Toužíte po mužském pohledu? Namalujte si rty
Existuje mnoho zajímavých poznatků týkajících se rtěnky, o kterých jste s největší pravděpodobností neměli ani tušení. Podle některých pramenů, které vycházejí z jeskynních maleb odhalených v Africe a západní Evropě, si rty malovaly už pravěké ženy, a to barevnou hlínou nebo šťávou z bobulí. První doložený případ zdobených rtů pochází ze sumerské kultury před zhruba 5 000 lety. Tamější ženy a muži drtili vzácné kameny a třpytivým prachem si zdobili rty. Staří Egypťané, například Kleopatra, používali k vytvoření červené barvy pro rty drcené brouky. Kleopatra si údajně barvila rty i hennou.
Rtěnka je pro mnoho žen po celém světě vůbec nejdůležitější součástí jejich kosmetické výbavy. Většina z nich přiznává, že rtěnku používá každý den a až čtvrtina žen by bez rtěnky na rtech nevyšla z domu.
Rtěnka předmětem výzkumu
Rtěnka se stala i předmětem jednoho výzkumu na University of Manchester. Vyšlo z ní najevo, že na ženy s nalíčenými rty se muži dívají o poznání déle než na ženy se rty nenalíčenými. Nejmarkantnější to bylo u červených rtů, od kterých muži nemohli oči odtrhnout v průměru celých 7,3 sekundy. Růžově nalíčené rty skončily hned v závěsu s pohledem fixovaným na 6,7 sekund. Naproti tomu pohled na ženy s nenamalovanými rty se smrskl na pouhé 2,2 sekundy. O tom, jak vybrat správný odstín rudé rtěnky, jsme psali zde.
V jiném starším průzkumu zase 32 % žen přiznalo, že vlastní více než 20 rtěnek. Jedna známá kosmetická firma se zase dokonce nechala slyšet, že prodá jednu rtěnku za sekundu. Z českých průzkumů pro změnu vyplývá, že rtěnku používá až 83 % dámské populace. A víte, v jakém období se prodá nejvíce rtěnek? Během ponurých deštivých dní. Ženy zkrátka vědí, jak si den zpříjemnit.
Církev barvení rtů zakázala
Postupem času se vyvíjely různé metody barvení rtů, ale období zářivě barevných rtů striktně ukončila středověká církev, která veškeré přikrášlování zakázala. Renesance však vynesla barvení rtů opět na výsluní. A rty si nemalovaly jen ženy! Na dvoře francouzského krále Ludvíka XVI. si své rty začali malovat i muži, údajně pro zvýraznění kontur rtů oproti knírku a bradce.
V Anglii se červená rtěnka v kontrastu s popelavou barvou tváře stala populární v 16. století během vlády královny Elizabeth I. A i o mnoho let později si ve Velké Británii rtěnky považovali. Například v průběhu II. světové války byly veškeré kosmetické výrobky na příděl, pouze produkce rtěnek zůstala neomezená. Winston Churchill byl totiž toho názoru, že namalované rty zvyšují ženám sebevědomí.
Zlatá éra
Moderní historie rtěnek se začala psát na přelomu 19. a 20. století. Nejdříve byla v roce 1883 na světové výstavě v Amsterdamu představena žhavá novinka z jeleního tuku, určená přímo na ženské rty, a v roce 1915 známá kosmetická firma vyslala na trh rtěnku v podobě tyčinky, jak ji známe dnes. Zlatá éra filmu prostřednictvím Marlene Ditrich a Grety Garbo vynesla rtěnku na vrchol kosmetického světa. Slavný citát Elizabeth Arden o tom, že ženy s rtěnkou na rtech mají vyšší šanci získat zaměstnání, působil právě v době hospodářské krize jako magnet.
Na počátku minulého století v Americe byla rtěnka považována za symbol emancipace. Feministky si ve slavném hnutí za ženská práva (právo volit, právo vlastnit nemovitost, právo na stejné podmínky ke vzdělání,...) v letech 1912 až 1920 často malovaly rty jako výraz svého svobodného smýšlení.
Lesk rtěnkám dodávají rybí šupiny
Mezi hlavní složky moderních rtěnek patří zejména vosky, oleje, pigmenty a zvláčňující přípravky. Nezřídka v nich naleznete včelí, kandelilový, palmový či karnaubský vosk a jejich hlavní funkcí je udržování tvaru rtěnky a usnadnění aplikace. Dodatečnou ochranu pak zajišťují složky jako vitamin E, kolagen, amino kyseliny, aloe vera či ochranné sluneční filtry.
Dnešní složení se ale velmi liší od toho dřívějšího. To obsahovalo takové věci jako drcené brouky, ropu, ovčí lůj a další přírodní suroviny. Jediná složka, která stále přetrvává, jsou rybí šupiny, které se dnes stejně jako dříve používají pro dodání perleťového lesku.
