Prokrastinace není lenost. Vyzrát na ni lze mnoha způsoby
Prokrastinaci není radno podceňovat, může totiž představovat rizikový fenomén pro duševní zdraví. Psychologové často popisují takové chování jako mechanismus pomáhající jedinci vyrovnat se s úzkostí spojenou s výkonem dané činnosti. Podle některých vědců jsou kritéria definující prokrastinaci následující: je kontraproduktivní, zbytečná a zdržující. Jenže co dělat, když se nutkavá tendence odkládat řešení úkolů dostaví?
Naštěstí existuje několik možností, jak s prokrastinací zatočit. A rozhodně byste neměli boj s prokrastinací oddalovat, protože jinak může vyústit ve stres, pocit viny, psychickou krizi a ztrátu produktivity. Spojení těchto pocitů může vést k další prokrastinaci, vytvářející tak určitý bludný kruh.
Pozor na chronickou prokrastinaci
Prokrastinace je do určité míry normální psychologické chování. Ovšem chronická prokrastinace už může být příznakem vážné mentální poruchy. Takto postižení lidé mají často strach vyhledat pomoc kvůli sociálnímu stigmatu a rozšířenému omylu, že prokrastinace je způsobena leností, nízkou silou vůle nebo malými ambicemi.
Nejde o lenost
V prvé řadě je třeba si uvědomit, že prokrastinace není to samé jako lenost. Líný člověk nikdy nic neudělá, protože se nebojí následků. Člověk - prokrastinátor - ano, ale vždy na poslední chvíli a se strachem, že výsledek nebude dokonalý. Věci, které má člověk občas tendenci odkládat, jsou častokrát ty, které chce splnit perfektně.
I malé kroky jsou výhrou
Pokud chcete s prokrastinací bojovat, postupujte ke splnění vašeho cíle/úkolu po malých krůčcích. Velké cíle vás mohou spíše vyděsit a odrazovat. Budou vám připadat nesplnitelné. Když si ale jeden velký úkol rozdělíte na dílčí cíle, půjde vám to rychleji a snáz. Nechce se vám do úklidu celého bytu? Tak běžte jen uklidit rozházené oblečení. Pak se pustíte do vysávání. Postupně se tak dopracujete k celému uklizenému bytu.
Odměňte se
Slibte si odměnu za splněný úkol. Vaše vnitřní motivace je jedním z klíčů ke splnění úkolu. Po splnění úkolu si můžete zajít do kina, dát si dort, koupit si knihu. Odměňte se tím, co vás opravdu potěší. Je to velká motivace a na mnoho prokrastinujících lidí tato metoda zabírá.
Zpětná kontrola
Domluvte se s kamarádem nebo kolegou, aby vás při plnění úkolů zkontroloval. Když už někomu slíbíte, že něco slíbíte, požene vás vaše svědomí a nebudete se chtít před kolegou ztrapnit.
Řešte úkoly rovnou
Jak budou během dne úkoly přicházet, plňte je rovnou a v pořadí, jak budou přicházet. Díky tomu se vyvarujete toho, že se vám na konci dne úkoly nahromadí. Ke každému úkolu si navíc přidělte vlastní termín, do kdy máte úkol splnit. To vám pomůže si úkoly také lépe a přehledně uspořádat.
Vyvarujte se rušivých elementů
Všemu, co by vás mohlo vyrušovat od plnění úkolu, se snažte vyhnout. Nepracujte u televize nebo můžete vypnout zvuky na počítači či mobilu, abyste neslyšeli, jak vám pořád pípá Facebook a email. Pokud zrovna na nějakém úkolu pracujete, neberte telefonát, který není opravdu důležitý. Dotyčnému se můžete ozvat později.
Začněte nejtěžším úkolem
Mnohdy také funguje, když hned ráno začnete tím nejtěžším úkolem, který vás ten den čeká. Budete ho mít co nejdřív za sebou a pak bude prostor pro příjemnější úkoly. Navíc na počátku dne budete pravděpodobně daleko víc aktivní a plní energie. A pokud máte dojem, že vám energie chybí, zkuste ze svého jídelníčku vyřadit některé potraviny, které jsou považovány za žrouty lidské energie.
Připusťte si následky
Zamyslete se také nad tím, co všechno může nesplnění úkolu způsobit. Jak to ovlivní vás? Jaký to může mít efekt na kolegy v práci? Jak to může zkomplikovat rodinné plány? Když si uvědomíte všechny neblahé důsledky, zodpovědnost vás donutí se úkolem zabývat a co nejdříve ho splnit.
Pomodoro technika
Technika Pomodoro je druh metody organizace času, kterou vyvinul Francesco Cirillo na konci 80. let. Tato technika využívá časovače k rozdělení úkolu na části tradičně 25 minut dlouhé a oddělené krátkými přestávkami. Tyto časové úseky se nazývají pomodora, podle italského slova pomodoro (rajče), a to kvůli kuchyňskému časovači ve tvaru rajčete, který Cirillo používal na vysoké škole. Princip metody spočívá v myšlence, že časté přestávky zlepšují duševní čilost.
Čas na splnění úkolu si jednoduše rozdělte do časových intervalů po 25 minutách a po každém intervalu si dejte pětiminutovou pauzu. Když takto naplníte čtyři půlhodiny času, dopřejte si delší pauzu třeba na kávu.
Na každého ovšem zabírá trochu něco jiného a je třeba na vlastní kůži vyzkoušet, která z metod bude fungovat zrovna u vás. Jen tak si budete schopni nastavit vlastní systém pro organizaci práce.
