Retro reklamy táhly k obrazovkám miliony lidí. Pamatujete si ještě některou z nich?

Pan Vajíčko se narodil v roce 1967
📷
Dalších 8 fotografií v galerii
 Retro 
03. července 2019 17:39 / YouTube
  1056   1
Obchody zely prázdnotou, nebo šedivým zbožím, které nelákalo ani obaly, ani designem či atraktivností. Všichni spíš pořád něco sháněli. Někdy to byl rajský protlak, jindy česnek nebo kroužky na záclony, ale taky dámské vložky nebo toaletní papír. Reklama, která by nutila lidi v Československu nakupovat, se zdála zbytečná. Přesto byla. Pan Vajíčko vstupoval do domácností den co den.

Zatímco dneska reklama vstupuje do pořadů někdy už po 10 či 12 minutách a spíš nás otravuje, byly doby, kdy jsme tenhle jev záviděli lidem sledujícím televizi v Rakousku či západním Německu – pokud bydleli někde, kde se jejich vysílání dalo chytit. Odhalil se tam totiž svět reklamy, o kterém se nám nesnilo a který pana Vajíčka strčil do kapsy.

Zatímco tam byly reklamy na bonbóny, na prášky na praní č kosmetiku, u nás se propagovalo zelí a místo nových aut prodejny autobazaru!

Reklama v Československu

Reklama v socialistickém Československu vyplňovala volný čas v programu mezi jednotlivými pořady na střídačku s krátkými spoty s hrajícími si koťaty nebo štěňaty.

Než se jakákoli reklama dostala na obrazovku a mohli ji lidé dychtivě sledovat poté, co ji uvedl elegantní a nezapomenutelný pan Vajíčko, veškerá reklama musela projít přísným okem cenzorů. Leckdy šlo o slovíčkaření – při inzerci koberců se nemohlo uvádět, že je lze natáhnout ode zdi ke zdi, protože to vyvolávalo bolševický termín »odezdikezdismus«.

Jak vyšlo najevo až o mnoho let později, vtipný slogan „Holá hlava, holé neštěstí“, vytvořený pro jistou kloboučnickou firmu, neprošel kvůli plešatému prvnímu tajemníkovi sovětských komunistů Chruščovovi. Dnes už se tomu smějeme, tehdy to ale všem zainteresovaným k smíchu nepřišlo. Ostatně – spoty z doby reálného socialismu jsou v dnešní době taky těžko pochopitelné.

Dialog dvou medvědů

Nezapomenutelná byla jedna reklama z osmdesátých let. Zahrnovala v sobě dialog dvojice medvědů ve dvou větách: „A kde je vlastně brácha?“ „Šel pro med do Jednoty!“

Když se podařilo sklidit velkou úrodu zelí, bylo taky třeba vytvořit nápaditou reklamu. Zabrnkala na strunu úžasného zdroje vitaminu C, kterým zelí je. A pokračovala převratným sdělením, že jej lze vařit, krouhat, loupat, nakládat… Finále pak zakončil vskutku bombastický slogan: ZELÍ!

Bivoj a párky ve fólii

Kdo tu dobu zažil, možná si vzpomene i na párky Bivoj. Ano, jméno dostaly podle siláka ze Starých pověstí českých. Jestli by byl rád za spojení s párky ve fólii, se asi už nedozvíme, nicméně podstata oné reklamy spočívala ve sdělení: „dají se ohřívat přímo ve fólii, ve které přicházejí do prodeje…“ No a pak odolejte svodům reklamy, že?

Pane Vajíčko, představte se!

Kdo už tuhle postavičku na obrazovkách nezažil, je pro něj zřejmě velkou neznámou. Přesto má svoji historii, kterou stojí za to připomenout.

Koncem šedesátých let, jako důsledek uvolnění politických poměrů u nás, došlo ve vysílání Československé televize i na reklamu. Praxe záhy ukázala, že je třeba reklamu od ostatních pořadů oddělit jasněji než jen optickým trikem.

Animátoři proto vytvořili z několika bílých čar na černém pozadí postavičku vejčitého tvaru, která se snášela shůry na balóncích s písmeny REKLAMA (do začátku 70. let  s názvem TV TIPY). Na jejím základě o něco později vznikly i dvousekundové předěly, které se vkládaly mezi jednotlivé šoty. A protože animátoři nechtěli mít všechny předěly stejné, postavička se v průběhu let pouštěla do nejrůznějších činností a vzniklo přes pět stovek šotů. Inspirací k nim byly často také reakce diváků.

Třeba v květnu, měsíci lásky, se na obrazovce objevila i podobná ženská postavička, které se pan Vajíčko dvořil. Jméno mu dali spontánně sami televizní diváci. V průběhu let se stal úsměvným symbolem a jako takový přežil v myslích lidí pád komunistického režimu i rozdělení Československé televize.

Pana Vajíčko vytvořil animátor Eduard Hofman v roce 1967. Objevoval se na obrazovkách československých televizorů přes dvacet let. Zmizel až po revoluci v roce 1989. Problémem bylo, že se v revoluční době roku 1989 ztratily smlouvy o autorských právech na pana Vajíčka a dlouho nebylo jméno autora známo. Symbol socialistické reklamy se tak nesměl legálně používat.

Reklamy sledovaly denně miliony Čechoslováků

Dnes už se na reklamy tohoto typu díváme s nadhledem. Ale je třeba připomenout, že v roce 1980 sledovalo I. program ČST denně průměrně 5 061 000 diváků v Čechách a 2 533 000 na Slovensku. Reklamy tak cílily naprosto masově, na rozdíl od dnešních – byť daleko lépe propracovaných. A protože v té době vysílal na našem území už jen jeden program, kterým byl program 2. ČST, musí se k číslům doplnit i jeho vliv. Denně si ho zapnulo přibližně 2 572 000 diváků v ČR a 1 336 000 na Slovensku. (Dále čtěte: Máš-li cosi na duši, svěř to strýci Artuši… Pamatujete?).                                                                                                                     

Terezie Zamlynová | inStory.cz
Komentáře
Reklama

Mohlo by vás zajímat

Cestování

Rozlučte se s létem stylově: Na nejslunnějším místě Evropy

Dům a zahrada

Nevíte, co se zelenými rajčaty? Poradíme, jak budou pořád sladká

Bydlení

Vyzkoušejte sílu aspirinu. Dokáže zázraky s prádlem i v koupelně

Zavřít reklamu