Špatný vývoj miminka pozná fyzioterapeut už ve třech týdnech života
Role rodičů je v tomto ohledu hodně klíčová. Jsou nejlepšími pozorovateli miminka a pokud se jim něco nezdá, měli by své podezření konzultovat s lékařem co nejdříve. Čím dřív se odhalí riziko ohrožení v psychomotorickém vývoji a zahájí se účinná terapie a rehabilitace, tím líp pro budoucí vyzrálost a zdravý pohybový aparát dítěte. Naopak čím déle se s nápravou poruchy hybnosti otálí, tím víc si ji miminko rozvine, zafixuje a špatně ji bude měnit. Ideální je proto preventivní návštěva fyzioterapeuta s miminkem už v šestinedělí. Odborník odhalí možné pohybové odchylky v zárodku a poradí rodičům, jak s miminkem správně manipulovat.
První týdny života své pohyby novorozenec neovládá. Zaujímá schoulenou polohu jako u maminky v bříšku a funguje na úrovni vrozených míšních procesů (sání, úchop), vegetativního nervového systému (trávení) a řízení z prodloužené míchy (dýchání a srdeční činnost). Je absolutně odkázán na péči někoho jiného. Jakých psychomotorických vlastností by si už v tak raném věku měli rodiče všímat?
0. - 4. týden: Automatické reflexy
Pro děti do tří měsíců je typická asymetrická poloha – obličej, bříško i pánev rotované na jednu stranu. Dlaně má novorozenec většinu času zaťaté, ne však křečovitě, měl by být schopen sám na chvíli pěst uvolnit. Dále se testují pohyby řízené reflexy. Ty by se měly na končetinách projevovat stejně intenzivně. Pokud se reakce levé a pravé ruky či nohy liší, může se jednat o neurologický problém, varují odborníci.
Primitivní reflexy v prvních měsících postupně „vyhasínají" podle toho, jak je překrývají vyšší oddíly nervové soustavy. U zdravě se vyvíjejícího miminka se například sací reflex stane vědomou aktivitou do třetího měsíce. Úchopový reflex ručiček, které okamžitě pevně sevřou prst rodiče v dlani, je patrný do hranice čtyř až pěti měsíců věku. Poté už se miminko sápe po hračce a samo ji chce uchopit, respektive vědomě otevře dlaň a sevře předmět v pěst. Až do 9. měsíce přetrvává reflexní sevření prstů na noze, které zaniká spolu se vznikem šikmého sedu, kdy se dítě naučí kontakt chodidlo-podložka. Vyprchané míšní reflexy už zpětně nelze vyvolat, výjimkou jsou vážná onemocnění s poškozením řízení centrální nervové soustavy typu mozková mrtvice u dospělého člověka nebo infekční nemoci CNS u dětí.
4. - 8. týden: Oční kontakt
Během prvního měsíce miminko ostří zrak na blízký obličej jiné osoby. Jeho zaujatý pohled ale zatím trvá jen chvíli. Zrakový kontakt znamená, že je dítě mentálně zdravé, má potřebu někoho či něco sledovat, pozorovat, což v pozdějším věku přeroste v touhu dosáhnout na hračku, na kterou vidí, a pohrát si s ní. Tato motivace je hnacím motorem pohybového rozvoje dítěte.
Ručka dítěte se v těchto týdnech začíná uvolňovat a palec už je často venku mimo pěst. Miminko se začíná celkově rozbalovat z novorozeneckého schoulení. Při testování polohy na bříšku by mělo zvedat hlavičku protažením krku šikmo vzhůru a pozorovat pečující osobu nebo hračku. Nemělo by táhnout hlavu pouze záklonem v krční páteři, ale správně zapojit i svaly na přední straně krku, včetně hlubokých svalů na přední straně krční páteře.
8. - 12. týden: Poloha na břiše
Tři měsíce jsou zlomový věk. Pohybový a nervový systém miminka dozrál natolik, že jeho jednotlivé pohybové schopnosti se budou odrážet i v následujícím psychomotorickém vývoji a v celém životě. Do tří měsíců dítě drží hlavičku spíše v úklonu, ramena jsou též nakloněná a bříško je vychýlené na stranu, kam miminko otočí obličej. Nyní by dítě, pokud je vývoj držení těla v pořádku, mělo toto asymetrické držení dokázat upravit v symetrické, tedy alespoň krátkodobě položit hlavičku, krk, trup a nožičky v jedné podélné ose, zatímco osy ramen a pánve jsou na tuto podélnou osu kolmé.
V poloze na zádech dítě dokáže nadzvednout nožičky do 90 stupňů ve všech kloubech na dolních končetinách. Na bříšku by se mělo umět opřít o oba lokty a předloktí. Při správném napřímení trupu a hlavičky by se na krku ani zádech miminka neměly objevit žádné vrásky. „Nedokáže-li dítě ve třetím měsíci dostatečně sklopit pánev, zaktivovat břišní svaly a hluboké svaly páteře, v pozdějším věku se tyto nedostatky projeví jako předsunuté držení hlavy, vyboulené bříško, chůze se špičkami vtočenými dovnitř, odstáté lopatky od hrudníku připomínající křidýlka a další. Jelikož je pohyb řízen centrální nervovou soustavou, doporučují odborníci se v případě pochybností poradit o cvičení na bázi aktivace pohybových programů s pediatrem, neurologem či rovnou s odborným fyzioterapeutem. O tom, jak vyzrát na dětské opruzeniny, jsme psali zde.
