Sázka na kluka v sombreru výrobci vyšla. Znáte příběh legendární československé žvýkačky?
V socialistickém Československu byla žvýkačka především symbolem svobody. Nutno dodat, že ne vždy vítaným a někde dokonce zakazovaným. Hlavně ve školách byla řada učitelek a učitelů na žvýkání háklivá.
Do 60. let se k nám žvýkačky dovážely, ale šlo jen o výjimky. Většina se k nám za Železnou oponu dostávala díky návštěvám ze Západu, které s sebou tolik žádanou cukrovinku vozily. Vzácná, dovezená „žvýkací guma“ pak byla vděčným dárkem pro kohokoli v sousedství.
Pedro si získal Čechoslováky i Kanaďany
Až v roce 1968 se u nás objevila první originální domácí žvýkačka. Dostala jméno Pedro. Začala ji vyrábět čokoládovna ve Velimi nedaleko Kolína a rozhodně to byl skvělý tah. Státní podnik díky žvýkačkám velmi slušně prosperoval, vyráběl jich 800 tun ročně a pořád to nestačilo, protože opojný pocit svobody chtěl zažít každý. Dodneška někteří znalci tvrdí, že pořádná bublina se dá udělat jenom z Pedra. I proto tuhle vlastnost žvýkačky využili tehdejší textaři v nezapomenutelné reklamě: „Klukům holkám za kačku, bublinkovou žvýkačku!“.
Ve Velimi z italských strojů vypadávalo 1 000 žvýkaček za minutu, pracovalo se kvůli nim na směny. Pamětníci uvádějí, že na žvýkačkách továrna vydělávala dokonce víc než na čokoládách. I proto, že výrobní cena za jeden kilogram Pedra byla padesát korun, z čokoládovny však odcházel kilogram (zpracovaných a zabalených žvýkaček) už za 200 Kčs.
Tajemství kolem chlapce v sombreru
Navždy záhadou asi už zůstane otázka, kdo vymyslel název žvýkačky a také to, kdo je autorem nápadu i provedení barevného obrázku chlapce v sombreru. I když na to v průběhu let byli bývalí manažeři čokoládovny dotazovaní, nikdo to netuší. Je to stejné jako u řady jiných výrobků z doby socialismu. Ti, co propůjčili svoji tvář na obaly slavných výrobků, či někdy i bankovek, nebo vymysleli například postavičku k reklamám (Pana Vajíčka), nezbohatli, ani si nijak zvlášť nepolepšili. Svět reklamy i autorských práv byl někde jinde.
Ale zpět k žvýkačce samotné. Největší obliby se dočkala v 70. a 80. letech. A protože údajně byla receptura této žvýkačky vytvořena podle žvýkaček amerických nebo kanadských, odváželi si ji prý od nás například kanadští hokejisté ve značném množství.
Protože většina dětí v Československu však lačně a mnohdy marně toužila po žvýkačkách ze Západu či z Tuzexu, nejen kvůli jejich vůni (která vydržela někdy i při žvýkání hodiny), ale hlavně kvůli obrázkům, které vždy byly u žvýkaček připojené, objevily se v 80. letech i u nás snahy vyjít malým zákazníkům vstříc. Pedro zareagovalo až v 90. letech. Tehdy byly do těchto nejznámějších našich žvýkaček přidávány humorné samolepky s obrázky chlapce Pedra či některého z jeho kamarádů. Postupně byly vydány dvě série po 12 obrázcích.
Konec Pedra v Čechách?
Poslední Pedro ve Velimi ale zabalili krátce na to, když továrnu koupila nadnárodní společnost Nestlé. Neobvyklý symbol svobody vlastně zanikl až ve svobodných časech.
Licenci na žvýkačky později koupila další firma, která se pustila do výroby v Liberci. Nakonec značku symbolizující chlapce v sombreru koupili Finové. (Dále čtěte: V 50. letech se vyráběly hodinky jen v několika málo zemích světa. Československo k nim patřilo).
