Inzulinové pumpy mají dalšího pomocníka
Diabetici prvního typu, tedy lidé, kteří onemocní touto nemocí poměrně v raném věku, jsou velmi náchylní na správné udržování hladiny krevního cukru. Ne vždy se to daří, a protože si procházejí během své nemoci i obdobím dospívání a obdobím, kdy nejsou vždy ochotni si připustit závažnost choroby, může snadno dojít k velkému poškození zdraví, které se v pozdějším věku již nedá vykompenzovat. Proto je důležité, aby systém podávání inzulinu fungoval co nejlépe. Ostatně i pacienti s diabetem druhého typu jsou často vedeni k naprosto nesmyslnému řešení svého stravovacího režimu, kdy jsou nuceni jíst i potraviny se značným podílem sacharidů jen proto, aby jim mohla být souběžně podána dávka inzulinu, který tuto hladinu stabilizuje. Více o cukrovce najdete v článku zde.
Co je inzulinová pumpa
Inzulinová pumpa je zařízení, které má nemocný člověk u sebe. Obyčejně se nosí v oblasti pasu nebo u žen ze strany na podprsence. Od pumpy vede hadička, která je zakončena drobnou jehličkou v podkoží. Tudy přichází inzulin, který pomáhá upravovat hladinu krevního cukru do správných mezí, kdy není poškozováno lidské zdraví. Ještě před nedlouhou dobou neuměly inzulinové pumpy samy měřit hladinu krevního cukru. Fungovaly jen jako inteligentní dávkovače. Jejich obrovskou výhodou byl plynulý přísun inzulinu, tedy žádné nárazové dávky. Tím se významně zlepšovaly hladiny cukru v krvi mezi jídly, a to i v momentu, kdy nemocný snědl nějaké jídlo mimo svůj obvyklý režim. Nemocný se navíc snadno naučí k určitému jídlu přidat dávku navíc.
Celý systém funguje tak, že se nemocný i nadále musel měřit. Podle toho nastavoval základní dávku a podle svého režimu pak přidával inzulin u jednotlivých jídel. Výsledkem bylo větší pohodlí pro nemocného i jeho okolí, lepší kompenzace nemoci, zmenšení pravděpodobnosti vzniku komplikací a další benefity. Stále ještě ale bylo co dohánět. Cílem, který se ještě před deseti lety jevil jako hodně vzdálený, pak bylo čidlo, které bude nepřetržitě měřit hladinu glukózy v krvi.
Čidlo bez drátů
To, co bylo dřív předmětem nejrůznějších experimentů a proprietárních řešení, se dostalo do běžné výroby. Umocněno tím, že instalace čidla se provádí jediným stiskem tlačítka na aplikátoru. Pod kůži zajede drobná jehlička, vše se fixuje na povrchu těla a čidlo je připraveno k použití. Začne vysílat údaje, které se spárují jednak s příslušnou inzulinovou pumpou, ale také s chytrým telefonem. Nemocný tak vidí svou hladinu krevního cukru v přímém přenosu.
Výhody jsou zřejmé. Pumpa může mnohem přesněji, a hlavně sama reagovat na to, co se děje s vaším krevním cukrem. Pumpa tak zachytí i situaci, kdy krevní cukr klesá a je předpoklad, že dojde k hypoglykemickému šoku. Inzulin se zastaví a pacient je informován o hrozícím nebezpečí. To se hodí zejména ve spánku. Sice i s tímto systémem je potřeba, aby pacient informoval zařízení o velkých přísunech jídla, aby se pumpa připravila, ale jinak jde o velké ulehčení a o zlepšení pohody i zdravotního stavu. Občas je také třeba provést kontrolní měření krevního cukru, aby byla jistota, že je čidlo správně zavedeno a jeho údaje nejsou zmatečné.
Co to stojí
Cena jednoho senzoru, který vydrží asi týden, je kolem 1000 Kč. Ještě donedávna nebyl pojišťovnami v České republice proplácen, případně bylo propláceno jen velmi omezené množství kusů. Dnes není problém v počtu kusů, ale spíš v doplatku, který činí přes 600 Kč. Situace se ale může měnit.
