludné stavy mohou být někdy zaměněny.
Pořád jej můžete dostat!
To, že jste se s tímhle syndromem nenarodili, neznamená, že jste z obliga. Cotardův syndrom se může objevit téměř v každém věku, i když postihuje mnoho lidí v raném věku 50 let. Mnoho lidí, kteří tuto poruchu mají, mělo také v minulosti problémy s duševním zdravím. To zahrnuje především deprese, úzkosti, schizofrenii, užívání návykových látek. Většina z nich má z těchto potíží nějaký druh poškození mozku, které se projeví při následných testech. Poškození může pocházet z mrtvice, nádorového onemocnění, příčinou může být krevní sraženina nebo zranění při nehodě. Kromě toho může Cotardův syndrom souviset s bipolární poruchou u dospívajících a mladých dospělých. Nejedná se vůbec o nemoc, kterou by museli trpět jen starci. Klidně postihne i lidi v produktivním věku.
Dá se s tím něco dělat?
Lékaři mají mnoho způsobů, jak Cotardův syndrom léčit. Obvyklým přístupem je léčba zdravotního problému, který to způsobuje. Většině lidí se nejlépe daří s kombinací léků a formou talk terapie, jako je kognitivně behaviorální terapie nebo psychoterapie. Oba tyto poskytují lidem bezpečné místo, kde mohou mluvit o tom, jak se cítí, a pomáhají jim najít zdravější způsoby myšlení a jednání.
Většina lidí potřebuje více než jeden typ léčby. Elektrokonvulzivní terapie tedy ECT je další možností léčby. Vysílá malé elektrické proudy mozkem. To změní chemii mozku a může odstranit některé symptomy duševních potíží. Syndrom se dá vyléčit, ale není to snadná cesta a u mnohých lidí hrozí, že se dříve skutečně zabijí, než zjistí, že jsou vlastně živí.
Autorský článek. Další zdroje: Ncbi.nlm.nih.gov, Vebmd.com,
