ADHD je diagnostikováno častěji chlapcům. Dívky jej totiž umí lépe ukrýt
ADHD je vývojová porucha, která se vyskytuje ve třech typech: nepozornost, hyperaktivita či impulzivnost. Lidé s nepozorností mohou věci zapomínat, mít potíže s organizací a snadno se rozptýlí, aniž by to tak sami chtěli, a ti s hyperaktivitou či impulzivitou mohou mít problém zůstat sedět, neustále se ošívají, a přerušují konverzace. Zjevné to bývá především ve škole, proto je tento stav obvykle poprvé diagnostikován v dětství. Většina lidí z něj ale nevyroste. Těm, jejichž symptomy v dětství nejsou diagnostikovány a usměrňovány, může později život s nediagnostikovaným ADHD způsobit problémy.
Nicméně proč jsou o tolik častěji tyto potíže diagnostikovány chlapcům než dívkám? Existuje konkrétní rozdíl mezi prevalencí ADHD u chlapců a dívek. Ve studii, která byla provedena celkem s 2 332 dvojčaty, se ukázalo, že se objevuje rozdíl v diagnóze u jednotlivých pohlaví. Konkrétně chlapci měli tendenci mít extrémnější symptomy a širší rozsah než dívky. Ve studiích, které se zabývají tím, kdo splňuje kritéria ADHD v populaci jako celku, je stále významnější počet dětí mužského pohlaví. Poměry se u jednotlivých výzkumů liší, někde je to jedna dívka na dva chlapce, jinde jedna dívka na deset chlapců.
Proč tomu tak ale je? Dívky umí schovat příznaky ADHD lépe než chlapci, jako je tomu u dívek s autismem. U dívek je mnohem méně pravděpodobné, že budou poskakovat po třídě a bojovat s učiteli a s kamarády. Dívka, která by to udělala, by byla tak kritizována vrstevníky a ostatními lidmi, takže pro dívky je mnohem těžší projevit, jak se skutečně cítí, pokud touto poruchou trpí, je jim určena role těch klidnějších a spořádanějších dětí.
I když jsou dívky hyperaktivní, je pravděpodobnější, že budou přehnaně upovídané nebo vzpurné, spíš než že by vedly ve škole souboje a pobíhaly po třídě. Bývají zkrátka jen trochu divočejší nebo tomu tak alespoň je z pohledu dospělých, kteří příznaky hned nerozpoznají. Rodiče i učitelé pak mají dojem, že dítě ještě nesplňuje příznaky onemocnění. Přitom ale bývají dívky stejně nepozorné jako jejich mužské protějšky.
U dívek s ADHD je také větší pravděpodobnost, že se později v životě rozvine úzkost a deprese, a tak je velice důležité, aby jim byla porucha diagnostikována včas a ony se s ní naučily pracovat pro svůj budoucí život. Existují dokonce lékaři, kteří v dospělosti ADHD přehlížejí a tvrdí, že s věkem mizí nebo se vyskytuje jen na přechodnou dobu u dětí. Pokud tak zjistí příliš pozdě, že touhle nemocí trpí, těžko hledají dívky v dospělosti pomoc.
V rámci studie, která začala v 90. letech, bylo pozorováno celkem 228 dívek a z nich 140 mělo ADHD, které jim vydrželo celých dvacet let. Při druhém a třetím sledování, kdy účastníkům bylo v průměru 19 a 25 let, zjistili badatelé, že dívky, kterým byla v dětství diagnostikována kombinovaná ADHD, byly vystaveny vyššímu riziku sebepoškozování a pokusům o sebevraždu .
Teoreticky by včasné rozpoznání a léčba ADHD mělo pomoci toto riziko zmírnit. Nicméně pravděpodobně nelze tuhle poruchu jen tak vyléčit, a tím pádem bychom neměli ani očekávat, že se někam sama ztratí. Kromě léků, které se na ni užívají, si musí takový člověk uvědomit, že problémy, se kterými se po celý život potýká, nejsou ničí vinou. Může být také obrovskou zátěží, pokud se pokouší srovnat sám se sebou. Lidé trpící tímto problémem mají potíže nasměrovat svůj život, budovat kariéru, jejich vztahy jsou narušovány a někdy se mohou cítit vyčerpáni tím, jak těžké je pro ně korigovat vlastní hlavu. Pokud nemůžete udržet pozornost ve škole, přerušujete šéfa a neumíte v klidu zůstat na místě, může to pro vás budoucí život znamenat komplikace.
Mnozí ale takové štěstí, aby se naučili dostat svůj život pod kontrolu, nemají. Dokud se nezbavíme stereotypní představy o tom, jak ADHD vypadá, a nezjistíme, proč jsou dívky s tímto onemocněním přehlíženy. Pokud by se to naší společnosti však podařilo, mnoho žen bude nakonec žít s příznaky, které mají drastický dopad na jejich životy, ale dokážou s nimi pracovat a léčit je.
Jak probíhá léčba?
Základem léčby je terapie. Během ní se lidé učí dovednostem, jako je naslouchání a lepší pozornost. Někteří lidé s tímto handicapem také dostávají jiný typ terapie nazývaný pracovní terapie. To pomáhá, když je pro ně například náročné soustavně psát nebo trpí poruchou učení. Léčba ADHD obvykle zahrnuje i tablety. Léky pomáhají lidem věnovat pozornost, udržovat sebekontrolu a méně se ošívat. Medicína funguje nejlépe právě v kombinaci s terapií. Někteří lidé potřebují terapii, která jim pomůže zmírnit obtížné emoce způsobené ADHD. Lidé mohou například ztratit důvěru v přátele nebo mít pocit, že je ostatní zklamávají. Někteří dospívající jsou depresivní, úzkostní nebo frustrovaní. Když se lidé naučí zvládat ADHD, jde jim to lépe. Terapie také pomáhá lidem cítit se šťastněji a sebevědoměji.
Na začátku s nimi terapeut mluví, ptá se a poslouchá, aby se dozvěděl více o tom, jak je ADHD ovlivňuje. Společně si stanoví cíle pro to, co je třeba zlepšit. Pak je učí například správně mluvit, pomáhá lidem rozpoznat pocity a vyjádřit je slovy místo činů. Terapeuti mohou učit i lekce o emocích, organizování školní práce, studiu nebo porozumění druhým. Aktivity a pracovní listy pomáhají učinit tyto lekce zajímavými a skutečně lépe začleňují pacienty do života. Součástí jsou mnohdy i dechová cvičení.
Délka terapií je individuální. Základem jejího úspěchu jsou pravidelná setkání, snaha pracovat na sobě a především nebát se přiznat si problém, požádat o pomoc a být zcela upřímný, pokud něco nefunguje. Je třeba pochopit, že ADHD není něco, za co by se lidé měli stydět, je to pouze jedna z mnoha poruch, kterými moderní člověk trpí.
Autorský článek. Další zdroje: Ncbi.nlm.nih.gov, Kidshealth.org,
